Obsahy(1)
Středověká svatováclavská legenda k nám promlouvá z hloubky našich dějin, sahá až k samotným kořenům naší státnosti. Nepochybně ji každý z nás zná, má k ní svůj vztah, vnímá ji jako něco, co souvisí s pocitem této země a vůní jejích příběhů. Vyprávění o knížeti Václavovi, o jeho matce Drahomíře, bratru Boleslavovi a o rozporných dějích rodu, patří k nejdůležitějším bodům naší bohaté a nejednoduché historie. Televizní inscenaci Kníže Václav na podkladě divadelní hry Josefa Kajetána Tyla Krvavé křtiny natočil režisér František Filip v roce 1995. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
K uctění památky zesnulého režiséra Františka Filipa jsem se rozhodla, že se trochu proberu jeho tvorbou. Tady jsem možná šlápla vedle, podobné teatrálně podané televizní inscenace mě totiž dost iritují. Jak jinak však uchopit divadelní hru Josefa Kajetána Tyla? Zpracování je adekvátní zvolenému námětu a herecké výkony všech aktérů se dají považovat za nadstandardní. Ovšem vzhledem k tomu, že nejsme tradičně věřícím národem, tak se mi nejeví moc pravděpodobná ta závěrečná bohoslužba po tisíci letech v Čechách. (60%) ()
Historicky spíš nezajímavé pro svoji předpojatost, jednobarevnost a nepřesnost, ovšem z hlediska jakéhosi vlasteneckého cítění, chytlavosti příběhu v onom klasickém konzervativním a nepřesném pojetí jde o docela působivou záležitost. Chválím použití svatováclavského chorálu a ukázku Čech v době po 1000 letech. ()
Česká televizní inscenace popisující události od nástupu Václava I. na český knížecí trůn až po jeho smrt, čili první polovinu 10. století. Příběh se zabývá nejen životem českého světce a jeho rodinnými příslušníky, upevňováním české moci v německém obležení, ale také soubojem mezi křesťanstvím, před nedávnem vstoupivším do českých zemí, a tradičním pohanským náboženstvím. Navzdory jednoduchým rekvizitám a nenákladné výpravě, jsem toto televizní drama ohodnotil plným počtem hvězd, neboť co se týká hereckých výkonů nemám, co bych vytknul. Ve snímku se sešla tehdejší herecká elita, a výkony všech zúčastněných jsou vskutku lahůdkové, nejvíce zaujala T. Medvecká v roli Drahomíry, mocichtivé matky Václava, M. Štěpánek jako odbojný šlechtic Hněvsa a také L. Munzar v roli temperamentního kněze Česty urputně vyznávajícího zanikající pohanské náboženství. Vysoké hodnocení si drama dle mého názoru zaslouží i díky mluvě všech účinkujících, neboť tento staročeský jazyk, kterým hovoří, je zkrátka nádherně libozvučný a povznášející. Závěrečné titulky na překrásném zvukovém i vizuálním pozadí staročeské liturgie potvrdili mé maximální hodnocení. Pro mě se jedná o jednu z vynikajících tevizních inscenací s historickým tematem od pana Filipa a každému, kdo nelpí pouze na plytkých filmových efektech a akčních scénách a naopak se zalíbením svým zrakem spočine na historickém dramatu popisující začátky českého státu, v němž jsou všechny herecké výkony hodně nadprůměrné, mohu jen doporučit. ()
Televizní inscenace, tedy vlastně televizně režírovaná divadelní hra, se všemi klady i zápory, které k podobnému typu záznamu patří (kulisy spíše v náznacích, kostýmní benevolence atd.). Co dodat k tématu, no tragedie jak od Shakespeara (uvozovky nepoužívám záměrně), s několika silnými hereckými výkony (Medvecká, Hlaváčová, Munzar...). Nenapsal to ten Tyl špatně :-) Kupodivu ani ta přepálená náboženská hatmatilka mi nijak nevadila - myslím, že církevní pokrytectví k historické látce tohoto typu silně patří, byť na světě není ničeho protivnějšího. 70% ()
Zdařile převedená Tylova hra do televizní podoby s výbornými hereckými výkony. Snad jen tu závěrečnou bohoslužbu si mohli tvůrci odpustit - ten nemístný apendix církevního triumfalismu si raději odmyslím, abych mohl inscenaci hodnotit jak ji hodnotím. Při příštím TV uvádění bych doporučoval ho vyříznout, aby po něm nezůstávala zbytečná pachuť. ()
Galerie (3)
Zajímavosti (2)
- Hudbu, která hraje důležitou součást středověkého příběhu, nahráli „Schola Gregoriana“ a „Rožmberská kapela“. (sator)
Reklama