Tajemství slov

Tajemný život slov (nikoli Tajemství slov), protože slova nejsou tajemná, ale protože žijí vlastním životem a pro každého mohou mít jiný význam. Tak jako ústřední slova tohoto filmu "čas" (který zabíjíme, aby nezabil nás, a "smrt", která se dají v některých jazycích (třeba sanskrt) odlišit pouze podle kontextu. Isabel Coixetová mavíc zúžila význam slova "svět" na pojem "ropná plošina", která je dosud obýváná pouze muži (sympatickými, i když každý svým zvláštním způsobem); rovněž tak každý (včetně mrtvého muže) je vybaven nějakou úchylku. Úchylku (izolovat se od všeho přesahujícího "pracovní den", symbolizovaného mýdly na jedno umytí) má i dívka, najatá pro ošetřování muže, těžce zraněného po požáru. Když pak pro něj svoje tajemství obleče do slov, změní to rázem jeho život; i když se jeho život už stejně začal měnit, jenže jen zvolna, postupně. (07.08.2018)

Dva zjizvenci na těle i na duši, on zaslepený, ona ohlušená, se potkají a souzní. Nenápadný příběh točený jakoby na ruční roztřesenou kameru v nehostinné destinaci ropné věže a s ranami z minulosti, které nikdy nevymizí, ale ve dvou se snad snášejí lépe. Scénář precizně vykreslil dva lidi obtěžkané strašnými zážitky a vinami. Možná až moc přesně napsal charaktery, které do sebe zapadají. Trocha disharmonie by prospěla reálnosti vyprávění. Napětí mezi Sarah a Timem překvapivě dobře funguje u lidí tak rozdílného věku a vzezření. Příběh je pomalý a melancholický, spěje k závěrečnému odhalení, které vykřeše z dosud odtažité a záměrně nenápadné Sarah silné emoce. Ale podle mě to už překročilo mez citového vydírání. Stejně jako pak setkání s doktorkou, jejíž repliky šustily papírem a proklamacemi. Ale beru to. Tim a Sarah jsou neočekávaná dvojice a jejich příběhy nutí k zamyšlení. (18.07.2018)

8/10 Co o to vlastně napsat? Těžko se o tm mluví. Snad bych mohl jednou větou říci, že to je o dvou popálených osobách, jedné na kůži a jedné na duši, které k sobě najdou cestu. Ale těch témat tam je mnohem víc. Dokáži si představit, že by se z Tajemství slov dalo vyždímat daleko víc. (25.12.2006)

Umělý ostrůvek uprostřed oceánu „ víc než 50.000 tun železa, do kterého každý den udeří přes 28.000 vln. Někdy víc.“ Místo, kde pracuje jen hrstka mužů a kde se stala nehoda. Tam utekla z nucené dovolené Hanna ..... „zabít čas, než čas zabije Tebe.“ Nemluvná žena s naslouchátkem, která nestojí o společnost, ale nabídla se jako ošetřovatelka popálenému a dočasně slepému muži. Ten má sice bolavé tělo, ale radostně vypráví, je plný zvědavosti a nekonečných otázek. Ocitnula se v blízkosti člověka, který ji postupně dokáže svými slovy rozesmát, rozesmutnit. „ Tajemství slov“, která umí poodkrýt dávná a bolestivá tajemství, ale přináší i úlevu a vzájemnou důvěru. Důvěru pro kterou se vyplatí ..... .naučit se plavat! Nádherný, emocemi nabitý film se skvěle vybranou dvojicí „trosečníků“, který jen tak z hlavy nevyženu a ani nechci 4,5*. (09.08.2006)

Hned na samotném začátku na vás čeká poměrně zajímavý a velmi záhadný úvod. Velmi pozvolna poté divák odkrývá, jaká tajemství skrývají slova hlavních hrdinů. Zejména poté slůvka hlavní hrdinky, která toho prožila podstatně více. Jedinou výtku bych našel pro zhruba střední část filmu, kdy děj plynul pomaleji, než jsem byl schopný akceptovat. Opravdu se v určité části zcela zbytečně neděje vůbec nic. Můžeme se asi jen dohadovat, jestli to byl skutečně autorčin záměr diváka tímto způsobem uspat. V okamžiku, kdy vám nudou pomalu padají oči, následuje velmi silný závěr a obrovské poselství, které se vám zřejmě zabydlí v hlavě na pěkně dlouho. Prostředí ropné plošiny s velmi nízkou hustotou osídlení je úžasné a režisérka s námi nebohými diváky rozjela pěkně intenzivní hru. Jen co je pravda. V určitých částech bohužel vystrkuje růžky velmi nepříjemná nuda. A takových částí není málo. Takže své konečné hodnocení ustálím někde kolem 3 *. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatelky MireldisYY. (21.12.2015)