Nový svět

S hanbou priznavam, ze toto je prvyfilm od Malicka, co som videl. Neviem teda do akej miery je formou bodobny tym predchadzajucim, ale prva pol hodinka ma rychlo vyviedla z omylu ocakavania niecoho velkolepeho a pompezneho. Naopak. Zo zaciatku hra hlavnu ulohu doslova Novy svet, ktory je pre hlavnu postavu doslova ako sen a naozaj to tak aj na obrazovke posobi, minimum dialogov, len jemna hudba v spojeni s krasnou kamerou. Velmi nezvicajny, silny zazitok. Hlavna dejova linia, resp. vztah hlavnych hrdino sa rozvija taktiez velmi pomalu avsak s potrebnou putavostou a so silnym koncom. Na adresu Farrella by som povedal, ze ten jeho frajersky fejs my uz prestava imponovat. Akoby to bol ten isty charakter s Miami vice. Doslova tie iste pozy a tvare. Taky Christian Bale ma pred sebou urcite skvelu karieru, napriek malemu priestoru ktory mal podal, urcite najlepsi vykon. Dostal som nieco ine ako som cakal ale sklamany ani nahodou niesom. 8.5/10 (15.02.2007)

Navzdory mizernému slovenskému dabingu sa to nakoniec dalo pozerať. Pri tej dĺžke som to zvládla na dvakrát, no do konca filmu som sa nevedela celkom zmieriť s jeho zvláštnym umeleckým poňatím... no oceňujem, že bolo v istom zmysle odvážne netradičné vzhľadom na asi očakávané ambície takéhoto filmu. Celkovo vnímam Nový svet ako film viac atmosférický než dejový. (16.10.2010)

Legenda o Pocantohas v demýtizovanom podaní (okrem iného tiež v tom, že zobrazuje aj jej neskorší život, ktorý značne narúša romantickosť oklieštenej legendy). Malick v svojom typicky meditatívnom, hypnoticky pomalom plynutí obrazov s uvoľnenou kostrou príbehu a úmyselnými informačnými medzerami (strih viackrát dôležité okamihy preskakuje a necháva ich vykreslenie čisto iba na divákovu predstavivosť) na kontraste dvoch kultúr vykresľuje svoj záujem o rozštep medzi Matkou Prírodou - jej krehkosťou, nevinnosťou a čistotou v protiklade s deštrukčnými sklonmi príslušníkov "civilizovaného" sveta. Úchvatná kamera s dlhými zábermi na panenskú krajinu a jej dietkami, podkreslená krásnou hudbou (Horner do soundtracku zakomponoval aj Wagnerov "Das Rheingold") výtvara magicky príťažlivú lyrickú symfóniu pomaly sa vpíjajúcu do divákovej mysle, aby s hlasným príchodom Angličanov bolo narušenie harmónie o to evidentnejšie. Podprahové voiceovery hlavných postáv citlivo vystihujú najdôležitejšie prvky režisérovej cesty tak k oživeniu legendy, ako zároveň aj z dnešného pohľadu žiaľ iba ideálom vývoja kultúry, ktorá by dokázala mierumilovne koexistovať so svojím okolím (a aj sama so sebou). (26.01.2006)

Nádhera. Malickův poslední film oplývá tak působivou poetickou silou, že jsem mu schopen odpustit i místama zkratkovité vyprávění, kdy je divák nucen si hodně domýšlet. Zatímco v ´Tenké červené linii´ mi promluvy hlavních postav k sobě samým někdy doslova vadily, zde mi, za asistence čarukrásných poetických záběrů přírody a lidí v ní, seděly jak prdel na nočníku a perfektně dotvářely plynutí příběhu. Malick rozdíly mezi anglickými přistěhovalci a indiány jen tak naťukává, nehraje si s historickými fakty, pouze vypráví příběh lásky, její síly, která je tu výrazně hmatatelná i bez použití sexuálních scén, pouze skrze vzájemného se dotýkání a střídmých polibků. Hornerova hudba, ruku v ruce s motivy od Mozarta a Wagnera, dokáže svou působivostí vyvolat husinu po zádech a herecky tu exceluje půvabná představitelka princezny Pocahontas, se svým drtivě okouzlujícím úsměvem. Tenhle film nepatří na monitory počítačů. Tenhle film PATŘÍ do kin, velevážení manažeři Warner Brothers!!! Jeden z nejlepších filmů roku 2005. (10.04.2006)

Ani jakožto velký příznivec Tenké červené linie nejsem tímto podivným kouskem umění očarován. Pohádková, ale přitom dospělá, místy i krutá výprava do "nového světa" sice nabízí vytříbený vizuál se vskutku nádhernou kamerou velebící si v těch nejpěknějších scenériích, ale její poloprázdná narace a nedobře fungující dramatičnost přínáší jen slabý zážitek z děje. Malick se zaměřuje na něžné, mimoslovné vyprávění o lásce, oprošťuje se od standardní konstrukce filmu a místo ní servíruje volně plynoucí lyriku - pomalé vlny, na kterých je třeba nechat se unášet. Při tomto konceptu ve spojení s téměř tříhodinovou režisérskou verzí je obrovským úspěchem, že film vyloženě nenudí. Vždy je kam se dívat, často je, co prožívat a občas je něco, nad čím se zamyslet. Bohužel mé nároky na prvotřídní film jsou vyšší... 7/10 (12.07.2013)