Vražedná terapie

Všude se valící vysoké hodnocení, chvalozpěvy a do nebes vynášení mne přinutilo si konečně pustit tento psychologický kousek, který se mi už pěkně dlouho povaloval na disku. Těšil jsem se na tu nervy drásající a depresivní atmosféru, u které snad strachy zalezu pod peřinu, úchvatnou pointu příběhu při které mi poleze mráz po zádech a celé se mi to navždy vryje do paměti díky úžasné kameře a hereckým výkonům…To všechno mi slibovali nejrůznější komentáře a recenze, ale já si asi pustil špatný film. Kurňa říkám si, jak málo stačí mnohým ke štěstí, ale já jsem tu skoro nic z toho, co bylo napsáno výše nezaznamenal na svém přijímači. Andersonovi se snad povedly jen ty audionahrávky a ona scéna se zhasínáním světel v podzemí. Jinak to byl dost slabý čajíček na psychologický thriller, kdy samotný závěr „šokující odhalení, které vám sami tvůrci odhalí již někde za polovinou“ a ony „rychlomordy“ byli opravdu úsměvné – přitom se z tohoto námětu dalo vytřískat mnohem víc a mohla to být opravdu bomba. Nebo jí tenhle film skutečně je, ale já její „explozi“ nějak prospal…50% (30.12.2013)

Nechápejte mě s hodnocením špatně, dalo by se prakticky říct že film splnil mé očekávání, ale jen asi 4/5 své stopáže, to vyústění mi přišlo takové divné. Přitom jsem se tolik těšil na aspoň trošku toho nadpřirozena, bohužel režisér mé prosby nevyslyšel a tak film v posledních minutách místo aby gradoval tak spíše z mé hlavy postupně vyšuměl. Škoda, protože si nepamatuju kdy naposledy jsem byl takto napnutý i ve zdánlivě obyčejných scénách. Celým filmem se táhne takový hmatatelný strach a hodně hodně nepříjemný pocit. (02.02.2012)

Vynikající psychologický horror sází na dokonalou atmosféru, plnou plíživého děsu a tiché hrůzy. Příběh se odehrává při rekonstrukci 15 let zrušeného blázince, umístěného ve velice atraktivní historické budově. Děj je zcela nepředvítalený - až do úplného konce nechává diváka v nejistotě a neklidu. Inteligentní snímek pro náročné, a bezesporu jeden z nejzajímavějších žánrových počinů tohoto tisíciletí. (19.08.2005)

Horor to teda podle mě není, ale už dlouho jsem z mysteriozního filmu neměl po shlédnutí tak divný pocit, jako právě po filmu Session 9. Celé je to neuvěřitelně zvláštní, včetně samotné pointy. Nejlepší na tom všem je ale budova, ve kterém se celý film odehrává a která do filmu předává absolutní atmosféru. Díky té budově je film totiž naprosto perfektní, přenáší na diváky ty nejhorší možný pocity, kterými si člověk může projít, během 100 minut. (11.04.2011)

Chamtivost. Zvídavost. Bojácnost. Žárlivost. Osamělost. Pět negativních charakterových vlastností koncentrovaných ve stejném počtu rozdílných postav. Které jsou opravdu špatné? Která je nejhorší? Z které se vyklube něco daleko většího? Úvodní hodina je během prvního dojmu považována za nudný, prodloužený prolog nesoucí pravděpodobně odpovědnost za zdejší nízké hodnocení. Až po něm jsem si ale vlastně uvědomil, jak neuvěřitelně důležitou funkci má. Vlastně primární. Na první pohled značně dlouhou dobu totiž do nejmenších detailů psychologicky rozpitvává všech pět pracovníků a ukazuje nám všechny jejich pozitiva, negativa, názory a myšlenky, aby divák vůbec dokázal emočně pochopit závěr. Po dvou třetinách, které obsahují duchařské náznaky signalizující podobnost s vybranými ghost-horrory, se teprve rozjíždí to pravé peklo. Člověk si ve své ješitnosti blaženě užívá pocitu, že pointu odhalil už na začátku a už jen z povinnosti dokoukává, aby se ve svých domněnkách utvrdil. A ono ejhle. Hrůzostrašný potenciál opuštěné psychiatrické léčebny dostává zelenou, nastupuje tísnivá samota a už se veze. Kaskádu zvratů ve výsledné pointě doplňuje nervy drásající běh o život v temných podzemích, příchod dalších aktérů a mnoho násilí, z kterého ale není většinou nic vidět, a tak může děsivá fantazie pracovat na plné obrátky. To vše na pozadí podkresluje dokončení dialogu doktora a pacientky, který v sobě ale skrývá daleko více, než by se na první pohled mohlo znát, doplněn o děsivě temnou, údernou hudbu. Zapomeňte na filmy předvídatelné od první minuty. Zapomeňte na filmy s nečekanou, ale vysvětlenou pointou. Připravte se na film, který vás donutí zapojit mysl a ozkouší vaše dedukční schopnosti, při neovlivnitelném podvědomém řešení záhady, co se tam vlastně děje. A závěr nevysvětlí vše. Na úplné, stoprocentní dokončení příběhu si musíte přijít sami, i když to není dvakrát těžké. Ale ten konečný úšklebek na Vaší tváři, značící těžce vydýchatelné navození dusivé atmosféry, nespočet překvapení nad zvraty v ději a uvědomění si výsledné pointy, ten za to stojí. To od filmu očekávám, to by mi měl dát. Možná jsem v příliš dobrém rozpoložení, možná jsem příliš tolerantní, možná jsem jeden z těch, kterým závěr dokáže plnohodnotně vynahradit předchozí události. Každopádně tento snímek je pro mne definitivním uvědoměním si síly a kouzla čistě psychologických filmů a ode dneška se pro mne stávají prioritou. Přesně to jsem potřeboval. Sbohem, mainstream Prokletý ostrove a další, vyrážím vstříc nedoceněným psychárnám. A blázen nejsem. Lobotomii ne prosím. Né! Co to děl... Nejlepší soundtrack z filmu 100% (05.01.2013)