Cesta za vítězstvím

Bílí muži neumějí skákat… a natáčet kvalitní sportovní dramata. Cesta k vítězství je natočena přesně tak, jak byste od průměrného filmu mapujícího vzestup prvního (z podstatné části) černošského basketbalového týmu čekali. Mladý a vítězství chtivý trenér chce dát dohromady univerzitní tým snů = shánění těch zdánlivě nejlepších hráčů po celých Státech a přesvědčování těch méně ochotných. Následuje tvrdý trénink a první úspěchy. Brzy je cíl již zcela jasný a cesta k vysněnému titulu stejně jasně nalajnovaná. Navzdory rasistickým narážkám, kterými je texaský vzduch 60. let prosycen, si jde tento tým odhodlaně za svým, koncentrace patosu se nebezpečně zvyšuje a k přelomovému vítězství zbývá jenom poslední krůček. Za celý film jsem nebyl tvůrci ani jednou jedinkrát něčím mile (či alespoň nemile) překvapen, vše se odvíjí dle tolikrát obehraného schématu, že začínám mít podezření ohledně jedné verze „sportovně-dramatického“ scénáře, jenž je obměňován pouze na základě aktuálního sportu. Je libo baseball, fotbal, americký fotbal, basketbal? Není problém, stejně to v angličtině všechno končí na ball. Z mnohých dialogů jsem měl dojem, jako by je scénárista narychlo sepsal v náhlém inspirativním pohnutí mysli těsně před usnutím. Po probuzení a zjištění, jak neoriginální jeho včerejší zápisky jsou, pak pravděpodobně zkonstatoval, že nemá smysl to přepisovat, že takový film stejně brzy zapadne a ani ochrnutý pes se vzteklinou po něm neštěkne. Měl pravdu – tento film by ani s dobrým scénářem nebyl dobrý. Josh Lucas připomíná mladší verzi Kevina Costnera a stejně jako Kevin Costner není moc dobrým hercem. Debutující režisér James nedokázal patřičnými vizuálními hrátkami oživit žádný z mnoha zápasů a navíc je o něm na netu tak málo informací, že jsem měl problém zjistit, zda-li náhodou sám není černochem a tím pádem můj vtípek z úvodu postrádá smysl. Podle jedné malé fotky je to zhruba padesátiletý běloch, ale to už skutečně není podstatné. 60% (10.11.2007)

Komu připadají sportovní dramata již ohraná, vypovídající stále o tom samém a jako přehnaný americký sen, toho to zkrátka nadchnout nemůže...Ostatní si ale přiznají, že se jedná většinou o příběhy inspirované skutečnými událostmi a že to tedy není pouhým snem - ono se to skutečně může povést a povedlo. A i když to je mnohdy až příliš sladké a neuvěřitelné, proč o tom nevyprávět? Odjakživa se psaly hrdinské eposy, apod. Je-li to záznamu hodné, není divu, že to někdo zaznamená...A tento film je zkrátka v rámci daného žánru dalším povedeným snímkem, který nemůžeme podhodnotit pouze na základě averze k dané škatulce. (20.03.2011)

Cesta za vítězstvím obsahuje snad všechna myslitelná klišé sportovních snímků a v to v takovém množství jako snad žádný jiný film s podobnou tématikou. Navíc vzhledem k vybrané látce se nedalo vyhnout tématu rasismu. Proto celkem příjemně překvapí, že se to celé sleduje docela dobře. James Gartner sice zápasy neokořenil nějakým vlastním stylem, který by je odlišil od ostatních filmů, ale aspoň si dobře vybral herce. Tedy až na jednoho - Joshe Lucase. Vzhledem k tomu, že na něm by měl celý film stát, tak je až zarážející, že on tak herecky vděčnou roli odehrál děsivě nemastně-neslaně. Celkově jde o další z nekonečné řady amerických sportovních filmů o outsiderech na cestě za "nečekaným" úspěchem. Tento není ničím vyjímečný či zapamatovatelný, ovšem je příjemně koukatelný, když již nic jiného. Byť je Glory Road poněkud bez šťávy a hlavně charismatického trenéra. (10.08.2007)

Ťažko si dnes predstaviť americké basketbalové súťaže bez černocha v tíme. Lepšie povedané, ktorý tím ho nemá, nemá šancu ani vyhrať. A to ani nie pred pol storočím to bolo bežné. Podobné filmy ale majú o čom hovoriť, škoda, že nebolo toho vypovedané viac, čo sa týka životných osudov a rasistických narážok. To bola predsa hlavná príčina konfliktu záujmov. Napriek tomu som túto športovú lahôdku zhltol jedným sústom. Basketbalové sekvencie boli dokonale spracované a hustota pri zápasoch mala tiež svoje čaro. 80%. (30.04.2007)

Dobrý sportovní film s rasovou tématikou, podle skutečných událostí. Atmosféra doby je navozena věrně (za zmínku stojí výtečná hudba), a i věrohodnost skutečných událostí je na slušné úrovni, i když pár nepřesností se najde. Herecké výkony jsou standardní (včetně Joshe Lucase). Pár veselých scének navíc obohacuje už i tak kvalitní film o prvním černém týmu, který vyhrál celostátní NCAA basketbalový turnaj univerzit. (03.06.2007)