Cesta za vítězstvím

Koncepčně naprosto shodné jako Coach Carter, s tím rozdílem, že toto se opravdu stalo. Příběh je o to silnější, pokud si současný basketbal představím jako sport, kde dominují černí hráči. Při pohledu na barvu pleti největších hvězd světového basketbalu a jejich popularitu, by se chtělo jen těžko uvěřit, že je to teprve čtyřicet let starý příběh. (24.02.2009)

Bílí muži neumějí skákat… a natáčet kvalitní sportovní dramata. Cesta k vítězství je natočena přesně tak, jak byste od průměrného filmu mapujícího vzestup prvního (z podstatné části) černošského basketbalového týmu čekali. Mladý a vítězství chtivý trenér chce dát dohromady univerzitní tým snů = shánění těch zdánlivě nejlepších hráčů po celých Státech a přesvědčování těch méně ochotných. Následuje tvrdý trénink a první úspěchy. Brzy je cíl již zcela jasný a cesta k vysněnému titulu stejně jasně nalajnovaná. Navzdory rasistickým narážkám, kterými je texaský vzduch 60. let prosycen, si jde tento tým odhodlaně za svým, koncentrace patosu se nebezpečně zvyšuje a k přelomovému vítězství zbývá jenom poslední krůček. Za celý film jsem nebyl tvůrci ani jednou jedinkrát něčím mile (či alespoň nemile) překvapen, vše se odvíjí dle tolikrát obehraného schématu, že začínám mít podezření ohledně jedné verze „sportovně-dramatického“ scénáře, jenž je obměňován pouze na základě aktuálního sportu. Je libo baseball, fotbal, americký fotbal, basketbal? Není problém, stejně to v angličtině všechno končí na ball. Z mnohých dialogů jsem měl dojem, jako by je scénárista narychlo sepsal v náhlém inspirativním pohnutí mysli těsně před usnutím. Po probuzení a zjištění, jak neoriginální jeho včerejší zápisky jsou, pak pravděpodobně zkonstatoval, že nemá smysl to přepisovat, že takový film stejně brzy zapadne a ani ochrnutý pes se vzteklinou po něm neštěkne. Měl pravdu – tento film by ani s dobrým scénářem nebyl dobrý. Josh Lucas připomíná mladší verzi Kevina Costnera a stejně jako Kevin Costner není moc dobrým hercem. Debutující režisér James nedokázal patřičnými vizuálními hrátkami oživit žádný z mnoha zápasů a navíc je o něm na netu tak málo informací, že jsem měl problém zjistit, zda-li náhodou sám není černochem a tím pádem můj vtípek z úvodu postrádá smysl. Podle jedné malé fotky je to zhruba padesátiletý běloch, ale to už skutečně není podstatné. 60% (10.11.2007)

Josh Lucas ve své životní roli jako trenér basketbalového týmu, který dokázal realizovat sny ve skutečnost. Ani nemohu nalézt slova chvály, jelikož tento film mi přinesl opravdu VELKOLEPÝ jak filmový, tak i sportovní, emocionální zážitek. Sportovních filmů je poslední dobou jak šafránu, a proto si tohoto filmu cením dvojnásob .. no vlastně trojnásob, když zde bylo poukázáno i na trnitou cestu za vítězstvím v těžkých dobách společenských a rasových nepokojů. Zase po delší době jedna famózní pecka. (27.08.2008)

Jeden z mnoha sportovních bijáků, který ničím extra nevyčnívá, na druhou stranu ničím neurazí. Rasova diskriminace ve sportu i mimo něj, dobrý herecký ansámbl, solidní scénář i překvapivě dobrý Josh Lucas, jinak téměř výhradně béčkový herec. Nenabízí to vlastně nic víc, než střet dvou ras v dobách, kdy bylo ještě mnoho věcí tabu a spousta předsudků vůči černochům byla zcela normální. Glory Road ale vcelku humorně a zároveň relativně duchaplně a na úrovni popisuje vzestup sportovců tmavé pleti v basketbalu, což zároveň znamenalo posunutí basketu do next levelu tak, jak známe dnes NBA. (21.10.2020)

Ďalšia športová dráma s priamym ťahom na bránku, v ktorej atmosféra spolu s emóciami ku koncu pekne vrcholia. Vytknúť sa dá hlavne nemastný-neslaný stred filmu, v ktorom sa dejová linka tiahne cez more zbytočných a natiahnutých pasáží. Inak veľká spokojnosť. Ľudia vtedy museli byť blázni, keď si mysleli, že obohrajú černocha v basketbale :). 75/100 (31.03.2015)