Síla úderu

Pan Seagal se možná jednou dostane do nebe, neboť jeho fanoušci a všichni, kdo si pustí jeho novější filmy, se stávají mučedníky a při sledování filmů neuvěřitelně trpí. Někteří už dávno tohoto nejen stářím, ale hlavně tvůrčí myšlenkou sešlého chlapáka opustili, já jsem však u jeho filmů zažíval přeci jen jakési uspokojení z toho, že můj oblíbenec dokáže ještě zvednout zbraň a párkrát si vystřelit. Tímto filmem to ale asi skončilo a poprvé jsem si přál, aby Seagala též zmordovali a jednou provždy mu prořízli krční tepnu. A děkuji režiséru Keuschovi, že jsem díky jeho práci na této a předchozí seagalovce „Stíny minulosti“ konečně prohlédl. Oba dva filmy si jsou hodně podobné – jsou to úplné sračky a opět srazily Steva tam, kam asi bohužel dnes patří – do sraček. Ale mrkněme na tento filmový výtěr podrobně. Seagal tentokrát jako člen americké armády s vysokými konexemi chce kdesi ve Francii (rozuměj v Rumunsku) něco vypátrat se svým týmem, jenže než tak učiní, tři jeho „nejlepší“ muže (kteří před akcí popíjejí pivko, chodí do striptýzového baru a sbalí pro sebe pouze jednu kočku) někdo brutálně zavraždí. Zjistí se (on to už každý ví, ale divák je asi podprůměrně inteligentní, tak mu to raději několikrát zopakujeme – teda hlavně Seagalovi =), že ve městě řádí banda šílených vrahů, kteří do sebe ládují novou drogu CTX, jež jim dává nadlidskou sílu a nutí je zabíjet. Je načase zavolat novou údernou jednotku (která hodně prořídne při obraně před jinou konkurenční údernou jednotkou té samé organizace – prostě raději tomu ani nechtějte rozumět) a společně s ní se vydat do starého kláštera zlikvidovat hlavní vrahouny a pojídače drogy. Tato Seagalem chválená jednotka pak jedná jak stádo idiotů, kteří v životě neslyšeli o vojenské a válečné taktice a lezou od jedné pasti ke druhé, aby jeden vedle druhého skončil na podlaze s krvavou skvrnou na krku. Jsme též svědky likvidace Seagalových nejbližších, přičemž náš hošánek pro jejich ochranu nehne ani brvou a pěkně si užije dva hlavní vrahouny až na závěr (sobec jeden). A proč pouze tento „náš vyvolený“ tlustší pětapadesátník dokáže vyrovnaně bojovat s adrenalinem vybuzenými tvory, jejichž síla je několikanásobně větší než obyčejného člověka, to raději vůbec nekomentuji, nebo bych musel dostat záchvat myokardu. Tento nefilm je plný totálních blábolů, v daném okamžiku zcela směšných vět, neuvěřitelných lidských chyb a zcela ubohé akce, která čítá dvě střílecí scény a pár nepřehledných (ale pro Seagala už několik let tolik typických) jakoby ručních soubojů, při kterých by se hanbou propadal i žák karate v první třídě. Ale jedna pozitivní věc na závěr. Vypadá to, že se Steven Seagal zřejmě brzy stane rumunským občanem – v krátkém čase tam totiž natočil dva naprosto trapné filmy (spíše je točil společně). Možná se během svých cest setkal i s Wesley Snipesem, který se jím asi nechal inspirovat a také tam točí jednu blbost za druhou, a tak můžeme doufat, že až na ně při natáčení dalších takových blbostí v místním Castel Studios něco spadne, ztratí světový film dvě zasmrádlé mouchy parazitující na své dřívější slávě. (05.02.2007) (méně) (více)