Warholka

Andyho tvorbu jsem měl možnost poznat jen na pár výstavách. Byl to výstřední blázen a pop artový genius. Film o Warholově spřízněné duši Edie je jako jízda na tripu. Mix barev, zvuků, střihu, halucinací, sexu, povrchnosti a prázdnoty. Komplikovaná holka. Obtěžované dítě. Superstar. A nakonec troska. Andy říkal, že umění je vše, co vám projde. Vztaženo na Factory Girl by měl Hickenlooper v tomhle směru určitě smůlu, ale já se u filmu rozhodně nenudil. 3* (19.03.2008)

„Kdo byla Edie Sedgwick? Edie Sedgwick byla kombinací všech žen postižených tragédií, které přišly před ní.“ S biografickými snímky bývá často potíž. Dopad na diváka je často minimálně rozporuplný, ani George Hickenlooper (holt, každý nemůže být Forman) nenašel ty správné skulinky, jak se k divákovi dostat. Natož odvahu se do tématu pořádně obout. A samotný Warhol se z téhle rutinní, povrchní sondy oprávněně obrací v hrobě. Neřízená střela Edie, jinak krásná a perpektivní dcerka bohatých rodičů, odešla do New Yorku, aby se stala obletovanou hvězdou. Osud však s ní měl jiné plány. Setkání s undergroundovým guru, nesmělým a zakomplexovaným experimentátorem Andym Warholem jí udělalo „jen“ múzou. A brzy i sebedestruktivní troskou. Odpovědi tak našla v drogách, které se jí staly osudné. Zemřela záhy. Myslím, že precizně vyšperkovat scénu autentickými kulisami, ušít dokonale padnoucí dobové kostýmy a zvolit správné úhly kamery (i když kameramana Gradyho pochválit musím) nestačí. Factory Girl trpí veškerým klišé biografických snímků, valí si to na dost nudné vlně, utápí v nicneříkajících dialozích a stejně tak disponuje i dost směšnými vedlejšími postavami (nelíbila se mi ani už dlouhá léta nezajímavá Mena Suvari coby Richie, natož absolutně – a už po několikáté – nepřesvědčivý floutek Hayden Christensen). Na Sienně Miller se mi naopak moc zamlouvá, jak dokáže být všude jiná. I když i tady (přes nesporné herecké kvality) jí Hickenlooper spíše schovává za všechny ty šílené účesy a výrazné líčení, ale když jí to scénář dovolí, je radost jí sledovat. Škoda, že to samé neplatí o práci režiséra!! (20.04.2008)

Jeden z řady biografických příběhů, který nevybočuje od normálu. Prostě je tragický, dramatický, vzestupný a sestupný, tak jak to u postav, takovýchto filmů bývá. Warholka neměla jednoduchý život a víceméně si za to všechno mohla sama i když dost introvertní Andy Warhol v pozadí tomu relativně dopomohl. On Andy Warhol byl dost magor, aby jeho múza měla možnost zešílet, což se také povedlo. Viděl jsem pár vteřin jeho několika, snad osmihodinového filmu o tom jak jedna postava spí na gauči a dost mě to vzalo. Nevím k čemu to bylo, ale potkat ho, radši se vzdálím a uteču jak nejrychleji to půjde. Guy Pearce onoho režiséra ztvárnil opravdu pozoruhodně stejně jako Sienna Miller Warholku. Celkově si film dle mého nemůže stěžovat na herecké výkony, problém je spíše v samotném příběhu. Když už chci natočit nějaký biografický film, tak očekávám, že mě bude něčím šokovat, opravdu šokovat. Filmy Ray a Čistá duše jsou toho zdárným příkladem. Věřím, že to v té době nebylo jednoduché, ale tak jak ke mně film přišel, zničehonic zase odejde, aniž by cokoliv zanechal. Snad jen vzpomínku na zbídačenou postavu a fakt, že jsem se u toho nenudil, ale přišlo mi to všechno dost průměrné. Mimochodem víte jak se pozná klasický americký film? Třeba tím, že rodina Andyho Warhola zde mluví rusky :D (20.01.2008)

Sláva je tak pomíjivá... O to tragičtěji to končívá, když si mladá nanynka, byť zajímavá a s pěkným ksichtíkem neumí spočítat, že nic netrvá věčně.V závěru troska. No jo, holka, ale to ses měla jinak otáčet. Film není bůhvíjaký, ale Sienna je v něm výborná. Plakáty od Warhola vyloženě můžu, ale jeho jako člověka či kulturní ikonu jsem nepobrala nikdy. Výstřední syn Rusínů, odkudsi z dediny za Medzilaborcema, který by Slovensko na mapě beztak těžko našel sice dobyl kulturní svět, no pro mě je popartový king navždy Bowie. Děvenky, které skočily na lep Andymu tedy příliš nechápu, ale asi jim to za tu jepičí slávu stálo. Však kdo jsem já? Že ano. :) (08.03.2019)

Zvláštní film se zvláštním obsazením. Pořád přemýšlím, zda je to hodně špatné A-čko či překvapivé B-čko. Děj je takový rozhádaný, zápletka mdlá a atmosféra plochá. Sympatie ke kterékoli z postav se hledají těžko. Andy vyznívá jako sebestředný chladný egomaniak, Hayden dělá z Boba ještě většího fouňu a Eidi je taková holka, co si myslela, že je mnohem větší jak její stín, egocentricky nerozvážná a lehkomyslná, která dělá přešlapy na každém kroku a přisuzuje je svému okolí. A když na chvíli najde stabilitu a perspektivu, tak ji zahodí za to, aby se ještě strměji mohla řítit ke svému dnu. Prostě o holce, které se stříbrná lžička rozpustila v puse... Ano, někde tam na začátku, tak krásná holka (jak by řekl Andy), s takovým talentem. Jenže myslet si, že ti svět spadne do klína většinou znamená, že sama padneš k jeho nohám. Občas nejsme tím, čím jsme jen díky sobě, ale díky tomu, co z nás dělají ostatní. I když to nechcete vidět, v dobrém či zlém. A ne vše se vždy v dobré obrátí, a ne navždy tu pro vás budou ti, co vás milují. Jak řekl ke konci Bob - "I would help her if I could...". (20.09.2014)