Nový svět

Po mizerny Tenky cerveny linii sem moc necekal a pripravoval se na totalni nudu, ale to se nastesti nestalo. Naopak zacatek je hodne prijemnej, dobyvatele prijedou do Novyho sveta, prvni setkani s domorodcema, nejaky ty potycky a prijeti kapitana mezi domorodce. Potud to je fajn, jenze tohle trva tak hodinu. Pak bohuzel prakticky az do konce nasleduje neustaly zamilovany mrmlani, kde navic ani postavy nejsou schopny nic kloudnyho rict a tak neustale slysime jejich otravny myslenky a to je furt dokola laska, rodina, vsichni se trapi, dlouze na sebe cumi a vytrhne to obcas jen nejaka ta potycka s domorodcema. Kdyz uz to Farrella unavi, vystrida ho Bale a jedeme na novo to samy. Aspon, ze kamera je fakt nadherna a na tu prirodu se pekne kouka, i kdyz i to se casem omrzi. Navic hudba, jakkoliv kvalitni a v ramci moznosti velkolepa, zaroven taky takova mdla a uspavajici. Kdyby mel film 80 minut tak pohoda, ale takle je to cely strasne natahovany a o nicem. Zachranili by to herci, Kilcher hraje prijemne a navic se na ni hezky diva a Bale s Ferrellem podavaj slusny vykony, problem je, ze krome toho zamilovanyho cumeni a utrapenejch pohledu nemaj co hrat. Ale ty 3* to da. (17.01.2010)

Další Malickova obrazově-hudební symfonie. Novosvětská. Skvělí herci (Colin Farrell mě rozhodně překvapil, ovšem od chvíle, kdy se na plátně objevil Christian Bale, jsem si na něj ani nevzpomněl), nádherná příroda snímaná dokonalou kamerou, dost možná nejlepší Hornerův soundtrack vůbec, režisérův čarovný cit pro detaily... Všechno funguje tak dokonale, jak jen to je možné. Další krásně poetický film, který nenudí, a po němž je mi vždycky tak příjemně na duši.__P.S. Zajímal by mě prodloužený director´s cut. (23.07.2011)

Terrence Malick (jeho Thin Red Line je mimochodom mojím najoblúbenejším vojnovým filmom - zaujímavé myšlienky, krásna hudba, nápaditá kamera a celkovo mi pomalé poetické tempo úplne sadlo) natočil ďalšie sebe charakteristické dielo. Aké je?.. Prvá hodina je zaujímavá. Úvahy postáv nepostrádajú kúzlo a dobre sa počúvajú. Pekné sú aj zábery ručnej kamery a hudba od Jamesa Hornera. Herecké výkony sú tiež pozerateľné, i keď Pocahontas by som si vedel predstaviť aj krajšiu (za ženu by som si teda radšej zobral tú animovanú). Tu už však moja chvála končí. Ako film pokračuje, začína aj nudiť. Tempo je veľmi pomalé, dej neskutočne rozťahaný a monológy postáv sa začínajú opakovať. Film pôsobí ako neúnosne dlhý videoklip. Dej sa dlho nikam neposúva, dialógov je málo a tie básnické monológy idú časom neskutočne na nervy. Unavovali ma, neustále opakovali to isté (Kto si?, odkiaľ si prišiel?, niečo k nemu cítim, ľúbim ho matka? atď...). Motívy lásky, prírody, vojny, tolerancie a civilizácie sú síce zaujímavé, ale len zo začiatku. Ich repetetívnosť je neskonale nudná a po neustálom lyrizovaní som už mal chuť začať lyrizovať o celkovej ignorácii tohoto diela. Strih by som označil za zbrklý, je to taký zlepenec pekných obrázkov. Režisér pri natáčaní nepoužíva storyboardy, necháva sa inšpirovať až momentálnymi situáciami na pľaci a natáča čokoľvek, čo ho práve zaujme. Vidno to na tom strihu , keď je raz roztržka medzi veliteľmi a o chvíľu je zasa všetko bez vysvetlenia v poriadku. Takýchto scén je viac...........Ak by to bol dokument o panenskej prírode Severnej Ameriky z dielne Discovery channel, šiel by som s bodovaním vyššie. Lenže je to film, ktorý rozpráva určitý príbeh. Ako som už poznamenal - Tenká červená línia je skvelá. Toto ma však neskutočne nudilo a uspávalo. Buď budete unesení Millickovou genialitou alebo skôr unudení jeho rozvláčnosťou. Ja som proste skoro zaspal. 2 ** za hudbu a kameru. 45% Viac nie. (28.03.2008)

Akceptovat rukopis Malicka je trochu problém. Vše vsadil na éterickou řeč těla a domýšlení si a namísto striktního tahu směrem z komína vede diváka po obloucích, rozuměje po fasádě. A to doslova, ergo fenomenologicky, neboť ulpívá na povrchu (fasádě) věcí. Stačí říct jen tolik, že Farrell – v civilu snivec i buřič – zde vystupuje jako filozofující zbojník vypadnuvší z Andreje Rubleva razící myšlenku, že poznání ruší víru. (14.12.2007)

Tento film jsem viděla poprvé před nějakými třemi, nebo čtyřmi lety, tenkrát jsem u něho usnula. Na filmy Terrence Malicka se člověk nemůže dívat jakýkoliv den, musí na ně mít opravdu náladu a už tak nějak tušit, do čeho jde. Poslední dobou jsem na Malickově vlně a tak jsem filmu dala druhou šanci, dobře jsem udělala. Nový svět je těžko uchopitelný snímek, nemá klasickou vyprávěcí koncepci, příběh je vyprávěn pomocí obrazů a občasných vnitřních monologů postav. Slovy se zde zbytečně neplýtvá. To, co jsem zažila během prvních čtyřiceti pěti a posledních patnácti minut se jen těžko popisuje. To byla zkrátka nádherná poezie, nevnímala jsem svět okolo a jen jsem žasla nad tou krásou, která byla přede mnou. Film plný nádherných myšlenek, to už je ale tak nějak v Malickových filmech pravidlem. Škoda té prostřední části, kde se toho možná Malick snažil zobrazit příliš, ale pro mě už tady vznikla jen klasická love story, kde už jsem úplně nedokázala všechno vnímat tak do hloubky, jak by to asi pan režisér chtěl. K dokonalosti mi ale chyběl vážně kousek. Jsem strašně ráda, že existuje režisér, který kašle na všechna pravidla, točí si po svém a vůbec neřeší diváky. Ještě radši jsem ale, že patřím mezi tu skupinu, která jeho díla dokáže řádně ocenit a dokáže si je vychutnat. (22.08.2011)