Nepohodlný

"Nepohodlný" je jeden z těch filmů, při jejichž sledování si uvědomím, jakou cenou se platí to MOJE POHODLÍ (v tomto případě dostupné a bezpečné léky). Nejvíce zabíjí lhostejnost. Ať už k těm nejpotřebnějším, nebo k těm, kteří se snaží alespoň trochu pomoci a stávají se tak těmi nepohodlnými. Vždycky tedy bude mít smysl natočit takovýhle film, a vždycky bude mít smysl vidět ho. (06.05.2006)

4,5*/5...Po geniálnom Meste Bohov natočill Fernando Meirelles ďalší veľmi silný príbeh, tentoraz (najmä) z prostredia "drsnej" Afriky...Film je nesmierne sugestívny, čomu dopomohli aj fantastické herecké výkony dvoch hlavných predstaviteľov (Fiennes-Weisz) a kamera, pričom pri niektorých scénach mal človek pocit, že pozerá nejaký dokument. Inteligentný scenár, ktorý veľmi pekne a bez príkras znázorňuje nekalé praktiky farmaceutických a "humanitárnych" organizácií na africkom ľude v protiklade s umelo distingvovaným a naškrobeným svetom diplomacie a "veľkých zverov". Constant Gardener je film v ktorom je všetko (láska, napätie, politika,akcia...) namiešané v akurátnych a presných dávkach. Hoci kniha Johna le Carrého, podľa ktorej film vznikol sa údajne nezakladá na reálnych udalostiach, je jasné, že niečo podobné sa deje v Afrike každý deň a absolútne nemožno hovoriť o nejakej mystifikácii... (11.06.2006)

Nepohodlný je opět jeden z filmů, který rozhodně nepatří na pole filmové zábavy. Což se ostatně už díky zajímavě obsazené režisérské stoličce dalo čekat, a bylo to i naplněno. Film je syrové, téměř dokumentární politické drama. Taky je to film o lásce, podivné. Hra barev, podivných úhlů záběru, hluchých scén (doslova), záměrných kontrastů, podivného štěstí v neštěstí (procházka po keňském slumu) a také herecký koncert pro „zahradníka“ Ralpha Finiese a jeho ženu „aktivistku“ Rachel Weisz, která sice na plátně příliš dlouho nepobude, nicméně zanechá nesmazatelnou stopu pochyb a hádanek, které nás provází až do definitivně smrtelného finále. Film ukazuje, že lze najít v hnusném prostředí, alespoň trochu krásy, lidskosti, ač nad vším vládne krutá ruka nelidskosti a nadnárodních společností, na straně druhé je v něm cítit jasná rezignace a marný boj s penězmi svrchu. A že všechno je ve výsledku zapříčiněno zmatenými a obranými tahy pěšáků, kteří si myslí jak veledůležití jsou (ve výborném podání britského kvarteta Huston, McSorley, Nighy, Postlethwaite – mimochodem). Nepohodlný by byl zcela emotivně nekoukatelný, kdyby do něj nebyla přimíchána polívčička oddaného mažela, a tentokrát to nemyslím ironicky, protože to, co drží hlavu hlavního hrdiny nad vodou - vzpomínky, byť třeba trochu přimalované- drží nad vodou i diváka. Jinak by byl film čistě dokonalým a fiktivně chladným dokumentem. (13.03.2006)

Podmanivé vizuály (fotogenická Keňa), výborní herci a postmoderně odvyprávěný příběh. Zahradník mi sedl, vyhovovalo mi pomalejší tempo, vícevrstevnatý příběh, volné prolínání vzpomínek do současnosti... Kameraman a střihači odvedli skvělou práci (barevné stylizace, kontrasty, rozzáběrování...). Hudba rovněž výborná. (14.03.2014)

Film, který kdyby se vzdal té trochu laciné love story (hra na to, jestli je Tessa manželovi nevěrná nebo ne je hooodně laciná), tak bude jednou z nejsilnějších výpovědích o vztahu Afriky a Západu. Záběry na vyhublé africké dětičky by sice mohl být klišé, ale zatraceně působí. Mimochodem, od Rachel Weisz nečekejte zase tak brilantní výkon, její herectví mi stále připomíná její začátky v Mumii. (28.03.2006)