Valachiho svědectví

První věta Maasova dokumentárního románu je jedno z nejlepších literárních otevření, jaké jsem zatím zaznamenal. Skutečný příběh převedl T.Young adekvátně do filmové podoby a Bronson zde vytváří jednu ze svých nejlepší kreací v titulní roli muže, který se z prostého mafiánského poskoka během 30 let vypracoval na trochu lepšího mafiánského poskoka a nakonec byl nucen zpronevěřit se přísaze, aby si zachránil život. (25.08.2010)

Valachiho svědectví má tu smůlu, že za dva měsíce po něm vyšel Kmotr, a od té doby se všechny mafiánské filmy musí vyrovnat s jeho zastrašující existencí. Rozmáchlá freska tažená dvěmi těžkými váhami v hlavních rolích proto působí téměř komorně a obyčejně. Vše je v ní o stupeň horší než v Coppolově průlomovém eposu. Režie pochopitelně také, protože i když byl Terence Young úspěšný matador s vytříbeným rukopisem, s Coppolou ve vrcholné formě soupeřit nemohl. Charles Bronson neskrýval své rozladění, protože ostře sledovaný souboj dopadl jednoznačným výpraskem. Kmotr se stal nejvýdělečnějším filmem všech dob, a na Valachiho svědectví svět zapomněl. (18.01.2022)

Kriminální drama aneb drsně krvavá jízda sicilské mafie na území Spojených států, v jaké míře pravdivá, to neposoudím, já tam nebyla. Joe Valachi (nepříliš přesvědčivý Charles Bronson) porušil základní pravidlo mlčenlivosti (prostě práskač) v pokrouceném světě vnímání pojmů rodina, přátelství, úcta. Na druhou stranu Vito Genovese, extraligový všivák, v podání Lina Ventury dokonalý. (27.01.2020)

Nechtěli pravdu, ale gangsterskou historku. Toto Bronsonovo povzdechnutí na konci bohužel přesně vystihuje tento film, který neví zda být bulvárem či seriózním pohledem na Cosa Nostru. Ovšem oproti mytologickému Kmotrovi Maria Puza je tu naštěstí mnohem více cynismu (Venturova patetická řeč o přátelství) a odpudivého násilí (nikoli estetizovaného). (16.10.2011)

Filmy stejně jako lidé stárnou, v případě Valachiho svědectví naštěstí důstojně. U některých ohlédnutí do filmové historie mám pocit hořkosti a bolestného zklamání, tady se nic podobného nestalo. Ne, že by všechno šlapalo tak, jako v době vzniku, ale nadprůměrné herecké obsazení leccos zachraňuje. Jen je vidět, jaký je rozdíl mezi skutečným hereckým esem, za jakého považuju Lino Venturu, a mezi Charlesem Bronsonem, který, ať se na mě nikdo nezlobí, v mých očích je jen charismatickým typovým hercem, kterému nejvíc sluší role mlčenlivých zabijáků s minimální mimikou. Tady se po něm po hříchu požaduje charakterové herectví a Bronson někdy nestačí. Na nejlepší žánrovky své dekády Valachiho svědectví určitě nemá, ale pořád je to obstojná zábava. Celkový dojem: 70 %. (15.08.2015)