Warholka

Tohle mě dost nepotěšilo. Po přečtení pár recenzí jsem si film stáhnul ,i přesto, že žánr tohoto formátu nemám příliš v oblibě. Už od začátku film působil hodně dokumentárně a hodně se podobal filmům ,který znám z Hallmarku. Film mi začal vadit už od doby, kdy Andy prohlásil "Já mám rád Angličany.Takovej Mig Jagger ho má prej velkýho", film byl od minuty nudnější a postupně u mě klesal na zajímavosti až na samý dno. Docela mě překvapilo, že jsem to dokázal dokoukat..... (26.07.2007)

It was amazing film.Great...nemám slov, jsem z toho naprosto ohromen, ne ve smyslu, že bych to mohl vidět pořád dokola, ale v tom, že je to opravdu jedinečné, otevřené, smutné a krásné zároveň. Sienna Miller je zde naprosto dokonalá, téměř každý mi dá asi za pravdu, že z této herečky se stává nová ikona amerického filmu....a dává to zde naprosto všem jasně najevo!! (10.09.2007)

Průměrná biografie. O Andym Warholovi jsem toho před sledováním snímku moc nevěděl. A tak jsem se rád nechal uvést do jeho světa a do světa Edie Sedgwick, o níž jsem neměl vůbec žádné povědomí. A můj dojem z tohoto filmu je takový rozpačitý. Na jednu stranu to byla perfektní výpověď o životě jedné ženy, která chtěl být slavná. Na druhou stranu je to však jen další z těch nudnějších biografických snímků, které se vlečou a čekáte, jak ten člověk asi mohl dopadnout. Zde je to tedy navíc doplněno postavou Andyho Warhola a Boba Dylana, a možná právě to dodává filmu na zajímavosti. Bez těchto postav by to zřejmě byl jen nudný biografický příběh, který by ani nestál za vidění. Ale Guy Pearce a především Hayden Christensen jsou kořením tohoto filmu a díky jejich výkonům a výskytu jejich postav v tomto filmu jsem se rozhodl hodnotit průměrně. Protože samotný život hlavní hrdinky mi zase nepřišel až tak zajímavý. Proslavila se, brala drogy, zemřela. To na film nestačí. Ale právě Warhol s Dylanem dělají film zajímavějším. Takže tento průměrný biografický film hodnotím průměrnými třemi hvězdičkami. (31.08.2008)

– Myslím, že vaše dcera bude velmi slavná – A za jakou cenu, pane Warhole? K filmu jsem přistupoval jako tabula rasa. Nepopsaný list papíru. Jako člověk neznalý dění na americké pop artové scéně šedesátých let a jenom matně tušící, že Andy Warhol byl člověk tvořící divné plakáty a dlouhé filmy. Čekal jsem, že pro mne Warholka bude velice poučnou exkurzí do oněch let. Poučnou ani trochu, nudnou velice. Nevadilo mi, že hlavní postavou je Edie Sedgwick, její postupné pronikání do Factory jistě skýtalo atraktivnější a divácky akceptovatelnější materiál nežli otevřený pohled na Warholův bouřlivý život. Vadilo mi, že Edie nebyla ničím zajímavá. Za svou lehkovážnost zaplatila životem, fajn, co se dá dělat, mám být dojatý? Mám důvod být dojatý? Pokud můžu posoudit z dostupných fotografií, Sienna Miller je Sedgwickové (ne)skutečně podobná, u některých materiálu jsem nedokázal rozpoznat, která z nich dvou to je. Také její gesta, její vystupování, její rozkošný úsměv, prý dokázala dokonale okopírovat, čímž vytvořila perfektní kopii, bohužel (stejně jako celý film) postrádající duši. To samé platí o výkonech Guye Pearce (Andy Warhol) a Haydena Christensena (Bob Dylan, jehož jméno nikdy nezazní) – oba se snaží podobat svým reálným předobrazům, plnohodnotné postavy, se kterými bych alespoň malinko sympatizoval, však vytvořit nedokázali. Největším problémem Warholky (český distributor po dlouhé době opět zazářil) je absence jakékoliv dějové kostry. Jde o sérii pěkně zrežírovaných výjevů, které ovšem nedrží pohromadě. Film se tříští na jednotlivé segmenty a nedokáže po celých sto minut udržet vaší pozornost. Pobavilo mě, jací blbci mohli (a stále mohou) být v Americe považováni za umělce a pokud blbci nebyli, po zhlédnutí stejně nemám důvod si to nemyslet. Je mi jedno, co dělali, jak žili, proč zemřeli a můj zájem vidět něco od Warhola, slyšet něco od Dylana, klesnul z nuly do minusových hodnot. George Hickenlooper natočil nudný a nezajímavý film, nejvíc zamrzí, že jej nenatočil špatně. Hudbou a oblečením dokázal zdařile evokovat dobovou atmosféru. Jak mají současní režiséři v oblibě, snaží se také on stírat rozdíly mezi fikcí a realitou – například použitím zrnivé kamery nebo výpověďmi lidí, jež Sedgwickovou znali. Kdyby dokumentární pojetí nebylo „znevažováno“ patetickým a svůj účel stejně neplnícím komentářem „k lepšímu změněné“ Sedgwickové… stejně by to asi nebyl moc dobrý film. 40% Zajímavé komentáře: Cival, maxi6, anais, Silence, chef (31.07.2007)

Sienna Miller je krásná, Guy Pearce se pod rukami maskérů stal Warholem a Hayden Christensen tu v roli slavného zpěváka nesměl být jmenován, natož zazpívat. Ať už to tehdy bylo jakkoliv, samotný film je nezaostřený, režijně rozpadlý, skrývající vnitřní prázdnotu za pečlivě budovanou retro výpravou a chvílemi dokonce nudí. A to je ve filmu z kreativní umělecké laboratoře zvané Fabrika opravdu na pováženou (50%). (10.09.2017)