Uvnitř tančím

Když jsem poprvé slyšel o tomto snímku, tak se mi hned vybavil Jirka Macháček a jeho perverzní song Tančím. Na první pohled nesourodá kombinace, ale Rory to tady rozjíždí v tak velkém stylu, že o zábavu není nouze. Snaha ústřední dvojice, žít jako ostatní, je úchvatná. Uvnitř tančím rozhodně nehraje jen na city, ale umí i pobavit. Rozhodoval jsem se mezi 4 a 5. Co rozhodlo? Dr. Divnoláska na večírku. Nezapomenutelné. (27.10.2010)

Nemohu si pomoci, ale jakkoli je ten film pěkně natočený a nese velmi libozvučné poselství, že každý by měl žít naplno i navzdory svému osudu, tak tentokráte to tvůrci s tou samoúčelností a patosem krapet přehnali. Přitom filmy snažící se diváka v prvé řadě dojmout mám v některých případech hodně rád, jenže tady mi prostě nic nesedlo, nedokázal jsem se vžít do příběhu a, to především, hlavní postavy mi nebyly zdaleka tak sympatické, jak by si asi zasluhovaly. Připadalo mi, jako kdyby všichni okolo mě nahlas rozjímali o životě a poplakávali tomu druhému na rameni, zatímco já jsem stál opodál, slova mě nějak míjela a přemýšlel jsem spíše nad tím, kdy už budu moci odejít. Co ale filmu upřít nemohu, že všichni herci zvládli své role výborně a že v závěru ta aura přátelství a odhodlání přeci jen prorazila chlad a odtažitost, které jsem v úvodu pocťoval. Přemýšlel jsem o 4*, ale tak výjimečná filmařina to opravdu není.. (06.04.2013)

Krásný film o jednom rebelujícím handicapovaném, který se rozhodne nebýt závislý na domově pro invalidy a společně s podobně postiženým kamarádem poznat život za zdmi. Hon za "nezávislostí" a svobodou okořeněný břitkým humorem a nepřekonatelným charismatem McAvoye. Není to tak úplně typický doják, protože se alespoň zpočátku nebere až tolik vážně. To je na "Inside I'm Dancing" bezesporu tím největším kladem. Ke konci trochu sklouzne zpátky k zajetým kolejím srdceryvných a ubrečených filmů, ale to se dalo čekat již od přečtení obsahu. Navíc potěšila přítomnost Romoly Garai. (02.03.2011)

Po skončení filmu som nemusel vyhadzovať zvlhnuté vreckovky a pri jeho komentovaní nemusím vystavovať na obdiv svoje pohŕdanie problémami, ktoré sa ma netýkajú. Vovnútri tancujem ma okrem vynikajúcich hereckých výkonov ústrednej trojice zaujal najmä spracovaním tejto háklivej témy. Oceňujem, že postihnutí neboli iba poľutovaniahodnými. Boli to úplne normálni mladíci s deficitom, ktorý si aj sebastredný a arogantný Rory uvedomoval omnoho skôr, ako mu malý uličník beztrestne šľohol čiapku. Nemyslím si, že film bol nakrútený ako citovo vydieračský kalkul. Veď stačilo pridať trochu viac záberov z prózy života paraplegikov a ich šance na normálny život by sa ukázali v inom svetle než problém, ktorú univerzitu si vybrať. Aj ja mám kovové koleno a som zmierený s tým, že na Téryho chatu sa už nedostanem. Ale tiež nevypisujem listy správe TANAPu, aby na Terčinu predĺžili trať zubačky. (01.01.2011)

Tenhle film je jedno obrovský citový vydírání. Ale já jsem na tuhle hru přistoupil. Člověk si uvědomuje, jak je jeho posranej život vlastně perfektní, pokud je zdravej a všechno ostatní jde stranou. A navíc jsem se zamiloval do krásky jménem Romola Garai. No a skvělý je taky Steven Robertson a James McAvoy. Já mám pro tyhle typy herectví slabost a je jedno, zda postiženýho hraje Dustin Hoffman, Robert De Niro nebo Pavel Liška. Skvělý film, který jen doporučuju! (10.05.2009)