Naboso

Moc hezký to bylo. Vážný i nevážný roadtrip příběh, se skvělou hudbou a výborným ústředním duem – Til má charismatu na rozdávání a jeho parťačka svou naivní nevinnost hrála kouzelně. Dobré podhoubí pro výbuchy smíchu, žádná tuctová komedie. # [viděno: monitor, 2.0->5.1] # příběh 7 | hudba 8 | humor 4 | akce 2 | napětí 1 | pustil bych si znovu 7 (17.02.2013)

Tak trochu "rainmanovské" témátko, i když Dustin samosebou nemá na poli mentálně chorých na útěku z léčebny konkurenci :) Ale i tohle dobře funguje, má to atmosféru, dobré herce a pěkný příběh, kdy se člověk v řadě situací v křesle "ošívá"... a taky jsem zjistil, že Němci mají nějak moc rádi Cohenovu Hallelujah - byla jak v Občanské výchově, tak tady (dokonce opakovaně) :) (20.04.2006)

Kamera: Christof Wahl ... miluji nemecke filmy, protoze se chytaji klasickych trapnych temat jako jsou romanticke komedie a delaji z nich psycholoogicke, emocne plne snimky, ktere me vzdy usadi. Jmeno Til Schweiger mi nic nerikalo, ale po dokonceni jsem sedel v kresle a vedel, ze to je jeden z nejlepsich filmu co jsem kdy videl, mozna v kategorii romantickych ten nejlepsi, mozna... Skvele herecke vykony, DOKONALA KAMERA!!! a vynikajici rezie me naprosto presvedcily o mem hodnoceni. (11.11.2007)

Filmy s Tilem Schweigrem mají jednoznačné označení: perfektní. Pro mě je to Herec, který i kdyby hrál v nějakém braku, tak se na to podívám. Tohle však rozhodně žádný brak nebyl (navíc film sám režíroval). Má to cit, má to kouzlo, má to vtip. Je to Ten film, po jehož zhlédnutí má člověk takový divný pocit v břiše a ještě několik dní poté nad některými momenty ve filmu přemýšlí. Nádhera.. (25.11.2012)

Barfuss Frau – německé synonymum pro Rain Mana. Místo autistického Hoffmana naivní bosonohá dívka, která, když něco vyhraje, nejprve se raduje a až poté ptá, co vlastně vyhrála. Místo zasmušilého Cruise zde postupně vyměkává neméně seriózní Til Schweiger, který nedokáže nesmělému šarmu oné slečny vzdorovat příliš dlouho. Otázkou je, jak dlouho dokáže nasládlé story plné patosu vzdorovat divák. Je těžké jí odolat. Je snadné zjistit, že pod líbivým povrchem se nic moc neskrývá. Mnoho krásných obrázků, které přinejmenším na několik minut uvíznou v paměti, dva herci, kteří si postupně získají sympatie a ohromné množství poslouchatelné muziky. Tou si Schweiger režisér vypomáhá, když už Schweiger scenárista ani Schweiger herec neví, co si počít. K čemu dochází poměrně často. Když chce vyjádřit kontrastnost povahy Leily a Nicka, vyjádři ji hudbou. Když chce, aby byla scéna opravdu dojemná, bez ostychu na nás vyrukuje s neodolatelným Hallelujah Jeffa Buckleye atd. Není snadné podobný film zavrhnout, ale není právě snaha o naprosté vyeliminování tohoto pocitu důvodem k němu? Til Schweiger se projevil jako velice schopný režisér – epigon (z německých filmů jmenujme alespoň Princeznu a bojovníka a Klepání na nebeskou bránu). Mnoho vlastního nepřináší, je to nutně důvod jeho debut odsoudit? Vsadil na jistotu a natočil dojemný příběh o dvou lidech, v jejichž životech hraje důležitou roli vztah k matce, k jeho „podbarvení“ si vybral pravděpodobně svou oblíbenou hudbu, velice pěknou a silné emoce vzbuzující. Ke konci mu sice znatelně ubývá síly a nápadů a být celý film o půl hodiny kratší, prospěje mu to, síla vlny pozitivní energie, jež mě zcela převálcovala v samém závěru, však byla neobyčejná. Na debutanta více než neobyčejná. 70% Zajímavé komentáře: Visáč, MilesTeg, hudy78 (28.06.2007)