Režie:
Kryštof HanzlíkKamera:
Roman PavlíčekHudba:
Marek ŠtifterHrají:
Nikola Votočková, Marek Taclík, Hana Igonda Ševčíková, Martin Sitta, Ester Geislerová, Jiří Menzel, Jakub Saic, Jakub Špalek, Marek Ronec, Martin Sobotka (více)Obsahy(1)
Kníže Jan, nový pán kraje (M. Taclík), potká při projížďce v lese zimní vílu, jak se domnívá. Je to Kateřina (N. Votočková), dívka z nedalekého hostince, a on se do ní rázem zamiluje. Chce si ji odvést na svůj hrad a oženit se s ní. Lásce ale hodlá všemi prostředky zabránit dívčina zlá macecha (H. Ševčíková). Když se dozví, že Jan nastoupil službu u krále, zfalšuje dopis knížete a jeho jménem přikáže, aby dívku shodili z hradní věže. Bystrá Eliška (E. Geislerová), mladičká sestra knížete Jana, dopisu nevěří a neštěstí zabrání. Kolik nástrah musí Kateřina vytrpět, než se opět se svým milým setká? (Česká televize)
(více)Recenze (53)
Tato pohádka spadá do kategorie „další z pokusů typu měl-jsem-ambice-ale-moc-se-to-nepovedlo“. Klasický pohádkový motiv měl být zjevně obléknut do kabátku „pokus o realističtější pohádkofilm rytířský,“ nohy výsledku ale podráží několik faktorů. Nepříliš přesvědčivý herecký výkon představitele hlavní mužské role. Notně unylý výkon představitelky hlavní ženské role – je pravda, že dobro a ubližovano obvykle tahá za kratší nitku hereckých možností než zlo, ale retardovaně by nutně vypadat nemuselo. Obé zmíněné už nemůže zachránit ani Hana Igonda Ševčíková, která naopak v roli ženské záporačky vysloveně exceluje. Zbývá hudba: někomu se patrně bude líbit, pro jiného ale už bude moc sladkobolná - v kombinaci s výše uvedeným už je totiž trochu na inzulín. ()
Tato podceňovaná TV pohádka má určité parametry pohádky filmové, vyjma své krátké stopáže. Tvůrci v čele s Kryštofem Hanzlíkem vyrazilii točit ven do koukatelných exteriérů,.(Křivoklátsko,Jizerské hory). Obsazení Hanky Ševčíkové do hlavní záporné role bylo šťastnou volbou, její totální ztělesnění zla dává příběhu šťávu. Chytlavá titulní píseň, kterou si její autor- pan režisér tak trochu přihřál polívčičku, je v závěru okořeněna pohodovým v ČR doposud málo vídaným titulkovým doprovodem. Pod stromek tuto pohádku rozhodně doporučuji. Nebylo by ovšem fér, srovnávat jí s tradičními a všemi očekávanými staršími peckami, které každoročně vyplňují vánoční program. V své kategorii pohádek 90. let však boduje s přehledem. ()
Jak může mít tato pohádka pouhých 49%? Krásné poetické momenty, dobře vybraní herci, jimž by se dal občas pouze lehce vytknout hlasový projev a slušná výprava, která dokáže vytvořit i s málem uvěřitelnou atmosféru. Vše doplněno krásně stylizovanou hudbou, která dotváří komorní kouzelnou atmosféru celé pohádky. Pro mě jedna z nejlepších porevolučních pohádek. *** Ve zkratce: A komu vděčím za takové krásné probuzení? Chichi. Jsi lesní víla? Ne. ()
Hospoda na samotě mezi lesy, v ní zlá vdova - hospodská, její nevlastní dcera, kterou nenávidí a zavírá ve sklepě a mladý kníže, který se zamiluje...Taková obyčejná pohádka, která ale má všechno, co má mít a v necelé hodince nám nabízí víc, než většina výpravných slátanin z poslední doby s mnohonásobným rozpočtem. 60%. ()
Pohádka, jíž chybí kouzla a čáry, těžko uspěje jako pohádka. Jednoduchý příběh lásky vychází z předlohy Boženy Němcové, ale přes snahu zasadit děj do hospody, na hrad, do přírody, výsledek působí těžkopádně. Chybí lehkost, a to i v hereckém podání. Herci (Votočková, Taclík, Ševčíková, Geislerová i třeba Menzel) jsou vhodně vybráni, ale působí téměř staticky, jako by nevěděli, co hrát. Občas zaujmou lyričtější pasáže v baladicky laděné romanci. Ale stojí za to vydržet do závěrečných titulků, protože znovu zazní píseň, k níž napsal sám Kryštof Hanzlík slova. Zpěvem potěší Zbyněk Fric a Soňa a Lenka Tomečkovy. ()
Reklama