Režie:
Herbert RossKamera:
James Wong HoweHrají:
Barbra Streisand, James Caan, Omar Sharif, Roddy McDowall, Ben Vereen, Carole Wells, Larry Gates, Lilyan Chauvin, Ken Sansom, Colleen Camp, Bill Baldwin (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Třicátá léta v New Yorku. Slavná zpěvačka Fanny Briceová se rozvedla se svým prvním manželem Nickym Arnsteinem. Během její deprese měla problémy sehnat si práci jako umělkyně, ale potkává Billyho Rose, který píše lyrické písně a vlastní nightclub. (oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (35)
Muzikál to není - na to je tu příliš málo muzikálových čísel, které tu slouží spíše jen pro vytvoření atmosféry (často to jsou jen výseky), není to ani životopisný film - na to je to příliš pohádkové a nepravdivé, protože scénář je cele podřízen mýtu o umělcově trápení (čím více úspěchů na jevišti, tím horší soukromý život) a ty hlavní věci jsou tu odbyty jedním záběrem (její životní role v The Baby Snooks Show), a není to ani romance. Tak o co v něm vlastně jde? Je to one-woman show Barbry Streisand, která vlastně nevyjde ze záběru a která vyjadřuje každé hnutí duše zpěvem. Jenže i její charisma a sex-appeal (ten kostým v "Great Day"!) nezastře skutečnost, že se z Funny girl stala "Boring Lady". ()
Popravdě už první film nebyl nic skvělého a tohle mě dlouho přišlo ještě horší. Z vtipné, skromné a hodné hrdinky se stala namyšlená kráva co neustále shazuje chlapa, který ji má rád. K tomu afektované herectví Streisandové a dvě camea opět slizkého Sharifa. A Streisandová sice skvěle zpívá, ale písničky jsou naprosto nijaké. Naštěstí to většinu filmu zachraňuje sympatický Caan a ten pocit, že je to tak nějak klasicky natočené, jak kdyby to vzniklo ještě v 60. letech. A ve finále to zachrání výborné realistické vyřešení obou vztahů jak k Nickovi, tak k Billymu, kdy padly moje výtky ohledně slizkosti Sharifa či neexistující chemie Streisandové s Caanem - ono to tak prostě mělo vypadat. Čili 3*, ale obrovský úspěch obou filmů v USA nechápu, stejně jako že ze všech slavných muzikálů se pokračování dočkala zrovna Funny Girl. ()
33. Zlatý Glóbus za rok 1975 - nominace (6) - Nejlepší film (komedie / muzikál), Nejlepší herečka (komedie / muzikál) - Barbra Streisand, Nejlepší herec (komedie / muzikál) - James Caan, Nejlepší hudba - John Kander, Fred Ebb, Nejlepší filmová píseň - "How Lucky Can You Get?" - Hudba John Kander, text Fred Ebb, Objev roku (herec) - Ben Vereen ()
Reziser Herbert Ross /Play It again, sam, Sbohem, pane profesore/ natocil len priemerny muzikal, kde ma slavna spevacka silne depresie a nielen obavy o pracu,a le problem zohnat akukolvek pracu.Spevave casti su na urovni, ale dialogy obcas krivaju, hlavne stred je akysi ...... nedomylseny a utnuty : 60 % ()
On je to takový film, který ještě dojíždí díky setrvačnosti. Funny girl měl něco do sebe, Barbara měla krásné písně a vše bylo krásně uleželé. Tohle už není dobré, a nutí to člověka vypnout či přepnout. Nezachraňuje to ani Mississippi tedy James Caan a ni Omar. Tyhlety pokračování muzikálů je vždy ošemetné. Už kvůli konceptu muzikálu, hudbě, nosné melodie apd. ()
Galerie (25)
Photo © Columbia Pictures
Zajímavosti (3)
- Snímek vznikl i navzdory tomu, že se Barbra Streisand jeho realizace nechtěla vůbec zúčastnit. Byla ovšem donucena smlouvou, kterou kdysi uzavřela s producentem Starkem. (Krissty)
- Na postavu Billyho Rosea bol zvažovaný Robert Blake. (dwdb)
Reklama