Desatero přikázání

Nejdelší z nejdelších klasických velkofilmů přesně naplnil má očekávání. Megalomanské kulisy, stovky komparzistů, dechberoucí zadní projekce a špičkoví herci navlečení do krásných dobových kostýmů. Jen ta režijní invence nedosahuje ani zdaleka na Williama Wylera či Davida Leana a Desatero přikázání je sice majestátním a vypravěčsky tak nějak bezchybným, ale přece formálně zastaralejším sourozencem těch úplně nejlepších dobových velkofilmů. A mám na mysli především ten statický způsob inscenace interiérových scén - samotné triky a vrcholné akční sekvence (hlavně průchod Rudým mořem) jsou vynikající i po letech. A Charlton Heston s Yulem Brynnerem nemohli být obsazeni lépe. 80% (14.05.2020)

Film s příchodem přestávky výrazně mění polohu. Zatímco první část je hollywoodským velkofilmem klasické éry (přestože ke geniálnímu Benu Hurovi jen vzhlíží), v části druhé je až příliš akcentovaná starozákonní věrouka. Nevadí mi filmy s jednostranně orientovanou náboženskou tematikou (dnes už se něco takového netočí, protože doba se ubrala jiným směrem a navíc by kdekdo měl plnou hubu nedostatečné vyváženosti), nicméně postava Mojžíše je od setkání s Bohem na Sinaji neuvěřitelně plochá a slouží již jen k deklamování pohrůžek a prorockých frází. Nejsem dopodrobna seznámený s textem Bible, ale je až příliš znát, kde se filmaři opírali výhradně o ni. V útržcích vyznívá film až neuvěřitelně heslovitě. Rovněž nekompaktně působí absence nadpřirozených úkazů v první části a jejich samozřejmost v části druhé. Přesto se jedná o monstrózní projekt hodný vidění, zejména pro příznivce dlouhých historických eposů. (665., 1. VIII. 2011) (03.08.2011)

Pôsobivo sprostredkovaný biblický námet Exodusu Izraelitov z Egypta pod Mojžišovým vedením. Jeho život je ukázaný ako strhujúce dobrodružstvo viery a vášne. Príbeh s univerzálne platným posolstvom je spracovaný tradičnou formou lineárneho plynutia v čase. Príťažlivosť filmu je založená okrem témy samotnej najmä na ohromujúco veľkolepej výprave, vynikajúcej práci s farbami a skvelých hereckých výkonoch. Prílišný dôraz na túto veľkoleposť však zároveň spôsobil niekoľko hluchých miest. Okrem limonádovej jednoduchosti sa prejavia v nadbytočnom prológu režiséra v úvode, zdĺhavej pateticko - burácavej hudbe záveru a preexponovanej dĺžke filmu. (01.11.2006)

Musím přiznat, že se mi tyto poněkud dosti idealizované velkofilmy s křesťanskou tématikou, natočené v padesátých letech v Hollywoodu velmi líbí. Řadím ho někde mezi Ben Hura (3.75 hvězdy) a Quo vadis (čistokrevných 5). Posledního jmenovaného sice nedosáhl ( a dost pochybuju, že se to někdy něčemu povede, alespoň v mém žebříčku), ale oproti Ben Hurovi jsem se tak šíleně nenudila a nebylo tam ani tak "přehestonováno". Klad krásných dívek - Siphora, její sestry, Nefertari nebo i ta vyvolená od Jozua (co později porazil Jericho - což tady ve filmu teda nebylo). Co se týče mužských rolí i ty byly ucházející, v čele s dobře hrajícím Brynnerem (Ramese II.) a velmi obstojně vypadajícím Johnem Derekem (už zmíněný Jozue), ani ten Heston ( Mojžíš) mě tady tak neiritoval. Zaregistrovala jsem rovněž někdejšího představitele Marka Antonia z Kleopatry (1934) a Richarda z Křižáků (1935) Henryho Wilcoxona, a vida, když neměl být nosným pilířem filmu, tak taky nic nepokazil. Skutečnosti, že se Mojžíš v dětství a mládí cítil jako Egypťan bych věřila, výchova občas dokáže divy. O tom triumphu nad Etiopií by se sice dalo polemizovat, ale taky to bylo možné. Líbilo se mi, jak si film poradil s Mojžíšovým vztahem k egyptské matce i kultivované naložení s trestem pro ty, co se zpronevěřili Bohu a jeho přikázáním. Na druhou stranu musím přiznat, že novější zpracování bylo mnohem, mnohem realističtější, ale stejně se mi právě tohle líbilo... Jen jedna připomínka, vůbec neodpovídá tomu, co víme z jiných zdrojů o faraonu Ramesovi (Ramsesovi) II. a obávám se, že za něj k Exodu vůbec nedošlo...:-)) (11.06.2012)

Viděl jsem obrovskou spoustu všech možných adaptací Exodu, minimálně desítku Mojžíšů, ale na Charltona Hestona nedám dopustit. Určitě film působí jinak na ateisty, jinak na křesťany a už úplně jinak na židy, ale svoji sílu a působnost bezesporu pořád neztrácí, ať se na něj díváte slavíce Pesach, Vzkříšení anebo jenom tak. (24.03.2005)