Tristram Shandy

Nazývat tohle komedii je totální kravina, nejenže to neni komedie, ale neni to ani jinak zajímavej film, snad jen ten začátek se dá označit za vtipnej a je i docela dobej, ale trošku mi vadilo zbytečný skákání v ději, nicméně jakmile se příběh přesune do skutečnýho života, změní se kamera na takovou tu, aby to rádoby vypadalo jako skutečnost, tak to jde do hajzlu, měl sem co dělat abych to vůbec dokoukal, prostě neskutečná nuda, spousty zbytečných nezajímavých a zdlouhavých dialogů a k tomu všemu nudnej děj, kterej prostě za žádnou cenu nedokáže udržet pozornost, strašná kravina, tady fakt nechápu to vysoký hodnocení (13.10.2007)

Přestože je román Laurence Sterna Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho z 18. století jednou z nejvýznamnějších anglicky psaných knih, v české škole se o něm asi moc nedozvíte. A to ho Milan Kundera ve svém Umění románu považuje spolu s Diderotovým románem Jakub Fatalista a jeho pán za velmi důležitou (i když dodnes nepříliš vyvinutou) vývojovou větev světového románu. Opravdu je Tristram Shandy asi nezfilmovatelný. I když mě osobně se to, co bylo skutečnou adaptací, líbilo, ale na dvouhodinový film by to asi nestačilo, respektive by nás to brzy začalo nudit. Protože kniha se mi taky hodně líbila, ale místy jsem četl opravdu jen silou vůle. I když strýček Toby se svými bitvami a posedlostí opevňováním a spousty absurdních filozoficko-vědeckých a nikam nevedoucích úvah Waltera Shandyho a všechny ty všední a groteskní situace… Jen ale nevím, co tím chtěli autoři filmu říci. Pěkně se na to dívá, film ukázkově mísí realitu, fikci, film ve filmu, pseudodokument a je tudíž opravdu zajímavý z naratologického hlediska, jak to obšírně popisuje Douglas. Ale co bylo jeho cílem? Měla to být jakási meditace nad filmovým uměním, podobně jako třeba Truffautova Americká noc, kterou film hodně připomíná? Nebo využil režisér strukturu Tristrama Shandyho a vznikl tak zajímavý film, který je vlastně o ničem, stejně jako kniha? Nebo vystihuje podstatu filmu proslov Patricka (Stephen Fry), který říká, že život je tak bohatý, plný a rozmanitý, že je v uměleckém díle nezachytitelný? Věřím, že tomu tak bylo. (30.05.2007)

Ve finále mi připadá, že si Michael Winterbottom chtěl zaexperimentovat s filmovým médiem, vytvořit za každou cenu film plný stírání hranic mezi filmem, dokumentem, natáčením, realitou, fikcí a další fikcí a také plný odkazů, takže si natočil film, který je hodně experimentální, hodně postmoderní, ale ve výsledku mám z něj ryze samoúčelný dojem. Třeba ty zmínky slavných filmů a osobností zde padají každou chvíli jen tak, aby tam prostě padly, režisér měl svůj film co nejvíc intertextuální, ale účel jsem v tom nepostřehl a úplně nejvíc to bije do očí v závěrečné scéně, kdy se hlavní postavy až v idiotských promluvách baví o slavných hercích a filmech, ale není to nijak vtipné, ani filmu v závěru nedodává žádnou myšlenku. Když to srovnám s íránskou tvorbou Kiarostamiho (Detail, Pod olivovníky) a Panahiho (Taxi Teherán, Medvědi tu nejsou), jejichž vybrané filmy taky často přímo hýři prolínáním reality s fikcí, mystifikací, prvky filmu o filmu/ve filmu a intertextuálními odkazy, tak mi oproti civilní íránské osobitosti se silným sdělením navíc vychází v „Tristním“ Shandym jedna těžká nabubřelá křeč. To vše bych pořád respektoval a přestože mi oba hlavní herci byli dost nesympatičtí, za jistou snahu a občas zajímavější scénu bych dal plus mínus 2 hvězdičky. Tedy kdyby Winterbottom tolik neholdoval vulgárnímu humoru, kterým svůj film tolik naplnil. Takže máme zde postmoderní experiment, ve kterém co chvíli se mluví o samých ptákách, koulích a jim podobných věcech, často i divákům do kamery, režisér asi jiný humor než vulgarismy a rádoby vtipné situace s genitáliemi nezná a mě totálně přechází chuť tohle v kombinaci s hrou na umění a experiment jakkoliv oceňovat, sorry... pro mě konečná. [15%] (25.05.2023)

otazka v hodnoteni tohto filmu nestoji ako dobry tento filmovy prepis post modernho romanu napisaneho predtym, nez existovala vobec nejaka moderna, ktora by mohla byt postovana, neznie, ako dbry tento film je, pretoze osobne nachadzam mnoho nedostatkov, ale ako sa mu podarilo sfilmovat nesfilmovatelnu predlohu. a odpoved? podarilo, roztriestenost, anarchickost formy a hlavne neskutocne mnozstvo odkazov na sucasnu britsku televiznu tvorbu je v mnohom podoba roztriestenosti literarnej predlohy a parafrazovani vtedajsich aktualnych dolezitosti. skoda, ze dokumentarna poloha druhej polovice filmu ide natolko nadhladom, ze neytvara ziaden nazor, ziadnu sudrznost, co je cisty opak filmov ch. kaufmana, ku ktoremu je obcas tristram shandy prirovnavany. dalsim minusom je prakticka neznalost neanglickeho divaka anglickych filmovych relaii, s ktorych si film robi tiez srandu. kto je steeve coogan? kto je rob brydon? kto je dylan moran? kelly macdonald, stephen fry .................... (09.07.2006)

Snaží se tenhle film strukturou napodobit knižní předlohu (již jsem mmch četla)? Ačkoli docela dobře dohromady fungují scény z natáčení filmu a kolem nátačení (zákulisí), stejně mi zůstalo zklamání... Tvůrci zjevně na předlohu nestačili, a tak se snažili vybruslit tímhle způsobem. Jenže ne všechny diváky zajímá, jakou barvu mají čí zuby. Pro mě Steve Coogen není hvězda, o jejímž soukromí bych musela být během filmu neustále informována... Hloubka literární předlohy a povrchnost filmového světa se tu viditelně třískají. Tak to alespoň vidím já (po prvním zhlédnutí). Kniha nabízí úžasné komické scény... Škoda. Ze scén s vdovou Wadmanovou (Gillian Anderson) zůstalo pramálo... Škoda... 65% (únor 2007) (02.02.2007)