Režie:
Henrik Ruben GenzScénář:
Kim Fupz AakesonKamera:
Sebastian BlenkovHrají:
Vivian Wu, Bjarne Henriksen, Paw Henriksen, Charlotte Fich, Nicolas Winding Refn, Laura Bro, Johan Rabaeus, Mogens Rex, Peder Thomas Pedersen, Lin Kun Wu (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Keld je instalatér a po pětadvaceti letech jej opouští manželka, otrávená letargií jeho duše i těla. Mlčenlivý muž se náhle ocitá před nelehkým úkolem - překonat apatii, která beze zbytku zaplnila jeho osiřelý byt. Náhoda jej přivede do čínského bistra, kde se seznámí s rozvětvenou rodinou majitele. A právě nový kamarád Feng po několika týdnech požádá Kelda o službu za patřičnou finanční náhradu. Má se oženit s Fengovou mladší sestrou a umožnit jí tak zůstat s rodinou v Dánsku. Slovo melodrama sice dnes už zní poněkud staromódně, ovšem druhý celovečerní snímek Henrika Rubena Genze dokazuje, že lze naplnit jeho žánrové schéma i bez hysterického týrání divákova nitra. Jemně laděnému a v náznacích vedenému vyprávění do značné míry napomáhá mlčenlivá intenzita hereckých výkonů hlavních představitelů. Keldova odzbrojující citová neobratnost tiše souzní s půvabnou křehkostí mladé Číňanky, ztělesněné greenawayovskou herečkou Vivian Wuovou. (MFF Karlovy Vary) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (54)
Vysoké hodnocení mě poměrně překvapuje - mě osobně film připadal především mdlý a celkem nudný, a ze všeho nejvíce připomínal československé televizní inscenace ze sedmdesátých/osmdesátých let (což není úplně výtka, když to srovnáme s hrůzami, které produkuje současná ČT). I většina postav byla taková nijaká - žádná příliš sympatická (a k tomu pár hodně nesympatických), pro diváka je těžké vybudovat si k nim vztah (a hlavně úplně nechápe, jak si mezi sebou dokázaly vybudovat vztah samotné postavy). Ale možná je to tím, že seveřané (VAROVÁNÍ: STEREOTYP!) nemají ve zvyku být příliš emotivní a jakoby z nich šel chlad - i když na druhou stranu, takový Larse von Trier.. ()
Pomalý Dán a žena pomalých pohybů. Těžkopádná otevřenost a lehká uzavřenost. Zjemňující svazek dvou kultur nasazujích masky na tváře. A tvář mluví obráceně, do sebe./ Střet masek v kramářské písni filmu. Té první se tvářnost poskládala z mračen, té druhé svítí vyhlazená do běla oblak. Za maskami dvě poplašené tváře o samotě se svým jazykem. Masky jsou si pro sebe exotické, nevysloveně přitažlivé. V jednu chvíli se mlčky spojí a po slabikách a slovech přijímají. - Tváře, dosud obrácené do sebe, se vyboulí a splynou v lásce - jedna z nich odumírá. Než zemře, vepisuje do druhé své memento mori, a ta si masku už nenasadí. ()
Jak to vypadá, když se totální flegmatik a nekňuba co se týče práce i vztahů v již pokročilém věku nakonec zamiluje do krásné Číňanečky, kterou si byl okolnostmi donucen formálně vzít. Hlavní hrdina mi hodně připomínal Billa Murraye, ale tady mi pomalé tempo filmu vůbec nevadilo. Vděčné téma o vyvíjejícím se vztahu 2 lidí, kteří si kulturně i jazykově vůbec nerozumí. ()
Takový malý, upřímný velkofilm. Bez zbytečných keců kolem, bez srdcervoucích scén, bez teatrálních gest... všechno plyne tak nějak přirozeně, žádné tlačení na pilu. A přece jen (a možná právě proto?) se Kinamand dostane pod kůži. // Líbí se mi tyhle "přístupné", neukecané filmy, v nichž se příběh odehrává především v obraze a obejde se bez nadbytečných (a mnohdy zbytečných) dějových vsuvek či odboček. ()
Po číňanovi jsem sáhl na základě nadšení z Frygtelig lykkelig a zase jsem spokojen. Ze začátku jsem tedy jisté pochyb měl, jelikož dánové ze seznamu žánrů téměř vyškrtli syrovou komedii a opravdu to zkouší na romantickém poli. Ačkoliv na severskou kinematografii dopustit nedám, tak jsem si nebyl jistý, jestli krom stylovosti a syrovosti umí jezdit i po jiných citech. Umí. Krásný závěr budiž důkazem. ()
Galerie (5)
Photo © Foto: Robin Skjoldborg
Zajímavosti (2)
- Mette Horn měla původně hrát sousedku Keld (Bjarne Henriksen). Její postava byla nakonec z filmu vymazána a k vidění jsou její scény na DVD ve vystřižených scénách. Zmíněna je také titulcích v poděkování. (Cheeker)
Reklama