Návrat sedmi statečných

Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Dvakrát nevstoupíš do stejného Mexika. Dvakrát nevstoupíš do stejného filmu. Sequel legendárních Sedmi statečných těží jen z prvního filmu a recykluje, co se dá. Recyklování možná zachrání planetu, ale nezachrání film od průměru průměrů. Pár scén a hudba Elmera Bernsteina mě udrželo u obrazovky. Po druhé si to už nepustím. (08.09.2012)

Pokračování kultovního westernu v čele opět s Yulem Brynnerem- ale jaksi to není ono, chabý příběh- shánění dobrovolníků trvá hodinu a pak 20minut přestřelky- nic víc, nelze vyvážit ani podobnou atmosférou jako v prvním díle. Není to úplně špatné, ale rozhodně to patří ke zbytečnějším pokračováním...50% (19.07.2017)

Nic víc než průměrné pokračování legendárního westernu. Yul Brynner byl zpět, ale tentokrát sebou bohužel přivedl již ne tak charismatické „spolubojovníky“. Navíc některé situace až moc napodobovaly svého předchůdce, no a bohužel už to nemělo ten správný šmrnc ani kvalitu a to samé se dá říci i o samotných hereckých výkonech. Přesto bych tuto dvojku úplně nezatracoval. Podívat se na ní dá. (23.11.2018)

První pokračování legendárního westernu má několik problémů, ale i přesto nepatří do kategorie odpadu. V první řadě je potřeba vysvětlit pojem "pokračování"; Než na začátku 80. let přišlo revoluční Star Wars, bylo do té doby běžným jevem, že pokračování úspěšných A filmů byla upravena zákonem klesajících výnosů - čili pokračování byla standardně Béčka se zlomkem nákladů původního filmu (čestnou výjimkou byl asi jen James Bond). Režiséra Johna Sturgese nahradil Burt Kennedy, do té doby známý asi pouze jako scénárista Béčkových (jinak ale skvělých) westernů s Randolphem Scottem z konce 50. let (Seven Men from Now, The Tall T nebo Buchanan Rides Alone). Z původních herců se vrátil pouze Yul Brynner v roli ledově klidného Chrise Adamse, zbývající dvě postavy nahradili jiní herci - Chica zahrál Julian Mateos (namísto Buchholze) a Vina zahrál Robert Fuller (namísto McQueena). Zde vidím jednu z hlavních slabin filmu - zatímco Buchholze jsem nijak nepostrádal, Steve McQueen byl zkrátka nenahraditelný. Dodnes se přesně neví, zda McQueen (v době své největší slávy) film odmítl kvůli čitelnému a neoriginálnímu scénáři anebo zda to bylo kvůli nesnášenlivosti a rivalitě s Brynnerem, každopádně jej zastal Fuller a ten mi osobně vůbec nesedl. Vedle Brynnera tak bylo nejhvězdnější jméno asi Warren Oates, známý z bezpočtu westernů, v roli holkaře Colbeeho však nijak nevyniknul a byl spolu se zbývajícíma 4 pistolníkama lehce zapomenutelnou postavou filmu. Sympatický snad byl jen Frank Riker v podání tvrďáka Akinse. Když to tedy shrnu, tak se to samozřejmě zdaleka nemůže rovnat původnímu filmu, ale i tak je to decentní Béčko, které stojí za to vidět už jen kvůli tomu Brynnerovi. PS: Ve zbývajících dvou pokračováních Yul Brynner už nefiguruje, nahradil ho (nepochopitelně) diametrálně odlišný George Kennedy a poté (o něco vhodnější) Lee Van Cleef. (08.08.2016)

Původně jsem váhala nad nižším hodnocením, ale pak jsem si řekla, že je mnohem více stupidnějších westernů a tento je po např. vizuální stránce pořád ještě hezky odvedený. Celý problém samozřejmě spočívá v tom, že člověk srovnává s téměř dokonalou "jedničkou" z r.1960 považovanou za jednu z velkých perel westernového žánru, vedle které působí tento film jako hodně, ale opravdu hodně pochroumaný bratříček. Kromě neoddiskutovatelně velmi špatného scénáře jsem si ale celou dobu kladla otázku, jak je možné, že zatímco se v předchozí sedmičce podařilo obsadit, a to do jednoho, opravdu zapamatovatelné a výrazné herce, tady kromě původně obsazeného Yula nebyl ani jeden takový a člověk se nad jejich případnou smrtí postav které představovaly spíše radoval. Brynnerovi asi musel tehdá úplně vyměknout mozek, když do něčeho takového šel. (11.09.2012)