Desatero přikázání

Ak je divák pripravený stráviť nablýskanú, farebnú, miestami patetickú formu klasických veľkofilmov hollywoodskeho zlatého veku, v tom prípade ho čaká pekný plnohodnotný zážitok. Na rozdiel od iných si myslím, že dĺžka tohto spektáklu prispieva k jednoduchšiemu stráveniu dnes často zaznávanej exaltovanej formy paramountských a iných veľkoštúdiových produkcií. (14.01.2007)

Musím přiznat, že se mi tyto poněkud dosti idealizované velkofilmy s křesťanskou tématikou, natočené v padesátých letech v Hollywoodu velmi líbí. Řadím ho někde mezi Ben Hura (3.75 hvězdy) a Quo vadis (čistokrevných 5). Posledního jmenovaného sice nedosáhl ( a dost pochybuju, že se to někdy něčemu povede, alespoň v mém žebříčku), ale oproti Ben Hurovi jsem se tak šíleně nenudila a nebylo tam ani tak "přehestonováno". Klad krásných dívek - Siphora, její sestry, Nefertari nebo i ta vyvolená od Jozua (co později porazil Jericho - což tady ve filmu teda nebylo). Co se týče mužských rolí i ty byly ucházející, v čele s dobře hrajícím Brynnerem (Ramese II.) a velmi obstojně vypadajícím Johnem Derekem (už zmíněný Jozue), ani ten Heston ( Mojžíš) mě tady tak neiritoval. Zaregistrovala jsem rovněž někdejšího představitele Marka Antonia z Kleopatry (1934) a Richarda z Křižáků (1935) Henryho Wilcoxona, a vida, když neměl být nosným pilířem filmu, tak taky nic nepokazil. Skutečnosti, že se Mojžíš v dětství a mládí cítil jako Egypťan bych věřila, výchova občas dokáže divy. O tom triumphu nad Etiopií by se sice dalo polemizovat, ale taky to bylo možné. Líbilo se mi, jak si film poradil s Mojžíšovým vztahem k egyptské matce i kultivované naložení s trestem pro ty, co se zpronevěřili Bohu a jeho přikázáním. Na druhou stranu musím přiznat, že novější zpracování bylo mnohem, mnohem realističtější, ale stejně se mi právě tohle líbilo... Jen jedna připomínka, vůbec neodpovídá tomu, co víme z jiných zdrojů o faraonu Ramesovi (Ramsesovi) II. a obávám se, že za něj k Exodu vůbec nedošlo...:-)) (11.06.2012)

Po formální, výpravné a celkově technické stránce se jedná o jeden z nejlepších počinů ze sekce nekonečně dlouhých a předražených hollywoodských bombaspektáklů 50. a 60. let. Naneštěstí je však vše zakryto nemilosrdným stínem fanatického blábolení, které nám, divákům, bohulibě vysvětluje, co je správné a co správné není. Děkuji, nechci. Ale podívaná to byla vskutku pompézní. 5/10 (06.01.2020)

Velkolepe filmove divadlo s nadhernymi kulisami, ktoremu po formalnej stranke mozno vytknut prave az prilisnu divadelnost. Zdalo sa mi, akoby herci spolu nekomunikovali, len vyriekavaju slova namierene publiku, no je mozne, ze to bolo cielom. Tento postup je este badatelnejsi v druhej "nabozenskej" polovici filmu, pri sledovani ktorej som mal fakt pocit, ze sledujem divadelnu hru. K obsahu sa vyjadrovat nejdem, pretoze ten je vsetkym znamy a je na kazdom z nas ako sa staviame k pribehu dobrotiveho a spravodliveho boha, ktory za pomoci epidemii, hladomoru a obdobnych laskyplnych veci, presvedci tyranskeho faraona prepustit ten spravny, nim vyvoleny narod z fyzickeho otroctva, aby mu odovzdal fundamentalne pravidla spravania sa. 3,5/5* (01.06.2011)

Jedno je isté, takýto film už dnes určite nevznikne. Také davové scény si už dnes nikto nedovolí, počítač to urobí lacnejšie. Prvá časť veľkofilmu bola hlavne o súperení dvojice Mojžiš a Ramses a to je najsilnejší článok filmu. Druhá časť sa už venuje viac Bohu a Mojžišovým zázrakom a sila filmu mierne opadla... Boh spísal desatoro na kamennú dosku a jedno z najdôležitejších prikázaní hlása -Nezabiješ. Napriek tomu sme svedkami ako z Božej vôle umiera každý prvorodený syn, vrátane toho Ramsesovho, v mori utopí všetkých jeho bojovníkov a pohromu zoslal i na otrokov, ktorý pili a tancovali pod horou 40 nocí. Tak sa len tak nenápadne pýtam, Boh môže zabíjať?...Inak film po všetkých stránkach skvelo zvládnutý, navyše vzhľadom na rok výroby mi triky nepripadali smiešne, skôr im vzdávam obdiv. Desatoro si nemusíš pamätať, hlavne treba podľa neho žiť... "Tak budiš psáno, to budiš vykonáno..." 80%. (03.01.2013)