Tajemství slov

Reziserka Isabel Coixet a jej suverenne najlepsi film. Umely  osrov uprostred mora ci oceanu. Vyse 50 000 ton ocele, do ktorych permanentne narazaju morske vlny, niekedy mensie, niekedy vacsie. Par chlapov do toho a zena v podani Sarah Polley, ktora sa ma starat  o jedneho chlapa v podani Tima Robbinsa. Obaja - Robbins /The shawshank redemption/ ani  Sarah Polley /Dawn of the dead 2004/ nevedia hrat. Vysoke hodnotenie davam najma vdaka mimoriadne kvalitnym dialogom a rezii. 95 % (10.07.2021)

Navzdory predem daneho sledu udalosti a takrka nemoznosti se asociovat s postavami dvou lidi, kteri se zblizi na ropne plosine, kde ona ho osetruje po tezke havarii v dusledku pozaru na stanici se nejedna o propadak, ale ani o diru do sveta. Zdimani emoci se nedostavilo a obcasne zbytecne zabery prodluzuji uz tak dlouhy film. 55% (28.03.2008)

Typicky drsný film. Tim Robbins hraje drsňáka, co má k slovům daleko, protože přišel o zrak a pro mě nepříliš známá herečka Sarah Polley to všecko odsere, protože se o něj má na odlehlém místě na Zemi starat a zatahá do toho city. Hodinu tu pak blafaj o samých negativních věcech, že se na to těžko kouká až Vám z toho na konci utrhnou všecky bulvy údivem. Tajemství slov bych vyjádřil jedním slovem: deprese. (28.11.2010)

Příběh dvou ztrápených duší, které se díky mnoha okolnostem našly v bludišti mezilidských vztahů. Hlavní postavy nejsou ploché ani bezduché loutky odříkávající naučený text. Byli to vlastně dva úplně obyčejní lidé, které můžeme dnes a denně potkávat na ulici. Nejvíce jim pomohlo, že spolu mohli mluvit o téměř obyčejných věcech, které pro ně měly ale zásadní charakter. Film vyžaduje velkou dávku pozornosti a čistou hlavu, aby mohl člověk přemýšlet o tom, co se před ním na obrazovce děje. Pak se možná i stane, že ta zmiňovaná deprese postihne i vás. (27.09.2012)

Příběh, odehrávající se na ropné plošině uprostřed němého oceánu, plný hledání se a porozumění. Setkání s Hannou, hluchou dívkou, jejímž hlavním nepřítelem je čas, proti němuž tak usilovně bojuje, ve mně vyvolal cosi nepopsatelného. Nechce být zastižena byť jen chviličkou, ve které by se vracela ke hrůzným vzpomínkám. Její neúprosný zápas s časem je vypodobňován v několika scénách, kdy dívka dělá věci naprosto bezúčelně. Proč kostky mýdla vyskládané až příliš pečlivě? Proč následně po vyšití ubrousku látku vyhodí? Jen prázdný nudný život plný stereotypu a žalostného volání o pomoc, který mi přivodil zvláštní pocit na duši. Snad se ten druh prázdnoty přesunul i na mě, snad to byla lítost či náznak bolesti...Když žena dostane příležitost pečovat o popáleného a dočasně neslyšícího muže, nabídku ihned přijímá. Hanna, skoupá na slovo, jen málokdy odpoví zvědavému Josefovi. Je nám servírován intimní rozhovor, který jsem hltala plnými doušky a s nadějí hledala mezi řádky. Možná že právě handicap těchto dvou úplně odlišných lidí je natolik sblížil. Jako voda v moři, dál plyne i příběh dvou smutných postav, tak alarmujících lidských životů. Vyvíjející se vztah mezi nimi je křehký jako motýlí křídla. Odhalují svá tajemství, až nakonec zjistí, že by navzájem mohli zasytit ten citový hlad. (02.03.2008)