Tajemství slov

Depresivní pohled na mladou ženu je zábavný asi tak prvních 20 minut. Lineární a pomalý scénář postupem času unavuje. Všichni se tváří zakomplexovaně nebo ublíženě. To se dá ještě pochopit, horší je to však ve druhé části, kde jsme svědky citového vydírání diváka. Tajemství slov se tváří jako přemýšlivý a náročný kousek. Bohužel je to klišoidní pseudo-psychoanalytické nedrama , kde se potřebují všichni jen vykecat. (16.12.2009)

Příběh o tom, že jizvy na těle jsou vidět, ale jizvy na duši mohou zůstat skryty na věky. Navíc je čas nezhojí, neboť jednou - ne dnes, ne zítra, ale jednou určitě - vyplavou opět na povrch a zcela nás pohltí. Je jediným možným východiskem láska? Může se zdát utrpení jednoho člověka větší než utrpení člověka druhého? Není přeci jen nejspravedlivějším měřítkem názor oběti samotné? Vždyť přece nikdo jiný nemůže cítit ani zlomek toho, co za muka prožívá právě ona. Na každou ránu existuje lék, jen jej musíme najít. Stejně jako odvahu v sobě samotném se přes všechno zlé přehoupnout a začít opět znovu, na nepopsaném listu papíru, který je plný křehkých slov. Křehkých slov zahalených nejtemnějším tajemstvím. Vynikající Tim Robbins a mrazivě dokonalá Sarah Polley. [říjen 2006] (02.10.2006)

Podobne namety mam rad, film me bavil. Prostredi ropne plosiny je vyborny zaklad pro dobre drama. Toto je o nahodnem setkani dvou odlisnych lidi, z nichz jeden potrebuje docasnou pomoc. Dobre natocene a zahrane. Ale je pravda, ze po precteni obsahu jsem cekal jeste vice. Zvlast, kdyz si divak behem sledovani vzpomene na filmy Mluv s ni nebo Prolomit vlny, ty jsou svou kvalitou, zpracovanim a pribehem o poradny kus lepsi. (10.12.2022)

Příběh dvou ztrápených duší, které se díky mnoha okolnostem našly v bludišti mezilidských vztahů. Hlavní postavy nejsou ploché ani bezduché loutky odříkávající naučený text. Byli to vlastně dva úplně obyčejní lidé, které můžeme dnes a denně potkávat na ulici. Nejvíce jim pomohlo, že spolu mohli mluvit o téměř obyčejných věcech, které pro ně měly ale zásadní charakter. Film vyžaduje velkou dávku pozornosti a čistou hlavu, aby mohl člověk přemýšlet o tom, co se před ním na obrazovce děje. Pak se možná i stane, že ta zmiňovaná deprese postihne i vás. (27.09.2012)

Tajemství slov, aneb jak hodně mluvit a nic moc nevykecat. [Symptomaticky ženské.] Přestože může představa filmu o konverzaci hluché se slepým nabávat rysů anekdoty, moc se nepobavíme - a když, jen do pláče, jak by řekl Jára Cimrman. Snímek neponechává nic náhodě - počinaje vynikajícím soundtrackem [Byrne, Waits, Antony & The Johnsons a mně dosud neznámé kontinentální subjekty], přes skvělou, osvědčenou volbu jednoty místa a času na fotogenické těžební plošině, po působivou práci s dialogy, slovy, která se derou na povrch příběhu z hloubky, jejíž podobu nám dávají jen tušit, protože stejnou měrou milosrdně zahalují [snad jsem nevykecal pointu]; přesto snímek disponuje explicitními momenty, z nichž vstávají zbytky animálního zasrstění hrůzou. Z ústředního hereckého dua podává přesvědčivější výkon Sarah Polley. Čím dál víc mi připomíná moji kamarádku Marthu a její [Sarah, ne Marty] pomalu odbourávanou izolaci je radost sledovat. (03.01.2013)