Tristram Shandy

K tomuhle filmu jsem se dostal úplnou náhodou díky účasti Jeremyho Northama. Když jsem posléze uviděl cover a letmo přehlédl údaj, že film je točen podle románu z osmnáctého století (což je mé oblíbené období - obzvláště v anglických kulisách) věděl jsem, že do něj musím. Úvodní rozhovor obou hlavních herců při líčení o barvě škvíry mezi horní jedničkou a dvojkou Roba Brydona mne šokoval a začal jsem tušit, že koukám na něco jiného než jsem očekával. Ano bylo to tak. Ale nelituji. Film skvěle vystihuje shon při natáčení, je obsazen sympatickými herci a opravdu proložen britským humorem, jehož původ bych ve filmu ale ani tak neodhadoval z knižní předlohy, ale ze scénáře F. C. Boyce. Jedno je jisté a to je fakt, že pokud divák nezná knižní předlohu, bude logicky jen tápat a snažit se pochytit to co může, nebo co se mu podaří odvodit. Já knihu nečetl, což považuji při sledování za značné mínus. věřím, že film by pak mohl být z hlediska zážitku ještě lepší. Po té knize se pokusím podívat i když si nejsem jist, zda to bude skutečně tak čtivé, že je to považováno za literární skvost. Pro mne je leckdy už jen Dickens oříškem a to už jsme o dobrých 50 let dále a v devatenáctém století... Dávám 3 zvýšené podpatky. * * * (06.03.2015)

Jeden z nejoriginálnějších a nejvtipnějších filmů poslední doby. Michael Winterbottom dokazuje, že je jedním z nejzajímavějších režisérů současnoti. Prolínání fikce a reality je zde ještě dokonalejší než u Nonstop párty. Herecký ansámbl v čele s vynikajícím Cooganem se nebojí dělat si legraci z ničeho, ani sám ze sebe. A to říkám i přesto, že jsem literární předlouhu nějen nečetl, ale dokonce (rouhání!) vůbec neznal. (27.09.2006)

Michael Winterbottom patří mezi nejzajímavější režiséry, které jsem na MFFKV objevil… Z filmu Code 46 jsem byl nadšen, Devět písní se mi moc líbilo, Cestu do Quantanama považuji za ideologicky mimořádně problematický, ale opět skvěle natočený film a z Tristrama Shandyho jsem opět nadšen. Už od prvních záběrů snímek zdánlivě aplikuje brechtovský model, kdy je divákovi neustále připomínáno, že sleduje film… Poté zpochybňuje jednu vyprávěcí linii za druhou, jedna rovina reprezentace proniká do další, a když už se vzdáte možnosti, že byste se napoprvé mohli v těch vyprávěních ve vyprávěních ve vyprávěních vyznat, vyskočí film z roviny "adaptace knihy" do roviny "filmaři se pokoušejí zfilmovat nezfilmovatelnou knihu". Z objektu sledování se stává objekt vyprávění a do popředí vystupuje sám štáb v čele s hercem Stevem Cooganem... Přechod do filmu o filmu a sledováním zoufalství filmařů při adaptaci knihy, která je filmařsky jen těžko uchopitelná, aniž by se samotný děj knihy stal zcela okrajovým, považuji za geniální filmařský nápad a snímek sám z tohoto občas až absurdního vztahu dvou světů dokáže vydolovat maximum. Mimořádně rychlý film inscenuje jednu absurdní rovinu za druhou, postavy/herci nepřestávají mluvit a snímek vytváří další podzápletky z prostého porovnávání různých skutečností a jednotlivostí. Vztah film/kniha je postupně rozšířen na vztah realističnost/nadsázka, umělecký film/zábavný film, vysoké podpatky/nízké podpatky, nehledě na neustálé rozmíšky mezi herci v hlavních/vedlejších rolích (podle toho, koho se zeptáte). Vynikající je však hlavně nápad v úplném závěru, kdy si najednou nejste jistí, co vlastně celý štáb v projekční místnosti sledoval… Pevně doufám, že Tristram Shandy bude konečně ten první Winterbottomův film, který by mohl být zakoupen i do naší distribuce. Je zábavný, neotřelý a za každých okolností nápaditý. (20.05.2007)

Ani má vymyšlená genialita, ani má sporná filmová erudovanost a ani narychlo svolané koncilium moldavských šamanů mi po skončení tohoto snímku nepomohli k odbornějšímu výkřiku, než: "Co to sakra bylo?". Zkrátka si nejsem jist, co mi tento film o filmu ve filmu chtěl sdělit. Že je těžké sehnat peníze na film? Že ženatí herci občas zasouvají do členek filmového štábu? Že mám při plnění manželských povinností natahovat hodiny? Nevím, ale absurdní zajímavost tohoto snímku mi připadala hrozně podivná. (22.08.2013)

Tristram Shandy mi po dlouhé době připomněl, proč milovat film a to nejen jako konečný produkt, ale také jako specifický svět, který tvoří živí lidé (od režiséra přes herce až po pomocné producentky či kostymérky). Román Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho má pověst nejenom nezfilmovatelné knihy, ale pro spoustu lidí rovnou nečitelné - proud vyprávění, který začne u momentu jeho narození je na chvíli pozastaven, aby nám Tristram vysvětlil nějaký detail, důležitý pro pochopení předcházejícího, ale z této odbočky se záhy stává hlavní linie, která je posléze nahrazena další odbočkou, atd. Celek je vlastně naprosto chaotická kopa nicotně zajímavých, ale svým způsobem úžasně vtipných kousků historek. A právě tuhle chaotičnost Winterbottom přenesl do filmové podoby geniálně. Nosnou oporou mu byl famózní scénář, na který by mohl být pyšný maesto Kauffman a parta vynikajících brtiských herců v čele se Stevem Cooganem, kterému musela jít hlava kolem ze samotné podstaty jeho role (kromě toho, že hraje ne moc lichotivě sama sebe, v samotném příběhu Tristrama má hned dvojroli) - zvládl to však na jedničku. Fanoušky Black Books potěší nemalá role Dylana Morana (s naprosto identickým "bernardovským" projevem), fandy X-files zase minirolička Gillian Anderson. Pro ostatní je tu spousta odkazů a citací jiných filmů (od Barryho Lyndona po Statečné srdce) a hlavně brilantně britský humor. Jediná škoda je, že tohle neprávem přehlížené dílko má pouhých devadesát minut. Ale ty, věřte mi, stojí za to! 90% P.S.: Silně nedoporučuju odcházet před koncem titulků! ;-) (14.06.2007)