Tajemství slov

Parádne. Začína to veľmi nevýrazne. Pomaly, pomaličky. Dokonca to vyzerá tak, že takmer všetci sú taký..pomaličký. Ale pomalé plynutie filmu ma neodradí. Skôr prebudí moju zvedavosť. A ako sa odkrývajú tajomstvá, prispôsobujete sa prostrediu... Začne sa na Vás rynúť memócie. Pozvolna a potom prúdom. Pekné po všetkých stránkach. Herci parádny, hudbu funguje ako má.... juuj, skoro som dal 5*... Odporúčam, vydržte do konca...;) (24.03.2010)

„Kam letí? Záleží na tom? Vadí jí snad letět nad padesáti tisíci tunami oceli, do kterých denně naráží dvacet osm tisíc vln, někdy i víc? A to je vše? Trávit čas, než tě stráví sám? Je to všechno? Vlny, vlny. Každá jiná.“ Hanna žije velmi systematický, rutinní, asociální ale bezpečný život, A žila by tak i dál, kdyby se neobjevila krátkodobá práce ošetřovatelky… Líbilo se mi už prostředí, v němž skupinka osamělých existencí žila. Ne snad svou estetičností, ale atmosférou izolovaného klidu, ve kterém si čas na ropné plošině ubíhá svým vlastním, pomalým tempem. Díky tomu se mohl rozvinout vztah těch 2 a mě je moc bavilo pozorovat. Josefovu neúnavnou snahu zapůsobit na „sestru řádu Kuřete a rýže“, a naopak Hannino postupné, opatrné otevírání se. Snímek se mi líbil až do podivného setkání s „důvěrnicí“. Konec se už tak nějak dal čekat. Za mě solidní 4*. „Coro...“ - „Ano?“ - „Jak se dá žít s tím, co se stalo? S důsledky? Jak žít s nebožtíky?“ - „Nevím. Člověk prostě musí žít dál. Všichni vlastně žijí pro budoucnost. Anebo ne. Někdo to nezvládne.“ (06.11.2022)

Psychologické drama a nevšední romantika. A také připomenutí hrůz bratrovražedných bojů v bývalé Jugoslávii. Bohužel to, co se z počátku jeví jako osobitě vyprávěný příběh, se zvrhne do přehnaného emočního vykřikování o hrůznosti lidského chování během válek. Ano je to strašné, ale proč k tomu používat jinak zajímavé drama? A tak se pozoruhodné drama mění ve špatnou romantickou pohádku o štěstí, které potká dívku poznamenanou krutou minulostí. Hanna (zajímavá Sarah Polley) je žena emočně odcizená od společnosti. Díky prožité minulosti. Aby utekla před hrůzou své mysli, nedůvěrou a všudypřítomným sebeobviňováním, obestřela se systémem stereotypních rituálů a pracovním vytížením. Své nitro otevře až po setkávání s nevšedním pacientem. Josef (solidní Tim Robbins), upoutaný po nehodě dočasně na lůžko, je vnitřně sžírán svým svědomím. Smrtí přítele, jejíž byl příčinou. Dvě poraněné duše se navzájem sbližují, nacházejí vzájemné porozumění a útočiště před svou bolestivou minulostí. A pak je Josef hnán podivuhodným pudem, kterým chce ulehčit svému tíživému svědomí a napravovat spáchané křivdy. Až se obě poraněné duše znovu sejdou a zůstanou spolu ve jménu osudové lásky. Jak kýčovité, jak sladkobolné, jak útrpné! Z dalších rolí: vedoucí vrtné plošiny Dimitri (Sverre Anker Ousdal), další pracovníci na plošině Simon (Javier Cámara), Scott (Danny Cunningham), Liam (Dean Lennox Kelly), Martin (Daniel Mays), Abdul (Emmanuel Idowu) a Victor (Eddie Marsan), a pomocnice válečných obětí Inge (Julie Christie). Škoda, samotný život na plošině by byl mnohem zajímavějším. Takhle jsem z toho více než rozpačitý. Ale díky alespoň za tu plošinu, která je zajímavým okénkem do duší osamělých lidí. Samotných ve svých životech, samotných ve svých bolestech, samotných ve svých trápeních, utíkající před životem a událostmi, které ovlivnili jejich životy. Utíkajících před sebou samotnými i společností a nacházející uklidnění v širokém obzoru mořských vln. (14.02.2013)

Pomalé čakanie na odhalenie jedného tajomstva, nejakej záhady. Nakoniec najväčšie prekvapenie pre mňa bolo zistenie zdravotného nedostatku hlavnej predstaviteľky. Inak vidíme postupne odbaľovaný rozhovor dvoch ľudí, ktorí odkrývajú intimity svojej minulosti, ale žiadny z týchto príbeh mňa osobne nezasiahol, aj keď teda ten vojnový príbeh bol dosť drsný. Aspoň že to nakoniec dobre dopadlo. Avšak nechápem teplú vsuvku, čo to malo mať s celým príbehom spoločné, že si tam nejakí strojníci robia dobre? Inak výborný výkon Sarah Polley, ktorá sa už desať rokov neobjavila v celovečernom filme... (14.06.2020)

75% - Zajímavý a hluboký film, který rozhodně stojí za shlédnutí. Úžasná atmosféra, perfektní herecké výkony, a sympatická lámaná angličtina s mnoha přízvuky :o) Mnoho symboliky, mnoho moudra, zatraceně mnoho bolesti, a přesto tolik romantiky… Hm… Jen ta věčná ruční kamera… Často jsem měl pocit, že už by si mohli autoři přestat hrát na Blair Witch, a jestli si už zapomněli nějaký ten stativ doma, tak aspoň zaměstnat někoho, komu se neklepou ruce na držení kamery. Proč jsem (ač laik) z ničeho nic tak přísný na příliš tvůrčího kameramana? Velkou část filmu tvoří intimní dialogy dvou osob, a díky nápadným pohybům člověka s ruční kamerou k nim mně, jako divákovi, přibyla i třetí -ta, co vše natáčí. A docela mi to kazilo zážitek. Umělecký záměr tedy na mě moc nezabral. Ale určitě se v tom dá "naučit plavat" ;o) (15.07.2007)