Uvnitř tančím

Velmi milé překvapení. Toto " ožehavé téma " zpracované tentokráte trochu netradičním způsobem. Dost z vás dává snímku přívlastek ždímačka divákových emocí. Nejsem ani v nejmenším zastáncem tohoto názoru, mně naopak " něco málo " chybělo k tomu, aby mě příběh o dvou zcela odlišných lidech, kteří by se za jiných okolností zcela jistě nedali dohromady " emocionálně rozerval " a já se mohl ( s radostí ) vytasit s plným hodnocením. Zajímavým způsobem zpracované téma, nicméně k tomu, aby se mi snímek dostal více " pod kůži " mu ten pověstný krůček schází! Co je jednoznačnou devízou tohoto snímku, to je vynikající ústřední herecké duo Steven Robertson jako Michael a zejména James McAvoy jako Rory O' Shea. Smekám před jeho hereckým projevem. Třetí do party je krásná, milá Romola Garai jako jejich ošetřovatelka, kterou si nemůžete neoblíbit. Co musím ještě zmínit je brilantní Robertsonova kamera, citlivá režie Damiema O' Donnella a přesně pasující hudba Davida Julyana. Co říci závěrem.....Inside I'm dancing není příběhem o uzavřeném světě handicapovaných , je to příběh o lidské touze ( i přes všechna úskalí, která to přináší ) ŽÍT plnohodnotný život. Díky všem za každý takovýto snímek , který spatří světlo světa. 85% (13.08.2009)

Naproti trpkému "Kurzu negatívneho myslenia" je "Rory O' Shea" medovejší a takisto recipročne uvažujúci. O'Donnell v zopár okamihoch gýčový je, ale ide o prešľap prepáčiteľný pretože na oplátku dotuje naše receptory súcitnosti nezmerateľným obnosom humánnych vĺn nehodných práva veta. Puto. Poznanie. Priateľstvo. Porozumenie. 4P-4H. (09.12.2011)

Hlavní hrdinové nechtěli být diskriminováni a tak nemůžu dát jinak než za 2, protože tenhle film je jen klasické a průhledné schéma naroubované na jiné prostředí, které když si člověk odmyslí, tak se musí ošklíbat. Posledních zhruba 20 minut nátlaku bylo věru nesnesitelných a shodilo celý film do hlubin nejtěžšího patosu. (07.11.2009)

Nemohu si pomoci, ale jakkoli je ten film pěkně natočený a nese velmi libozvučné poselství, že každý by měl žít naplno i navzdory svému osudu, tak tentokráte to tvůrci s tou samoúčelností a patosem krapet přehnali. Přitom filmy snažící se diváka v prvé řadě dojmout mám v některých případech hodně rád, jenže tady mi prostě nic nesedlo, nedokázal jsem se vžít do příběhu a, to především, hlavní postavy mi nebyly zdaleka tak sympatické, jak by si asi zasluhovaly. Připadalo mi, jako kdyby všichni okolo mě nahlas rozjímali o životě a poplakávali tomu druhému na rameni, zatímco já jsem stál opodál, slova mě nějak míjela a přemýšlel jsem spíše nad tím, kdy už budu moci odejít. Co ale filmu upřít nemohu, že všichni herci zvládli své role výborně a že v závěru ta aura přátelství a odhodlání přeci jen prorazila chlad a odtažitost, které jsem v úvodu pocťoval. Přemýšlel jsem o 4*, ale tak výjimečná filmařina to opravdu není.. (06.04.2013)

Dojemný příběh, který tlačí na city a tak trochu vydírá, ale bez zaváhání mu to odpouštím. Skvěle natočený, s velkou dávkou zručnosti, která zaručuje, že vás příběh ani na okamžik nebude nudit. Navíc zřejmě jediný film o vozíčkářích , co znám:) (Skafandr a motýl nepočítám) Srovnání s Přeletem nad kukaččím hnízdem se nabízí, a ačkoliv je mezi nimi značný kvalitativní rozdíl (Přelet je nejmíň o třídu výš), dávám oběma filmům stejné, nejvyšší hodnocení. 90% (05.10.2008)