Devět písní

Ani poriadny sex, ani poriadna hudba, ani poriadna vyväzovačka. Jediné, čo bolo riadne, bola porcia salka po fajke, vypustenie tejto scény by mi ale naopak nevadilo. To, že chýbajúci dej nahradil posun vývoja vzťahu cez piesne, milovanie a útržky spoločného trávenia času bolo ok. Vadil však samotný výber interpretov a skladba záberov (až na zaujímavý zostrih sexu a koncertu v prvej pesničke). Monotónnosť a nemennosť plynutia pripomínala až akýsi roboticko-perpetuomobilicko-hypnotický stav typu: ľad-sex-koncert-ľad-sex-koncert... Divácky neoslovila takmer žiada scéna, kapela, dialóg, či postava. Banálne frázy dialógov alebo všeobjímajúcich monológov pri pohľadoch na snehové pláne Antarktídy len dovršovali pocit neskutočnej otravnosti experimentu bez emócií. Celé dianie som sledoval s podobnou citovou otupenosťou, akou sa vyznačuje väčšina britpopových, či nezávislých gitarových kapiel (znejúcich ako cez kopírák). Rezultát: zostrih jednej piesne, klavírna skladba v závere a prirodzenosť zachytenia milovania ako opozita strojovým pornofilmom sú síce istými pozitívami, ale v kontexte celku to nevytiahli ani na jednu hviezdičku. (12.07.2012)

A tohle mělo být co? ... Dva lidé, kluk a dívka, dlouhodobě nic jinýho nedělají, než že se neustále oddávají vesměs perverznímu sexu, mezi tím užívají drogy a po večerech chodí na koncerty. Regulérní porno scény, v nichž si ústřední dvojice i několik minut vzájemně olizuje a žmoulá v ústech genitálie, se střídají s písněmi z živých koncertů a dokumentárními záběry na Antarktidu. Asi Winterbottom zatoužil, abych u jinak pohodové hudby zvracel, já však raději využil možnosti rychloposuvu a zmenšování okénka přehrávače, aneb více scén na mě bylo prostě moc. Nejvtipnější a nejhorší je, že za touhle absurdní splácaninou můžete najít hlubokomyslný art, tak inteligentně se ten slepenec koncertu a tvrdého porna spolu s několika záběry na ledovou krajinu tváří. Můžete přemýšlet nad tím, jak jsou ti dva mladí v několika obyčejných scénách mimo sex a drogy symptatičtí, zatímco již za pár minut se opět vyžívají v úchylných choutcích. Můžete si v tom skrze voiceover a psaní knihy o Antarktidě najít filozofii života a myšlenky o hledání svého místa na Zemi. Můžete se domnívat, jak originální psychologickou studii vyprázdněného života a vztahu založeném čistě na sexu sledujete. Dokud si neuvědomíte, že by pro poskládání toho filmu stačilo z 90% natočit a splácat poloamatérské fan videa z koncertu, sérii akcí dvou lidí ve jménu tvrdého porna a random záběry z dokumentu o Antarktidě, a že to ani se zbylýma 10% jakžtak dotvářejícíma cosi jako příběh není v ničem příliš propracované. Bez onoho porna by mohlo být Devět písní celkem fajn nezávislou pocitovkou, takhle za to zneužívání dobré hudby a pěkných záběrů k podobným výtvorům neudělím ani tu 1 hvězdu. [15%] (19.05.2024)

Rogue neposlouchejte, písně od Primal Scream, Black Rebel Motorcycle Club, Dandy Warhols nebo Michaela Nymana přece nemůžou být průměrné. Ani s tím "péčkem" to není tak žhavé, je natočeno něžně a v dobrém slova smyslu obyčejně. Michael Winterbottom si zaslouží body za odvahu, téma ohlédnutí za vztahem dvou lidí dokázal uchopit mnohem zajímavěji než třeba Francois Ozon v 5x2. A film má příjemnou stopáž (kdyby se jmenoval třeba jen "12 Songs", už bych musel jít s hodnocením dolů). (18.03.2006)

Podivně kontrastní až šmírácký vhled do soukromí jednoho páru. Předehra na koncertě a pak dohra v posteli. Mezi tím pár banálních slov a pohled na Antarktidu - bohužel si mě tato II (interrupted intimacy) kolem prstíčku příliš neomotala, spíš mě stavěla do pozice někoho nepatřičně přítomného (asi správně), většího smyslu v ní příliš nenacházím. Jako originální, bezdějový pokus, to však své osobité kouzlo má. 60% (12.11.2009)

Sledování Devíti písní je velmi smyslovým zážitkem. Na rozdíl od většiny místních kritiků to však nemyslím jako pejorativum. Odvážné sexuální scény sice zkoumají hraníce toho, co film unese, aniž by byl považován za ryze erotickou podívanou, ale k emoční vyprázdněnosti porna mají daleko. Naopak, divák se skrze ně učí vnímat (domnívám se nově ve filmovém médiu) emoční vzhtah hlavních představitelů. A právě v tom tkví formální zajímavost Winterbottomova snímku. Písňové paralely - ačkoli ne tak důsledně - byly využity už mockráte předtím, ale sex jako návod ke čtení ne. (28.08.2010)