Kráska v nesnázích

Nějaký čas jsem se Krásce vyhýbal, protože jsem neměl sebemenší chuť zjistit, proč přesně se právě po tomhle filmu stal z Jana Hřebejka symbol úpadku českého dramatu. Ale náhoda tomu chtěla, že jsem nakonec zkusil. Rozumím pokusu o povýšení subžánru "dramatu od stolu", ale zůstává mi hlava stát nad manýrou ve vybrnkávaných ospalých písních. Hřebejk s Jarchovským si natočili film a měli pocit, že tentokrát už skutečně vyprávějí tu pravou současnost. Nepřipisují žádné vtipné figurky, nahlížejí do aktuálního obrazu života a diváci by přece měli jásat, jak scénář bez pardonu vidí národu do duše. A to, že se to nakonec tak úplně nestalo a divácká obec se seřadila od opatrných obdivovatelů až po posmívající se odpůrce, nějak nedokázali překonat. Což z mojí strany není soud, ale reakce na to, jak se Hřebejk bez ohledu na ohlasy diváků začal sám pasovat na blahosklonného mistra žánru, který nám přece dává to, co chceme. Proto dodnes nemůžu zapomenout na rozhovor, ve kterém se režisér vracel právě ke Krásce s argumenty, že ačkoli ji kritika strhala, tak on VÍ, že natočil dobrý film a že stvořit pravou, nefalšovanou a lidskou podívanou se srdcem je přece mnohem náročnější, "než si za obdrženou fůru peněz na počítači množit elfy". A to mě na celých Nesnázích nejvíc zaráží a mrzí. To, že ze sebe pan režisér při prvním náznaku kritiky a něčeho jiného než bezbřehých pelíškovských a pupendovských diváckých ovací stvořil karikaturu bezmála troškovského typu, kterou jsem mu dlouhé roky nedokázal a nechtěl sloupnout a i o dekádu později mi na něj občas probleskne. A proto je tak velké překvapení, když film skončí a při závěrečných titulcích celá ta bublina splaskne. Zůstane obyčejný film, ve kterém právě tenhle patriot tak nenápaditě sází písně Glena Hansarda mezi výstupy co nejabsurdněji nadávajícího Schmitzera a dávky smutně živočišného sexu. Neboli takové pravé čecháčkovské lhaní si do vlastní kapsy, do kterého by se ve svých filmech tak strašně rád strefoval. (15.09.2008)

Presné zobrazenie českého národného charakteru. Chápem, že do zrkadla sa zle pozerá. Avšak také všeobecné kurevstvo, šmelina, závisť a chladné rodinné vzťahy sú našim západným bratom i sestrám všeobecne dosť blízke. Preto také ostré odsudky filmu - že o ničom, podpriemerné a trapné. Naopak: skoro o všetkom a veľmi výstižne. Nudné? Vôbec! Trápne? Áno - v takom tom pozorovacom zmysle skúmania hmýrenia sa ľudského hmyzu.. (09.10.2020)

Z tohoto filmu plyne pár věcí: A) Ženský jsou nepoučitelný. B) Radůza je jen průměrná zpěvačka. C) Celý film stojí na Schmitzerovi. Oprávněný český lev. Naopak nevím, kde ho nabrala Geislerová. Ale budiž. Závěr: Film zachraňuje především výše zmíněný Schmitzer. Jinak je to dost průměrný snímek. Škoda. (23.09.2008)

U tohoto filmu jsem měl jeden velký problém, který jsem nemohl i přes jinak celkem dobrý dojem překousnout... Naprosto neuvěřítelné totiž je, že by vzdělaný, inteligentní, bohatý a citově založený emigrant, milující dobré víno a knihy Milana Kundery, byl schopen a ochoten jít do svazku s takovou živočišnou, prostou a materiální ženskou, jakou byla Marcela. Takže i když scénář je v podstatě velice chytře a kompaktně napsaný, stojí na podmáčených základech, které celý film sráží o třídu níž. Přitom je to obrovská škoda, protože se Hřebejk pustil do velice zajímavého tématu. Nemá tendenci nic "řešit", ale prostě jen zobrazuje některé rysy zpropadeného čecháčkovství, které v konfrontaci s noblesním emigrantem Benešem vyznívají tragikomicky a dost nelichotivě. Kráska v nesnázích je snímek i po herecké stránce zvládnutý velice slušně, zvláště se činí Schmitzer, Geislerová, Vašáryová... Jediný, kdo mi tam absolutně neseděl, byl Hrušínský. Trochu kritický bych byl k hudebnímu doprovodu. Miluju muziku Glena Hansarda i Radůzy a řadím je k tomu nejlepšímu co je u nás k slyšení i vidění. Bohužel Radůza se sem vůbec nehodila a připadalo mi, že Hřebejk ji tam chtěl mít za každou cenu, tak ji tam navzdory všemu prostě protlačil. Vrcholem tohoto nesouladu je fakt, že zatímco na plátně vidíme zpívat Radůzu, ve skutečnosti hraje Hansard s Markétou Irglovou písničku Falling Slowly...Když to tedy shrnu, Kráska v nesnázích je slušný film, dobře zahraný a se zajímavými charaktery, ale přesto zůstává těžko uvěřitelnou pohádkou, jež sráží zážitek na průměrnou podívanou. P.S.: tu studentskou agentůru si Hřebejk taky mohl odpustit... (11.04.2007)

Hřebejk s Jarchovským si v posledních filmech (nebo jsem si toho jen dříve nevšímal) vypěstovali zlozvyk navěšovat na postavy různé "aktualitky" či absurdní vlastnosti, které musí být zapamatovatelné a hláškotvorné. Náklady v podobě uvěřitelnosti charakterů a důstojnosti filmu jsou obrovské, zisk legrace a výpovědní hodnoty mizivý. Příklady: v době, kdy je na vzestupu Student Agency, musí postava Geislerové pracovat tamtéž, ačkoliv její profesní život nehraje ve filmu vlastně žádnou roli. Lije si kolu do drahého vína, aby tím ukázala buranství českého národa, i když by takovou věc v lepším podniku provedl málokdo. Nalhává svým dětem, že mají tátu v Indii, což má být asi napůl vtipné, napůl dojemné, ale je to jen bizarně trapné. Schmitzerova postava má zase svá pravidla a ráda ukazuje pinďoura. Všichni (myšleno asi "všichni zdejší Češi") podle vyjebávají s jedinou kladnou postavou představovanou Abrhámem. A přece, nebýt všech těch drobných sdělení, kterými tvůrčí duo vynáší soudy o tom a hned zase tamtom, a bizarností, které se snaží za každou cenu rozesmát a křečovitě ukázat, jak je život pestrý, Kráska by se snad i dokázala vyšplhat alespoň na úroveň mírně nadprůměrného rodinného dramatu. Silné **. (22.02.2010)