Pozdní léto

Pozdní léto je názvem a zároveň synonymem. Jiří Hubač opět nahlédl do obyčejnosti lidské duše a vytáhl z ní skvělý dramatický příběh dvou stárnoucích partnerů, kteří svůj dosavadní život zasvětili naplněním svých snů. Teď, v pozdním létě jejich života, zjišťují, že neuspěli a hledají jeho nový smysl. Oním impulsem je malý chlapec z dětského domova, který má přinést novou radost a nové výzvy, spojené s výchovou dítěte. Jiří Vala v roli Karla svádí vnitřní boj se svou novou rolí náhradního otce. Různě mu radí lidé z jeho okolí, jak se s tím vším vyrovnat. Výtečně zde zahrál Vladimír Krška a neméně důležitá postava Karlova otce v podání Josefa Hlinomaze, která ukazuje, jak je Karel jen nástrojem pro plnění jeho snů. Cítil jsem ten tlak a tíseň některých momentů, kdy je někdo do něčeho tlačen proti své vůli a také zjištění, že každý z nás si ke všemu musí najít cestu sám. Pozdní léto si snad ani nezaslouží tak vysoké hodnocení, ale já rád malinko přidám. Už jen za Michala Suchánka, který byl jako prcek naprosto k sežrání. 90% (25.04.2017)

Minimalistický příběh z vynikajícími herci, z nichž za zmínku stojí především Jiří Vala, který dostal jasně nejvíce prostoru ke svému umění. Citlivé téma, zajímavá myšlenka a to vše dobře zabalené v Hubačově scénáři. Dnešní diváky jistě zaujme i sedmiletý Michal Suchánek, připomínající v té době českého Haley Joela Osmenta :). (18.08.2008)

Dobre napísaná a dobre zahraná inscenácia o dráme jedného veľkého rozhodnutia v malom kruhu rodiny. Detské osadenstvo nemalo veľa dialógov, takže sa veľmi neprejavilo, ale aj tak mám pocit, že keby to režíroval Kachyňa, tak by to vyzeralo oveľa prirodzenejšie. –––– Aby se člověk stal doopravdy otcem, musí přestát žít svůj vlastní život. A to je pravda, člověče. (20.08.2018)

Hubačův vynikající scénář o ztrátách a nálezech, zklamáních, radostech i o krizi středního věku bohužel kazí výběr Jiřího Valy do jedné z hlavních rolí. To byl omyl, kterého si všimli i někteří kolegové. Večer příšerná televize s příšerným Valou, který si chtěl vzít chlapce z dětského domova. Zřejmě ale vůbec nic nepochopil ze scénáře a hrál postavu jednostrunně – zle. Pacienti kolem se ptali, kdo to je a proč je tak zlej. Skutečně, po takovém setkání s toužebně hledaným novým "otcem" by se k němu chlapec nikdy nemohl z dětského domova vrátit! Musel by naopak hned po prvních větách od Valy utéct a zůstat radši jako sirotek. (Miroslav Macháček: Zápisky z blázince, 1995) (07.11.2010)

Jiří Hubač - Antonín Moskalyk - Luboš Fišer. O civilní a lidský zážitek je postaráno. Do toho naprosto přirozené herecké tváře Věry Galatíkové a Jiřího Valy jako manželské dvojice, které si chtějí adoptovat malého chlapce z dětského domova (výborně a přirozeně zahraného mladičkým Michalem Suchánkem) a otce a matky Věry v podání Ladislava Peška a Dany Medřické jsou ukázkou charakterního a uvěřitelného herectví, které zmíněným hercům prostě věříte a zobete z ruky. Tohle jsou televizní filmy, které nikdy nezestárnou. Jiří Hubač byl mistr ve vyprávění a jeho interpretace jsou nesmrtelné. Moc mě dostala třeba věta Ladislava Peška, když se vrátí domů ve veselé náladě a povídá : " Když Tě potká štěstí, musí radost ven a když musí ven, něco musí dovnitř. " Geniální. (04.10.2015)