Domino

Film o tom, že i ten nejdrsnější chlapák může být nakonec nalomen ženou a i ta nejdrsnější žena nakonec podlehne sociálnímu cítění....Tahle Scottova popová avantgarda se velmi těžko nějak objektivně hodnotí. Od toho, na co jsme u hollywoodských filmů zvyklí se totiž liší natolik, že je obtížné ji hned správně uchopit. V Domino zašel Tony jednoznačně nejdál ve své pověstné obrazové extravaganci (hojně vystrkující růžky už v Man on Fire) a na jedovatě žlutém filtrovém podnose servíruje přesvětlené scény, neobvyklé úhly kamery a střih ve stroboskopickém rytmu. Taktéž scénář Richarda Kellyho se vymyká všem konvencím a v přístupu k divákovi je ještě přidrzlejší, než ten k Donnie Darkovi....Celý scénář totiž stojí na motivu ošemetné pravdivosti a spolehlivosti vyprávění, což dobře vyjadřuje už úvodní titulek "Natočeno podle skutečných událostí. Tak trochu." Pravda je realativní a několikrát je ve filmu odhaleno, že nějaká událost proběhla jinak, než jsme dříve viděli, a "lživá" scéna je záhy nahrazena "pravdivou"...Ve všem tom zmatku a formálním běsnění se naštěstí tvůrcům daří udržovat film jakž takž přehledný, což se bohužel netýká té nejklíčovější dějové zákruty o prvních dámách a uloupených penězích, takže vám možná budou občas před očima naskakovat velké tučné otazníky....Ano, Domino je film zajímavý a velice progresivní, je ovšem otázkou, zda všechny ty novoty v pojetí potěší diváka (zejména v prostřední části jsem byl z filmu už docela otrávený, možná kvůli té vlezlé žluti) a zda vůbec znamenají jakýkoli přínos. Domino po nás chce, abysme se jí hlouběji zabývali, abychom přistoupili na její hru a pokusili se ji vnímat jinak, než jak jsme tomu navykli u ostatních filmů...Jak říkám, je těžké tohle hodnotit, takže ony udělené tři hvězdičky prosím vnímejte jako kvantitavní vyjádření výsledného diváckého zážitku, nikoli kvality snímku.... (05.07.2008)

Ve svém vrcholném díle Tony Scott ztvárnil bláznivou báchorku inspirovanou divokým životem reálné lovkyně lidí jako impresivní trip, který divákům navozuje zjitřené vnímání za vlasy přitaženého vyprávění. Proměnlivou rychlostí snímání, nestandardním procesem vyvolávání materiálu, epilepticky těkavou kamerou a frenetickým střihem proměňuje filmové plátno v kinetický obraz, kde se sama struktura i matérie filmu stávají viditelné a hmatatelné. Sytě barevné záběry skládané přes sebe a pohyby kamery se stávají ekvivalenty masivních nánosů barev a tahů štětce, přičemž střídavě evokují malby fauvistů, futuristů i německých expresionistů. (20.01.2015)

Silácké pózy v epileptickém střihu a příběhu, který toho chtěl říct zbytečně moc. Tonyho vizuální anarchie (umírněnější než v Muži v ohni) se mísí s výborným soundtrackem a vyrábí hutné, pro někoho zcela nestravitelné peklo. Není to akční film, ani syrová životní výpověď jedné ženy. Je to žánrově nezařaditelný mix barev, zvuků, atraktivních prostředí a slušných hereckých výkonů. Zábavný, mohu-li tvrdit. Ale stále zbytečně silácký a zcela mimo realitu všedních dní (tj. s nulovou šancí více tématicky zasáhnout). (21.10.2005)

Maximálně akční a nabroušené, s viditelným rukopisem Tonyho Scotta. Jeho filmy se mi začínají líbit. A to dost. Snad jediný zápor tohoto filmu bych shledala v ději. Domino se žene rychlým, nebezpečným tempem kupředu, za doprovodu až příliš častého a zběsilého střihu. Do toho na nás Tony valí spoustu dějových schémat, informací o postavách a jejich činech, takže jsem byla až příliš v zajetí speedového nadopování, což spělo k tomu, že jsem zhruba po druhé polovině filmu přestávala vědět, kdo, co, jak a proč. Herecké obsazení je pro mě královským trumfem. Keira Knightley, roztomilá, půvabná a nevinně vypadající herečka, povětšinou ztvárňující všemožné hraběnky a sličné dívky v honosných šatech v historických filmech, zde jako totální drsňačka, v obklopení zbraní a s věčně zapálenou cigaretou. Právě tento rozdíl byl základem a excelentní volbou pana Scotta. Keira se do své, zcela odlišné role, jež doposud ztvárňovala, adaptovala dokonale. Její postavu, jakousi frajerskou holku Domino, jsem jí bez okolků uvěřila od začátku až do konce. A nadmíru nádherně drsný, potetovaný a svalnatý borec Mickey Rourke opět v roli kriminální postavy, jak to mám v jeho případě ráda. A do toho skvěle pasující hudba Harry Gregsona-Williamse, která se mi velmi zalíbila již v Telefonní budce. (10.10.2010)

Fyzická nevolnost. Má-li tohle být směr, kterým se Hollywood vydá v budoucnosti, velice rád mu dám sbohem. Mě ten film přišel pokrytecký až hanba, nezajímavý a místy až směšně rozbředlý. Jeho (pro mě) sporné formální kvality jsou mi tedy dost ukradené. Několik světlejších momentů, které mi pomohly tuhle zběsilost snést a dodívat do konce - záběry na Keiřin zadeček, charizma Mickeyho Rourka a cameo Toma Waitse, jehož scéna byla moc pěkná právě proto, že působila jako z úplně jiného filmu...20% (26.05.2008)