Číňan

Veľmi jemná, krehká a v závere i dojemná dráma o tom, že láska je nevyspytateľná a že si nevyberá. Nezáleží na veku, vierovyznaní, rase... je tu pre každého. Inak, keby mne urobila partnerka či manželka to, čo urobila Keldovi, tak dovi dopo. Sklame raz, sklame aj druhý krát, to je jasné. Vlastne to platí skoro pri všetkom, hlavne domácom násilí, nevere, alkohole... Silný nadpriemer. 85/100 (24.06.2019)

„Promiň, že to tak říkám, ale naše manželství…to byl pohřeb.“ Tohle není zrovna to, co byste chtěli slyšet od vaší ženy po 25 letech manželství. A prodejem jejích věcí situaci moc nezlepšíte. Ale naštěstí se můžete během rozvodu jít alespoň dobře najíst ke kamarádskému Číňanovi. Ten vám nabídne krom jídla a opravy svých „tip-ťop“ trubek také peníze za falešný sňatek s jeho sestrou, která sice umí jen čínsky a svatbu nechce, ale kvůli hrozbě vyhoštění ji potřebuje. A když vy navíc musíte tučně vyplatit vaši ex… Jen 3 roky před Ukrutně šťastni natočil Genz film z jiného soudku, ale znovu mě bavil, přestože humor není to hlavní, na čem staví. Jde o postupně se rozvíjející křehkou romanci na pozadí střetu dvou odlišných kultur, která je úsměvná i smutná, a každopádně mě dokázala emočně docela dost zasáhnout, včetně konce. I díky němu dám silné 4*. „Každý den by měl být rozdělený. V pondělí a pátek chodím jíst do bufetu na hlavním nádraží. Ve středu a sobotu je to pizzerie, ale v úterý a čtvrtek jsem tady.“ - „A co v neděli?“ - „To improvizuju.“ (16.06.2019)

Jak to vypadá, když se totální flegmatik a nekňuba co se týče práce i vztahů v již pokročilém věku nakonec zamiluje do krásné Číňanečky, kterou si byl okolnostmi donucen formálně vzít. Hlavní hrdina mi hodně připomínal Billa Murraye, ale tady mi pomalé tempo filmu vůbec nevadilo. Vděčné téma o vyvíjejícím se vztahu 2 lidí, kteří si kulturně i jazykově vůbec nerozumí. (31.10.2008)

Vysoké hodnocení mě poměrně překvapuje - mě osobně film připadal především mdlý a celkem nudný, a ze všeho nejvíce připomínal československé televizní inscenace ze sedmdesátých/osmdesátých let (což není úplně výtka, když to srovnáme s hrůzami, které produkuje současná ČT). I většina postav byla taková nijaká - žádná příliš sympatická (a k tomu pár hodně nesympatických), pro diváka je těžké vybudovat si k nim vztah (a hlavně úplně nechápe, jak si mezi sebou dokázaly vybudovat vztah samotné postavy). Ale možná je to tím, že seveřané (VAROVÁNÍ: STEREOTYP!) nemají ve zvyku být příliš emotivní a jakoby z nich šel chlad - i když na druhou stranu, takový Larse von Trier.. (12.12.2023)

Pomalý Dán a žena pomalých pohybů. Těžkopádná otevřenost a lehká uzavřenost. Zjemňující svazek dvou kultur nasazujích masky na tváře. A tvář mluví obráceně, do sebe./ Střet masek v kramářské písni filmu. Té první se tvářnost poskládala z mračen, té druhé svítí vyhlazená do běla oblak. Za maskami dvě poplašené tváře o samotě se svým jazykem. Masky jsou si pro sebe exotické, nevysloveně přitažlivé. V jednu chvíli se mlčky spojí a po slabikách a slovech přijímají. - Tváře, dosud obrácené do sebe, se vyboulí a splynou v lásce - jedna z nich odumírá. Než zemře, vepisuje do druhé své memento mori, a ta si masku už nenasadí. (15.11.2008)