Uvnitř tančím

Malý princ s modrýma očima, blond vlasy, mluvící cizí řečí a na vozíku, bloudí ve vlastním nemohoucím těle i v pustině neschopnosti dorozumět se. Nakonec dosáhne svého cíle. Nezíská sice lišku, ale uvědomí si, že musí cítit zodpovědnost. Sám k sobě.____ Anglosasové prostě umí točit filmy o postižených, Jižani by to podali tklivě, Slovani možná až drasticky bezútěšně, tohle ale byla téměř vyvážená směs ironie, plíživé tragédie, drásavě trapných scén i velmi nenápadně něžných. Dva kluci na vozíčku se v ústavu nemusí vypořádávát s Velkou sestrou, ale s nemožností žít svůj vlastní život. Pravidla ústavu jsou sice rozumná, ale ne jejich. Soukromí je pro ně naprosto nedostupné. Vždycky a všude potřebují někoho, kdo by jim pomohl. Nemůžou rozhodovat o tom, čím se mají bavit, dokonce ani o svém účesu. Scény z koupání jsou beze slov, ale plné napětí (většinou ne sexuálního).___ Film přímo hmatatelně zobrazuje nesnesitelnost třeba dobře míněného soucitu, vášnivou touhu po svobodě i nesmělé pokusy o osamostatnění. Vadily mi ale občasné patetické monology, které spíš šustily papírem, než by připomínaly dialog dvou skoro-puberťáků. /29. 2. 2011/___ Ještě mne napadlo, že zdraví lidé kolem dvojice hlavních hrdinů se většinou nechtějí chovat špatně, jenom prostě nevědí, jak se obracet na dva kluky na vozíku a brát je přitom po psychické stránce jako každého jiného, jen se zřetelem na tělesné postižení. Že to není samozřejmé a možná ani jednoduché až legračně názorně vystihuje produkční počin televize Cool, která film Tančím v nitru zařadila do dramaturgické řady filmů se tituly jako Tyranosaurus - zkáza Aztéků, Vetřelec kontra predátor a něco jako Nebezpečná chapadla. Čili mimoděk coolovští dramaturgové dali najevo, že lidé na vozíčku patří k věcem odlišným, prapodivným, nehezkým až zrůdným a smrtelně nebezpečným. Možná jsem s touhle úvahou zašla moc daleko, ale Cool to fakt dala do jednoho týdne v rámci Filmů od pondělí do čtvrtku. Docela hnusný, byť možná jen podvědomý postoj, což? /1. 3. 2011/ (01.03.2011)

Hlavní hrdinové nechtěli být diskriminováni a tak nemůžu dát jinak než za 2, protože tenhle film je jen klasické a průhledné schéma naroubované na jiné prostředí, které když si člověk odmyslí, tak se musí ošklíbat. Posledních zhruba 20 minut nátlaku bylo věru nesnesitelných a shodilo celý film do hlubin nejtěžšího patosu. (07.11.2009)

Cože??!! 131 nejlepší film?? Ani omylem. Zase jsem šlápl vedle a opět je ve dvoustovce film, který tam nemá absolutně co dělat. Tohle je uměle naivní sladký kýč velký jako vrata, snažící se vymáčknout nějaké emoce a ani to se mu bohužel nedaří a vyznívá to hrozně směšně. Na co si to tvůrci hrajou? Další film u kterého jsem se těšil až dosáhnu závěrečných titulků. Pokud můžete, vyhněte se tomuto filmu velkým obloukem. (17.04.2009)

Rory O'Shea vozíčkáře nutil dělat, co dělat nemohou. Nesnažil se tančit uvnitř, ale navenek. Český překladatel to popletl. Moc moc nám chtěl film asi říci, že má smysl žít i s tak závažným postižením. Jaká je to (skoro) neustálá sranda. Zase tedy hlavně navenek, ne uvnitř. Ale kýčně. S ironickými hláškami. S nenaplněnou láskou, jež ve mně vyvolala takové pocity jako pohled na samečka yorkshirského teriéra, který se sápe na trpělivou, leč poněkud znuděnou fenu německého ovčáka. Nepoplakal jsem si. Slabé ***. (02.06.2010)

Veľmi krutá výpovedná hodnota síce tomuto snímku pridáva na kvalite, no na druhej strane spôsobí u človeka také výčitky, že sa má na konci chuť obesiť. Hold, nie ku každému bol osud prívetivý. Na druhej strane je treba skloniť hlavu pred ľuďmi, ktorí sa s takto obzvlášť nepríjemným osudom dokázali vysporiadať a bojovať s ním až do poslednej sekundy. Krásny, aj keď vo svojej podstate veľmi smutný film. (10.06.2008)