Funny Lady

33. Zlatý Glóbus za rok 1975 - nominace (6) - Nejlepší film (komedie / muzikál), Nejlepší herečka (komedie / muzikál) - Barbra Streisand, Nejlepší herec (komedie / muzikál) - James Caan, Nejlepší hudba - John Kander, Fred Ebb, Nejlepší filmová píseň - "How Lucky Can You Get?" - Hudba John Kander, text Fred Ebb, Objev roku (herec) - Ben Vereen (01.01.2009)

Méně půvabně roztomilé, méně romantické, dospělejší a zemitější než starší klasika jménem Funny Girl. Vizuální vytříbenost nechybí ani zde, scéna opět hýři barvami a kamera je opravdu skvostná (už jen když Fanny sedí v šatně u stolku a kamera se vznáší kdesi nad zrcadlem). Barbra se předvádí ve vrcholné fyzické i herecké formě (jako zkušená sebevědomá showmanka mi přišla snad ještě lepší než v předchozím filmu) a s živočišným Jimmym Caanem, který je z úplně jiného těsta než uhlazený elegán Nicky Arnstein Omara Sharifa to prostořeké hrdince pekelně ladí. Důstojné, vysoce profesionální, jen snad nějaká jiskra a zapamatovatelnější skladby tomu schází. Ale pokud se někdy dostanu k soundtracku, třeba změním názor. (01.01.2012)

Opojení z Funny Girl u Funny Lady hodně vyšumělo už jen proto, že se ze skromné a vtipné dívky stala protivná a nudná dáma. Je faktem, že zde Barbřina hvězda tolik nezářila a neoslnila mě jako ve Funny Girl. Avšak choreografie tanců a hudba zůstaly stále skvělé a dobře propracované. Zkrátka takové sušší volné pokračování hodně svěžího prvního dílu. (07.07.2010)

Barbara Streisand je zpět a je lepší než kdykoliv předtím - v roli bohaté a marnotratné Fanny Brice. Tento milý muzikál otevírá novou kapitolu její kariéry i milostného života. "Nyní se rozvedla se zámožným Nickem Arnsteinem (Omar Sharif) a dává se dohromady s neznámým písničkářem, který je plný enthusiasmu a divadelních ambicí. Vytvoří dohromady neobvyklou dvojici a jejich přátelství pomalu přerůstá v lásku." Funny Lady je britský příběh o showbysnysu, nespoutaném temperamentu a jejich hořkosladké romanci. (12.10.2013)

Muzikál to není - na to je tu příliš málo muzikálových čísel, které tu slouží spíše jen pro vytvoření atmosféry (často to jsou jen výseky), není to ani životopisný film - na to je to příliš pohádkové a nepravdivé, protože scénář je cele podřízen mýtu o umělcově trápení (čím více úspěchů na jevišti, tím horší soukromý život) a ty hlavní věci jsou tu odbyty jedním záběrem (její životní role v The Baby Snooks Show), a není to ani romance. Tak o co v něm vlastně jde? Je to one-woman show Barbry Streisand, která vlastně nevyjde ze záběru a která vyjadřuje každé hnutí duše zpěvem. Jenže i její charisma a sex-appeal (ten kostým v "Great Day"!) nezastře skutečnost, že se z Funny girl stala "Boring Lady". (05.12.2010)