Hříšní andělé

Perfektní krimi drama se sympatickou hlavní trojicí Cagney, Bogart, O'Brien. Tato gangsterka je prosycena dobrou atmosférou, poutavým dějem a příjemnou hudbou. Na střílení sice dojde až ke konci snímku, ale to vůbec nevadí. Hodnotu filmu zvyšuje zejména jeho závěrečná pasáž, která má určitý přesah ohledně uctívání špatných vzorů, snaze předejít zločinnosti pošlapáním své vlastní pověsti, apod. Ačkoliv se jedná o počin starý víc než 70 let, má stále co nabídnout a troufám si jej označit za majstrštyk. 5* (25.12.2012)

Je to paradox, ale nebýt rostoucího vlivu katolické Legie slušnosti na návštěvnost kin a následně v roce 1934 zpřísněného Haysova kodexu, jehož absurdní kritéria pak svazovala americkým filmařům ruce až do pozdních 60. let, kdo ví, kdy by se gangsterský žánr vymanil ze zavedeného schématu jednoduchoučkých vyprávěnek o vzestupu a pádu nějakého toho více či méně sympatického gaunera, těžících čistě z divácké fascinace zločinem, a posunul se k něčemu zajímavějšímu. V Hříšných andělích sice Cagney absolvuje obligátní tvrďácký oblouk „rošťárny chudého kluka – učednická léta – ovládnutí podsvětí – život v luxusu – zrada – bídná smrt“ (to opravdu není spoiler, tyhle filmy prostě jinak nekončí) se všemi mafiánskými atrakcemi kolem a mohlo by se zdát, že O'Brien jako jeho slušňácký kamarád je tu jenom jako kouřová clona pro cenzory a že závěrečné vyústění je jen naivní úlitba požadavkům kodexu, to důležité se ale odehrává napůl mezi řádky, už od prologu (kluka s pomalejšíma nohama při lumpárně chytí, zavřou a „nápravný“ systém z něj udělá nebezpečného recidivistu, rychlejší stihne utéct a vyroste z něj bojovník proti zločinu – to je jednak pro mravokárce pořádně kontroverzní sousto na úvod a jednak málem filosofická úvaha o drobnostech určujících běh života), přes různé konfrontace obou hrdinů (kněz si získává jistý respekt „svých“ kluků teprve prostřednictvím jejich idolu a svého kamaráda gangstera, ví, že bude vždycky tahat za kratší konec, na několika místech doslova žadoní o jeho podporu, když se ho zrovna nepokouší obrátit na cestu pravou nebo mu nejde po krku), přes důležitou roli médií a manipulace s nimi, až po nejednoznačný konec: Zlomil se Rocky doopravdy, nebo ne? A jestli ne, co pro něj bylo nakonec důležitější než hýčkaná fasáda chlapské cti? Šlo o poslední službu příteli, s kterým nesouhlasil, nebo o gesto, kterým mu dal za pravdu? A nejde pak vlastně o scénu ospravedlnění a vykoupení darebáka, něco (další paradox) v předkodexových gangsterkách naprosto nemyslitelného? Cagney k tomu řekl jen: „Snažil jsem se to zahrát tak, aby si to mohl každý přebrat po svém.“ A to je další věc – ti chlapi hrají jako nikdy předtím, najednou mají co, postavy jsou složitější a hlubší a nejde přitom o romantizující žánrové psychologizování pozdějších let, ale o snahu říct (a protlačit cenzurou a ještě přitom naplnit kasy) cosi ne úplně triviálního a ne úplně pohodlného o „dobru a zlu“ v reálném světě a v reálných lidech. Jistá porce naivity a idealizace v tom samozřejmě pořád zůstává, nad hodnocením jsem dlouho váhal, ale když ono to mezi zábavností, sdělením a svého druhu sebereflexí balancuje tak dovedně, že to opravdu zastiňuje všechny mně známé předchůdce a většinu následovníků. (25.01.2019)

Další z řady gangsterských filmů třicátých let. Tentokrát se posunul koncept obvyklý v té době – ilustrace gangsterské kariéry nebyla klíčová, hlavní pozornost je věnována zločinecké postavě jako takové. Film se zabývá konkrétním obdobím jejího života (se stručným ozřejměním její minulosti) a reflektuje i její dopad na okolí jakožto vzorový negativní model ideálu pro mladou generaci. Tím se dostává do konfliktu organizovaný zločin jakožto nositel výchovy oproti náboženské výchově, která je zde prezentována jako naprosto neposkvrněná, čistá a jediná správná. V tom tkví jediné negativum filmu: je konstruován čistě s cílem ukázat, kdo je ten špatný a kdo je ten dobrý. V rámci těchto mantinelů je ale natočen výborně, a James Cagney v roli gangstera opravdu válí. (20.09.2009)

Hriešnym anjelom je vyčítaný až prisilný náboženský podtón. Mne, ako presvedčenému agnostikovy a odporcovi cirkvy, to však vôbec nevadilo a už vonkoncom som film nevnímal ako boj dobra (cirkev) so zlom (mafia). Toto bolo len vedľajšie. Všetkú moju pozornosť mal Rocky Sullivan, ktorého výborne stvárnil James Cagney. Asi najsympatickejší záporny hrdina, ktorému nemožno nefandiť, si ma úplne získal. Potvrdil to úplne na záver, keď bol schopný položiť najvyššiu, naultimátnejšiu obeť. Vzdať sa toho jediného, čo mu v živote a hlavne po ňom ostalo. To bol moment, keď si u mňa film vynútil piatu *. Takisto technické spracovanie, vedenie hercov a celkový dojem z filmu je na svoju dobu veľmi moderný a napríklad oproti Scarface z 1932, je vidieť veľký posun. Výborný film. Teším sa na White Heat. (03.11.2011)

Veľké sklamanie. Nie iba preto, že Jamese Cagneyho neznášam a Humpreymu Bogartovi nenapísali lepšiu úlohu. Celý film bol politicky korektnou moralitkou, čo z neho spravilo nudnú záležitosť plnú klišé a jednoduchých príkladov toho, čo je dobré a správne a čo nie. Ďakujem, takto by film-noir nemal vyzerať. (22.06.2023)