Cesta za vítězstvím

Podobné jako třeba VZPOMÍNKA NA TITÁNY, ale o něco zábavnější. Bilý trenér nadraftuje do texaského týmu sedm černochů a v půlce 60tých let se potýká s rasismem a nedůvěrou, takže nic nového pod sluncem. Má to ale schopné herce (Josh Lucas sympatičtější než obvykle), hodně dobrou kameru a je to docela svižné. Dobrých 70%! (09.07.2011)

Ztělesněné sportovní klišé. Ale opravdu, Glory Road je přesně dělaný podle nějaké šablony tohoto žánru a jak mě to jinak tolik nežere, tady mi to opravdu vadilo. Coach Carter měl alespoň neuvěřitelně charismatického Jacksona, tady se o žádné výraznější a sympatické postavě nedá mluvit. Téma rasové nesnášenlivosti v šedesátých je zde až hříšně nevyužité. Což je škoda, protože jediné zajímavé momenty, které stály za to, se týkaly právě toho. Ale bylo jich až příliš málo. Tři hvězdičky víceméně jen za kluky z týmu, alespoň bylo na co se koukat :)) (27.09.2012)

No a co, že tu podobných filmů už bylo několik... Každý je v něčem originální, a když se práce dělá pořádně, tak výsledek za to stojí. A tak je tomu i u tohoto filmu. Mě se líbil. Jen představa, jak to měli ti "barevní" tenkrát těžký i v tak obyčejné hře jakou basketbal je (a nejen v něm), no tohle já asi nepochopím. Dnes je jiná doba ... (09.07.2011)

Bílí muži neumějí skákat… a natáčet kvalitní sportovní dramata. Cesta k vítězství je natočena přesně tak, jak byste od průměrného filmu mapujícího vzestup prvního (z podstatné části) černošského basketbalového týmu čekali. Mladý a vítězství chtivý trenér chce dát dohromady univerzitní tým snů = shánění těch zdánlivě nejlepších hráčů po celých Státech a přesvědčování těch méně ochotných. Následuje tvrdý trénink a první úspěchy. Brzy je cíl již zcela jasný a cesta k vysněnému titulu stejně jasně nalajnovaná. Navzdory rasistickým narážkám, kterými je texaský vzduch 60. let prosycen, si jde tento tým odhodlaně za svým, koncentrace patosu se nebezpečně zvyšuje a k přelomovému vítězství zbývá jenom poslední krůček. Za celý film jsem nebyl tvůrci ani jednou jedinkrát něčím mile (či alespoň nemile) překvapen, vše se odvíjí dle tolikrát obehraného schématu, že začínám mít podezření ohledně jedné verze „sportovně-dramatického“ scénáře, jenž je obměňován pouze na základě aktuálního sportu. Je libo baseball, fotbal, americký fotbal, basketbal? Není problém, stejně to v angličtině všechno končí na ball. Z mnohých dialogů jsem měl dojem, jako by je scénárista narychlo sepsal v náhlém inspirativním pohnutí mysli těsně před usnutím. Po probuzení a zjištění, jak neoriginální jeho včerejší zápisky jsou, pak pravděpodobně zkonstatoval, že nemá smysl to přepisovat, že takový film stejně brzy zapadne a ani ochrnutý pes se vzteklinou po něm neštěkne. Měl pravdu – tento film by ani s dobrým scénářem nebyl dobrý. Josh Lucas připomíná mladší verzi Kevina Costnera a stejně jako Kevin Costner není moc dobrým hercem. Debutující režisér James nedokázal patřičnými vizuálními hrátkami oživit žádný z mnoha zápasů a navíc je o něm na netu tak málo informací, že jsem měl problém zjistit, zda-li náhodou sám není černochem a tím pádem můj vtípek z úvodu postrádá smysl. Podle jedné malé fotky je to zhruba padesátiletý běloch, ale to už skutečně není podstatné. 60% (10.11.2007)

Jeden z mnoha sportovních bijáků, který ničím extra nevyčnívá, na druhou stranu ničím neurazí. Rasova diskriminace ve sportu i mimo něj, dobrý herecký ansámbl, solidní scénář i překvapivě dobrý Josh Lucas, jinak téměř výhradně béčkový herec. Nenabízí to vlastně nic víc, než střet dvou ras v dobách, kdy bylo ještě mnoho věcí tabu a spousta předsudků vůči černochům byla zcela normální. Glory Road ale vcelku humorně a zároveň relativně duchaplně a na úrovni popisuje vzestup sportovců tmavé pleti v basketbalu, což zároveň znamenalo posunutí basketu do next levelu tak, jak známe dnes NBA. (21.10.2020)