Já a Ty a všichni ostatní

Ne úplně originální sociální sonda do krize moderní společnosti, rodiny a osobnosti. Nicméně film vychází z poctivé a citlivé režie a vedení herců, casting byl taky fajn (mj. děti hlavní postavy). V některých momentech je zcela omamný ženský rukopis režisérky, což v člověku zanechává nejvýraznější zápis a vzpomínku. (09.01.2008)

Performance byla vždycky zvláštní žánr, který nemusí být pochopen, protože jde více do hloubky a jeho tvůrce je součástí uměleckého díla. Miranda July zvolila tentokrát jako performanci celovečerní film, která propojuje všechny umění spojené s performancí. Krásné, milé, nevinné ale i pervezní, šokující a zvrácené. (25.01.2011)

Divnej film, kterej se nikam nehejbe. Je tam pár zajímavejch příhod, ale hrozně vleklejch. Velmi kladně hodnotím dvě herečky, který mě zaujaly nejen herectvím, ale vzhledem. Byla to Miranda July jako Christine a Najarra Townsend jako "ta vyšší". Jinak v těch příbězích se objevovaly zajímavé nápady (zapálená ruka, back and forth na chatu), ale jaksi tomu chyběla šťáva. Teď koukám, že Miranda July to i režírovala. No ale je teda zajímavější na pohled, než režisérka. (09.11.2007)

Všichni tak nějak celý život pokukují po té tajemné a zcela nepředvídatelné síle, jakou láska bezesporu je.. Americký nezávislý počin v úvodních minutách zcela náhodně rozhodí kostky v anonymním světě a představí několik nesourodých postav – umělkyně s videokamerou, právě se rozvádějící bílý prodavač v obuvi, jeho dva černí synové rádi chatující na netu, dvě naivní puberťačky zkoušející chutě dospívání. Jak už to tak bývá, osudy jednotlivých postav se postupně začínají prolínat, divák dostává smysluplná vodítka. Nechybí ani humor, pro některé na hranici snesitelnosti, pro jiné příjemná změna. Autorský počin Mirandy July místy pobaví, místy potěší, často šokuje. V dobrém i zlém. Toto smutné, přesto svěží vyprávění ale není rozhodně pro každého!! (25.08.2006)

Nevím, co přesně si mám o tomto filmu myslet, ale rozhodně mě překvapil. Nečekal jsem to. Žádný příběh, žádný deadline, žádné poselství, zkrátka nic. Jen příjemně plynoucí sled obrazů a pocitů, po kterých zůstanete velmi pozitivně naladěni. To stačí, ne? Dodatek: John Hawkes mi připomněl svým charakterem Vincenta Galla. To je docela dobrá reference. (06.05.2006)