Vyvrženci pekla

Jednoznačně o řád horší než Dům tisíce mrtvol a na 4 to vytahuje jen závěrečný videoklip (který sám je jen přílepek, jenž NAPROSTO nedává smysl a neladí s ničím ve filmu, ale zásluhou hudby je efektní jak sviň a asi nejlíp ukazuje, jak měla nezvoraná verze Vyvrženců pekla vypadat). Nemůžu se zbavit dojmu, že se Zombie snažil o jakousi buranskou Thelmu a Louisu a původní nemotivované fascinující síly zla ukázat jako obyčejné lidi s pevnými rodinnými vazbami, kterým lze porozumět, o postavách se ale nedozvíme nic nového, co by nám je postavilo do nového světla, a tak ani při pohledu na jejich emotivní utrpení se nelze ubránit vtírající se myšlence, že se stále díváme na amorální hajzly, které neomlouvá vůbec nic. Jejich sympatičnost byla založena na tom, že dokáží bez omluv a výčitek svědomí využívat slabé a oběti jako materiál pro vlastní potěšení; to Zombie škrtá, neb zde se rodinku snaží omlouvat, aniž by její původní poživačnou zvrácenost nahradil něčím funkčním. Ve výsledku nám pak prezentuje skupinku sígrů, kteří "can give it, but can't take it". Další rozpor tkví v tom, že původní schéma zlé rodiny z Texaského masakru motorovou pilou je v souladu s dobovou náladou nekompromisní kritikou klasického rodinného modelu. V DTM Zombie tohle filmové klišé přebírá jako obyčejnou cool proprietu, ale ač nechutnost rodinky Fireflyových geekovsky zjemňuje, v zásadě nejde proti duchu antirodinného schématu. Nicméně tím, že se ve VP snaží přímočarý styl DTM obohatit OBHAJOBOU rodinného modelu v jeho zvrácené podobě, vytváří Zombie něco, co kvůli své fundamentální vnitřní rozporuplnosti naprosto nelze přijmout. Se znalostí Halloweenu usuzuji, že Zombieho komplexnost a dvojakost negativních postav baví, tvrdím ale, že se při jejich zpracovávání nedokáže zbavit povrchní kulervoucnosti a líbivého pozlátka a měl by se věnovat tomu, co umí opravdu perfektně: efektním šokujícím úchylárnám. (28.05.2011)

Pokračování Domu tisíce mrtvol je stejně tak nabušené, né-li brutálnější. Rodinka ani tentokrát nechodí v rukavičkách a jde rovnou na věc. Né v mnoha vyvražďovacích filmech začnete fandit záporákům, jako právě tady. V jednu chvíli chcete, aby zemřeli stejně bolestivou smrtí, jako jejich oběti a později si přejete, aby porazili klaďase, který je chce umučit co nejtrýznivěji. (13.02.2015)

Genialni zavrseni pribehu rodiny Fireflyovych. Exploitation riznute roadmovie, protnute syrovou atmosferou 70. let je presne to prave pro mne. Zombie lehce zklidnil svuj styl, takze se nekonaji silene audiovizualni orgie, ale rozhodne je celkovy dojem z filmu jeste lepsi nez v pripade House. Herecky se take jednoznacne jedna o zmenu k lepsimu, navic potesi borci jako Ken Foree a Michael Berryman ve vedlejsich rolich. Takhle ma vypadat horror. (25.12.2005)

Tak ako sa aj tesár utne, tak aj Rob Zombie raz nakrútil dobrý film. Devil's Rejects zaujme najmä svojou surovou atmosférou horúcich sedemdesiatych rokov dokreslenou autentickým soundtrackom a nádhernou zrnitou analógovou kamerou. Príbeh o unikajúcich maniakoch je akoby dôstojným pokračovaním Texaského masakru (jeho voľným remakom bol Dom tisícky mŕtvol), ktorého sa žiaľ kultový hixploitation nikdy nedočkal. Od dokonalosti to má síce ďaleko (na môj vkus Zombie príliš sympatizuje s ústrednými psychopatmi a na záver si zaslúžili väčšiu pomstu), ale ide dozaista o najlepší kúsok krátkej neo-exploitation vlny zo začiatku milénia, ktorá je už chvalabohu za nami. (09.10.2020)

Prvoplánovité a zbytečné. Hodně krve, hodně mlácení a snahy o co největší úchylárnu. Všechno k ničemu, protože Rob Zombie, i když má velmi špinavý styl plný všeho možného jen ne toho, o čem si povídají křesťané, dokazuje svou nekonečnou zvrácenost, které obětuje klidně celý snímek. Příběh sleduje jednu hodně ujetou rodinku a nenabízí prakticky nic zajímavého. Pokud měl tohle být horor, tak propadá na celé čáře a vyvolává více smíchu než strachu v divákovi, který prohlédne jeho povrchnost. Nudný příběh, v kterém stále očekáváte velký zvrat a něco překvapivého a ono nic. (31.12.2008)