Zimní víla

Jak může mít tato pohádka pouhých 49%? Krásné poetické momenty, dobře vybraní herci, jimž by se dal občas pouze lehce vytknout hlasový projev a slušná výprava, která dokáže vytvořit i s málem uvěřitelnou atmosféru. Vše doplněno krásně stylizovanou hudbou, která dotváří komorní kouzelnou atmosféru celé pohádky. Pro mě jedna z nejlepších porevolučních pohádek. *** Ve zkratce: A komu vděčím za takové krásné probuzení? Chichi. Jsi lesní víla? Ne. (03.01.2011)

Režie záběrů a práce s herci prozrazují zásadní nezkušenost a tu by spolu s nudnou i když snaživou kamerou nedokázalo vyretušovat nic. A herecká přípravka to také nedokázala (jako bych viděl svoje herecké výkony). Trvalkou tak asi zůstane jen ♫ ústřední písnička s příjemnými hlasy (ta si ovšem zaslouží lepší nahrávku). Za schematičnost max. 1-2* (24.12.2012)

Tato pohádka spadá do kategorie „další z pokusů typu měl-jsem-ambice-ale-moc-se-to-nepovedlo“. Klasický pohádkový motiv měl být zjevně obléknut do kabátku „pokus o realističtější pohádkofilm rytířský,“ nohy výsledku ale podráží několik faktorů. Nepříliš přesvědčivý herecký výkon představitele hlavní mužské role. Notně unylý výkon představitelky hlavní ženské role – je pravda, že dobro a ubližovano obvykle tahá za kratší nitku hereckých možností než zlo, ale retardovaně by nutně vypadat nemuselo. Obé zmíněné už nemůže zachránit ani Hana Igonda Ševčíková, která naopak v roli ženské záporačky vysloveně exceluje. Zbývá hudba: někomu se patrně bude líbit, pro jiného ale už bude moc sladkobolná - v kombinaci s výše uvedeným už je totiž trochu na inzulín. (24.11.2020)

Příběh začíná zajímavě, když dívčina v lese probudí mládence, který tam usnul. V zimě, nikoliv vyčerpáním. Dobře, nebudu to řešit, nikdy jsem nebyla mladý kníže, možná se jim takové věci stávají. Dívka bydlí v domě své macechy a pomáhá jí při vedení hospody, klasické pohádkové klišé hodné dívenky a zlé macechy. Mezi hodný a hloupý je často neznatelná hranice, ale Kateřina, která mi připadá velmi půvabná, je hodná tak, že jsem měla chuť na ní zařvat, ať se vzpamatuje. Tolerance a pochopení jako patologické vlastnosti mohou být dost iritující. Krásná macecha je ukázková potvora a nevlastní dcery se chce zbavit, křivohubý kníže, to je ten mládenec z lesa, který se do Kateřiny zamiloval na první pohled, samozřejmě zorganizuje její záchranu. Kateřina pak žije na zámku, kde si ji všichni okamžitě oblíbí od sestry knížete až po posledního služebníka. Z každého počinu hlavní hrdinky nadále ukapává med a čirá dobrota, divák má chuť na krvavý biftek, aby tu obecnou přeslazenost trochu zahnal. Pokud výkony herců někdo v předchozích komentářích přirovnal k home videu a amatérskému představení, jen mi bere slova z klávesnice. Hlavní hrdinka, macecha a sestra knížete jsou hezké a pohádka má pěknou hudbu i dobrou základní kostru příběhu. Pokud je venku ošklivě, na žádném programu neběží nic lepšího (nebo jste líní natáhnout se pro ovladač), tak se to vidět dá bez újmy, ale nejspíš to nebude pohádka, ke které se budete pravidelně vracet. (25.08.2010)

Zimní víla zjevně neměla o moc větší rozpočet než většina ostatních českých televizních pohádek, přesto je o řád kvalitnější a "filmovější" (nejen díky kvalitě obrazu). Nabízí docela pěkné obrázky zimní krajiny, přirozeně působící prostředí a pěkný hudební doprovod zakončený podmanivou písničkou (jen bych ubral ty elektrické kytary…). Jednoduchý příběh bez nadpřirozených motivů zaujme, ale v závěru je znát, že by si zasloužil ještě trochu dopracovat. Bohužel ani Zimní víla není oproštěna od častého neduhu televizních pohádek a to odbytých scén – např. scéna, kdy má být dívka shozena do strže. Na to, jak má být dramatická, je až překotně odehraná a to jí ubírá především na přirozenosti. Podobné "maličkosti" Zimní vílu dost kazí, nicméně i přesto jde o rozhodně příjemnou záležitost. (19.12.2007)