Válka policajtů

Jakákoliv moc, zřejmě budí v člověku pocit, že může zasahovat do všeho, a když je ve hře navíc možnost, jak získat ještě vyšší moc, tak nejjistější způsob k jejímu uchopení je, nemít žádné ohledy. Ovšem pokud se z boje o získání lepšího postavení stane pouze boj o udržení stávajících pozic, tak to už padají i poslední zábrany. Drsné, smutné, depresivní. Tak a jak si poradím s tou beznadějí, která na mě se závěrečnými titulky padla, tak to teda vážně nevím. (29.07.2005)

Z Války policajtů (to je zase název, milý distributůrku) na člověka úplně dýchnou staré dobré časy, kdy se to před francouzskými filmovými kamerami hemžilo všemi těmi Gabiny, Ventury nebo Delony. Na jedné straně tu máme excelentní ústřední dvojici herců, chladně syrový příběh (který sice může dopadnout dobře, ale zrovna tak se může zvrhnout v tragická jatka) a nezáviděníhodně tísnivou atmosféru. Na stranu druhou je tady ale snaha režiséra a scénáristy(ů), udělat film "koukatelným" pro všechny, tedy i pro mladou generaci, a tak poklidné tempo narušují na můj vkus skoro až zbytečné akční vsuvky.... A za to, i když bych rád, pátou hvězdu nedám. Nicméně film je výborný. A obzvlášť před Depardieu(em) smekám. (04.12.2010)

Keď si odmyslím tú, akože "naplánovanú" policajnú raziu, po ktorej všetci v uniformách zúčastnení, zanechali dojem menšej, stredne veľkej, no najmä väčšej retardácie, tak tento film o "skutočných" vzťahov na policajných oddeleniach, vôbec nie je zlým zrkadlom do duše tých, ktorý chrbát nenosia, respektíve cez análne otvory šplhajú k výšinám. Dalo sa ... (05.07.2017)

Bez vytáček, já si myslela, že se dívám na krimošku ......desátých let, kdyby je ta vizáž trochu neprozradila. Už to samo o sobě je velký kumšt. Čistokrevné, bezchybné a ještě spoustu superlativ k tomu stejně nestačí vyjádřit to, co musí divák osobně zažít a na vlastní oči vidět. Dokonalý duel dvou hereckých es a jejich charakterů v policejním aparátu, kde je spoustu hnusu, ale i naopak. Vidět ty dva kluky, jak se zaklesnou do sebe očima, to byly momenty, kdy se tají dech. Tady by se spoustu mladých nadějných hereckých kluků ještě mohlo mnohému přiučit. Na Daniela nedám nikdy dopustit, to už jsem psala v mnoha komentářích, tady byl přímo excelentní, ale Gérard mu šlapal fest na paty. Když k tomu přihodím, že se čerpalo ze skutečné události a finále bylo naprosto famózní, tak musím jít na nejvyšší laťku. (29.10.2014)

Na začiatku som nevedel komu mám držať palce. Bolo hneď jasné, že Depardieu tu hrá bezcitného hajzla ktorý ide za povýšením i cez mŕtvoly blízkych, no ani Auteuil nepredstavoval úplne kladnú postavu. Dej si drží slušné tempo po celí čas a všetko smeruje k jasnému koncu. Napriek tomu až pred koncom ma tento film chytil, keď už karty boli rozdané. (24.01.2006)