Pleasantville: Městečko zázraků

Myslím si, že to byl pokus rejžíka se vyzvracet ze svých traumat, ale to už dělá léta úspěšněji třeba Lynch. Jeho záměr mi unikl, asi se zakódoval někam do Pleasantvillu. No kdybych se měla já vyzvracet ze svých dojmů na film, napsala bych elaborát a to já nerada. Takže to tady chaoticky naházím, čímž okopčím Rosse, ale to je šumafuk. Změna, barvy, sex, učení, frustrace, rodina, rvačka, večeře, žehlička, lynčování, soud, střípky a odkazy z filmů o závažných tématech. Začalo to apelem na dnešní zkaženost a přesto se v jejím jménu šlo měnit to hezké, fungující, navíc v 50. letech běžné, normální. Všechny změny bez ohledu na dobré či špatné se zabarvily, všechno staré, nevím proč špatné, zůstalo v šedi. Nesmysl, idiotismus, demagogie, negace, protimluv. O logických chybách nemluvě, např. proč je tam ten dědek poslal, když musel čekat změny!? Kam v reálu dospěly prudké změny, pokrok za každou cenu, se jaksi neřeší. Iluze pouze vystřídaly bludy, to je celé a já to posílám bez uzardění do háje, klidně duhového až oči přecházejí. (05.07.2012)

Opravdu pozoruhodné vzhledové zpracování celého snímku. Je zde výborně poukázáno na to, že se na svět nemůžeme dívat pouze černobíle a že má každý emoce a city, které musí projevovat. Tobey Maquire mě vážně velmi potěšil, tato role mu sedla daleko víc než role Spider-mana! A Reese Witherspoon předvedla to, co k ní sedí a že umí zahrát jak namyšlenou, tak i inteligentní a vyspělou dívku. Ovšem nejvíce jsem unešená z vizuální stránky celého filmu, to mě vážně dostalo!! Samozřejmě děj, vtip a celá "retro" atmosféra je senzační. (07.03.2012)

Úúúúžasné zábavné a hlavně originální retro, které mě obrocvsky zaujalo - pobaví, potěší a nese s sebou i poselství, abychom nevnímali svět černobíle a vůbec (že by i narážky na rasizmus?). Skvělé podání a opravdu hodně dobře povedená a nápaditá technická stránka - docela bych se podívala na nějaký "film o filmu", protože ti barevní mezi černobílými, to musela být fuška, navíc plná výborných a sympatických herců (u mě vede Joan Allen s Jeffem Danielsem a samozřejmě Tobey Maguire). (07.02.2008)

Pokud hledáte příjemně plynoucí snímek, právě jste narazili na jeden z nich. Ve své podstatě nenáročný příběh plný zázraků vás přinejmenším zaujme. Netradiční pojednání o dobách dřívějších takřka v přítomném čase… Pojednává o sourozencích, kteří se jakousi souhrou náhod ocitnou v roztomile, černobíle vyhlížejícím seriálu z časů našich pradědečků. Jak už nám samotný námět napovídá, tito docela rozdílní mladí lidé vnesou do poklidného městečka „nový vítr“. Jak? Sami uvidíte… Obyvatelé žijí ve světě plném pravidel, zákazů, konvencí a všudepřetrvávajícího stereotypu. Jedou v zajetých kolejích, nepřekračují hranice, nebouří se. Jen každý den dělají stejné bez jakékoli změny. Ve filmu je nastíněna spousta symbolů, kdy se nám tvůrci snaží naťuknout danou dobu, která zdaleka ne všem něco říká. Poselství jako : „Není třeba vidět svět černobíle“, či „Nebuďte rasisty“ jsou do příběhu vsunuta velmi jemně a citlivě. Oceňuji způsob ztvárnění, jelikož způsob postupného zbarvování na plátně mne fascinoval. Nelze nepřipomenout herecké výkony, kde se do popředí staví můj oblíbenec Tobey Maguire, jenž ani nyní nezklamal a následuje ho mladičká Reese Witherspoon, které se zdařilo odškatulkovat se mi z hlavy coby Pravá blondýna. 80% díky nezdařilému zakončení celého filmu. (21.07.2008)

Pleasantville jsem viděl asi před třemi lety a naprosto mě uchvátilo, teď po tak dlouhé době jsem ho mohl shlédnout znovu a můj zážitek je znovu nepopsatelný. Výborní herci, dokonalá hudba a místama hodně zajímavý skloubení barev (třeba jízda po Cestě milenců je nezapomenutelná). A navíc se to všechno odehrává v mojich oblíbených 50. letech... Není co dodat.... (28.04.2007)