Šrámy

Psychologicky velice uvěřitelný film, který má schopnost zasáhnout každého vnímavého diváka. Snímek je rozdělen do dvou polovin, na dětskou a na dospělou, přičemž ta první na mě udělala o něco větší dojem (zásluhou mrazivých střetů mezi otcem a synem). V druhé části mi přece jen už něco málo chybělo, především vinou scénáře, který nedokázal dostatečně věrohodně vykreslit začátek vztahu mezi hlavním hrdinou a jeho přítelkyní. Samotný konec je pak lehce uspěchaným, ale převelice působivým vyvrcholením filmu, který je nabitý emocemi, ale nesnaží se citově vydírat (!). Silné téma, silný zážitek. 8/10 (12.08.2009)

Námet ťažkého detstva mám veľmi rád, pretože mi je blízky. Chce to len dobré dramatické spracovanie, dbať na psychologickú stránku problému a úspech je zaručený. To žiaľ nie je tento prípad, ide o ukážkové premárnenie potenciálu, ktorý táto smutná téma ponúka. Asi najvhodnejšie slová, ktoré vystihujú celý film je skratkovitosť a neucelenosť. Problém sa len načal, niečo sa načrtlo a zvyšok sa nepochopiteľne odfláklo. Psychologická stránka snímku teda nedosiahla ani polovicu svojich možností, a v konečnom výsledku táto skratkovitosť pôsobila skôr rušivo ako emotívne, samotné detstvo nevynímajúc (vrátane bitiek od otca). Nápad nahrávania na magnetofónovú pásku chlapcom bol dobrý, avšak už z otcovej strany išlo o čistú vypočítavosť a o pokus o lacnú manipuláciu s pocitmi diváka. Tak to ale nefunguje, aspoň v reálnom živote. Hajzel ostáva hajzlom, na tom sa nič nemení. Tiež by ma zaujímalo, čo bolo s chalanom celé tie roky po úteku z domova a tiež čo bolo potom ako sa sám stal otcom. Skrátka bolo to nedorobené a útržkovité a v konečnom dôsledku to nič nepovedalo. Slabší priemer. 55/100 (04.01.2017)

Bezesporu silný film obsahově i svým zpracováním. Přišlo mi ale, že ta iluze toho, co film představuje, ta myšlenka/motiv, nebo jak to člověk nazve je o mnoho drsnější/brutálnější a hlubší než to, co se nakonec ve filmu opravdu objeví. Nevím, jestli to byl záměr, prostě jen naznačit obrysy a nechat to na divákovi, aby si na vhodná místa "domyslel" to, co se ho dotýká nejvíc/co se mu tam nejvíc hodí.. takže výsledný dojem podle mě závisí hodně na tom jak moc budete s touhle "hrou" spolupracovat a jak moc vás bude štvát "pouhé" naservírování (sice pestré škály)jednotlivých aspektů problematiky-hezky jeden po druhém. Neříkám, že to je špatně zahrané, neříkám, že to je necitlivě, nevhodně nebo nerealisticky pojaté (i když i pár takových momentů by se tam našlo). Jako celek mi to přijde lehce nic neříkající a konec tomu nepomáhá. Když to řeknu jinak- všichni pochopí co film naznačuje a o vážnosti tématu není pochyb. Nikdo také nepochybuje o tom, že to co bylo v začátku naznačeno bude mít nějaké důsledky do budoucnosti, ale hle ono zas není úplně ukázáno, jestli to tak úplně je- zase spíš jen naznačeno a to pěkně jedno hned za druhým- co scéna to jiný prvek/motiv/problém nebo jeho část. (24.02.2015)

Mimoriadne citlivo natočená psychologická dráma. Som milo prekvapená a rozmýšľam, ako opísať svoje dojmy a hlboký súcit s hlavným hrdinom. Mám pociť, že Aidan to vystihol oveľa, oveľa výstižnejšie. Úplne s ním súhlasím. Ale predsa ešte jedna poznámka - spomenula som si na svoje šťastné detstvo a svojho otca (a na jeho vplyv na môj život). Neviem čím som si zaslúžila toľko lásky....ale do smrti musím zaňho Bohu ďakovať! (05.03.2011)

Tento komentář věnuji uživateli cinefob, neboť má rád genetiku. Komentář také obsahuje SPOILERY, i ty má cinefob rád: Přetrhni molekulu DNA, pohřbi svého otce a vylez z temné jeskyně do prosvětlených hor. S pomocí pravé lásky, ne státu (učitelka) či institucionalizovaného boha (kněz), to snad dokážeš... Ale trochu vážněji... Výtečné vykreslení vztahu despotického otce a týraného syna, ve kterém strach nebudí respekt, ale pohrdání, ve kterém se občasná vstřícnost setkává s oprávněnou nedůvěrou, ve kterém jsou projevy lásky ubity tresty, ve kterém pocity vinny zůstavají uzavřeny ve "vinících". A samozřejmě je tu i Láska jako protipól k Neměnným Pravidlům. Samozřejmě to jde nasadit tak, že Láska = Bůh Nového Zákona, Pravidla (tresty) = Bůh Starého Zákona, jde koukat i na symbolickou změnu režimu z komunistického k demokratickému, ale nemyslím, že by to vnímání filmu nějak výrazně prospělo. (09.02.2010)