Poslední dny Sophie Schollové

Poslední dny Sophie Schollové patří přesně k tomu druhu snímků, které sbírají hvězdičky za své téma a hlavního hrdinu. Tou je skutečná odbojářka popravená za protinacistickou činnost. Přestože se mi film v celku líbil, měl jsem a mám pocit určité schématičnosti ve zpracování a pohledu na Sophii Schollovou. Nemám nejmenší problém s výkonem Julie Jentsch, spíš s tím, co jí předepisuje scénář. Po drtivou většinu stopáže filmu je její hrdinka jednoduše statečná, nevypadne z role a s výjimkou dvou momentů nedává najevo své emoce, ačkoliv je v bezvýchodné situaci a hrozí jí jen to nejhorší. Téměř stále se usmívá a velmi rychle reaguje na verbální útoky vyšetřovatele. Četl jsem před časem řadu skutečných příběhů našich odbojářů a o jejich anabázi v nacistických káznicích, na gestapu, před německými soudy a posléze v koncentrácích. Gestapo a státní soud v Berlíně představovaly velmi dobře fungující mašinérii, která měla souzené zlomit a zničit. Vždycky pochopitelně nebylo nutné vyšetřované fyzicky mučit, někdy se přiznali dobrovolně. Metody byly ale v celé Říši podobné a k fyzickým trestům, výhrůžkám a nejrůznějším druhům mučení nebylo nikdy daleko. Aby si Schollová dovolila výchovnou přednášku svému vyšetřovateli o přednostech demokracie a hříších totalitního Německa a později totéž v menším vydání provedla i nechvalně proslulému Rolandu Freislerovi jako předsedovi státního soudu mi přijde značně nepravděpodobné, byť detaily ohledně soudu s Bílou růži neznám. Lidový soud v Berlíně ale dokázal zlomit i velmi tvrdé soupeře, mimo jiné se pod Freislerovým řevem hroutili zkušení váleční velitelé při soudu s Hitlerovými atentátníky nebo komunističtí odbojáři zvyklí na dlouholetou ilegalitu a tvrdou konspiraci. Zkrátka a dobře mi to přijde trochu moc školometské a předvídatelné. U nás to zní možná svatokrádežně, ale to už jsem měl pocit většího ztotožnění a reality při četbě Fučíkovy Reportáže psané na oprátce. (Pochopitelně necenzurované verze.) Celkový dojem: 65 %. (24.04.2009)

Každá doba má svojich hrdinov. Niektorí však ostali zapadnutí prachom zabudnutia. Aj Nemci v druhej svetovej vojne neboli všetci slepými pomáhačmi režimu. Našli sa aj takí, čo nebojovali proti režimu so zbraňou v rukách, ale slovom. Slovom napísaným na papieri, ktoré môže mať silu väčšiu ako tisíce bodákov. Sophie Schol bojovala so svojim bratom na prvý pohľad naivne. Ale s vedomím, že aj za to im hrozí smrť. Tvorcovia filmu veľmi neskúmali psychológiu hlavných predstaviteľov - im prisúdili len úlohu statočných a do poslednej chvíle si stojacich ľudí za svojou pravdou. Bolo to len niečo ako zdokumentovanie posledných zopár dní Sophie Schollovej. Aj keď sa musím hlboko ukloniť pred odvahou a charakterom Schollovcov, film ostal len v popisnej rovine, zazanamenávajúc na filmové políčka to, čo sa stalo. Pozitívom boli "obyčajné" tváre hlavných hrdinov. Hrdinovia totiž nemusia byť zákonite krásni a telesne dokonalí , ako tí z Hollywoodu ..) Takisto sa odbúralo klišé z oných filmov, kde nemeckí vyšetrovatelia a dotorcovia vedeli len vrieskať, búchať do stola a fyzicky trýzniť svoje obete. (06.11.2008)

Na „životopisné“ dramata musím mít opravdu náladu a moc často je tedy nevyhledávám. Celkově vzato nic proti nim nemám, ale přece jenom když už mám volný čas, tak dávám přednost hororům. Nicméně tento film si získal mou přízeň a to nejenom svou náplní, ale především sympatickou ústřední hrdinkou. Teď se nechci bavit o výborné Julii Jentsch – ta předvedla skvělý výkon, ale celkově o Sophii Scholl, jako o člověku. Až do poslední chvíle neustoupila ze svého přesvědčení a bránila svou ideologii. Být v té době, tak asi taky skončím před nacistickým tribunálem. Za to má můj obdiv. Tvůrci tohoto filmu si vedli na výbornou a divákovi nabídli nejen poutavý příběh, ale i velice zajímavou (pochmurnou) atmosféru. Dalo by se říci, že vytěžili ze svého díla téměř maximum možného. (19.02.2017)

Ve filmu se velmi dobře podařilo vystihnout mrazivou atmosféru Německa za nacistické vlády. Jediné, co bylo možné, bylo vnitřně nesouhlasit s nastoleným režimem. Jinak vám hrozila jistá smrt. I tak se našli lidé, kteří nenásilnou formou protestovali proti hrůzovládě a kteří chtěli přesvědčit své apatické okolí o zhoubné zkáze Německa. Mezi takové patří i studentka Sophie Schollová, kterou výborně zahrála Julia Jentsch. Zajímavé byly hovory Sophie s vyšetřovateli. Snažili se jí domluvit a přesvědčit. Nenechala se. Silně působící snímek. Neuškodilo by něco takového natočit o Miladě Horákové a jiných lidech, kteří si vytrpěli své za komunistického režimu. (21.04.2009)

Každý NEMEC neznamenal NACISTA, aspoň občas - počas aktuálneho prebiehania druhej svetovej vojny, ale podotýkam, že „hrdých národných socialistov” bolo všade KVANTUM, medzi ktorými pôsobili udavači. Študujúci z mníchovskej univerzity si založili skupinu Biela ruža, čo de - facto znamená : „Máme plné zuby debilného IDIOTA HITLERA” !!! ( Pokiaľ sa nemecký dôstojník Claus von Stauffenberg, konečne odhodlá odstrániť VODCU, tak to ešte nejaký čas potrvá, bohužiaľ, „dotyčný terč je asi, ako mačka s deviatimi životmi” ? ) , a tak netrpezliví, inteligentní, mladí ľudia - Sophie Scholl spolu s bratom Hansom, a ďalšími, podniknú radikálne kroky, ktoré by mohli viesť ku zmene..., ( Samozrejme, tieto fakty porovnávam, len z pragmatického hľadiska. Možno práve von Stauffenberga inšpirovali hrdinské činy študentov ? Pochybujem, že sa poznali, lebo udalosti sa uskutočnili ešte pred spomínaným atentátom. ) ... ale s tým rozdielom, že poslucháči BOJOVALI SLOVOM, prostredníctvom LETÁKOV, rozširovali PRAVDU, ktorá bola zlomovo - bolestivá, čo sa takému drastickému nemeckému SUDCOVI Freislerovi, určite nepozdávalo ! Zbytočne je chodenie okolo horúcej kaše. Pri poslednej akcii na UNIVERZITE, keď sú vysokoškoláci na hodine, školník povie, že oni sa tu pohybovali, a tak to vehementne oznámi GESTAPU, ktoré sa zaraďuje ku zločineckému spolku. Čiže, budú predvedení pred vyšetrovateľa, kde sprvoti Sophie zatĺka, ako môže, ale skôr, či neskôr, sa prizná, lebo tak učinil aj jej brat Hans. Vo vyšetrovačke sa nachádza aj Christoph Probst, ktorý sa spolupodielal na tejto akcii Bielej ruže, pričom je zronený, lebo má 3 malé deti. Po trojdňovom vypočúvaní pôjdu na PROCES, pred brutálneho sudcu, ktorý sa absolútne vyžíval v udeľovaní TRESTOV SMRTI, áno, „stredoveká gilotína je pôvodne pripravená sťať hlavy trom rebelom”... Toto je extrémne psychologický vojnový film, v ktorom neúčinkuje vojna sama o sebe ( nevidím ani jedného jediného nacistického, či trebárs spojeneckého vojaka, ktorému by trčali črevá, či hrdinsky by sa vrhal do bojov... ), ale sú v nej začlenení členovia organizácie Biela ruža, ktorá OPOVRHUJE : Adolfom Hitlerom a spol, celou vojnou a jej krvavými kúpeľmi, ale aj koncentračnými tábormi smrti a cetera. FILM sa venuje najmä ROVINE / vyšetrovateľovi Robertovi Mohrovi, ktorý hustí, alebo lepšie povedané BUZERUJE do hlavnej aktérky Sophie Scholl. A práve to sú najlepšie scény, pasáže z filmu ! Jej herecká predstaviteľka Julia Jentsch, je naprosto vzrušujúca, podmaňujúca a strhujúca ! Pôsobí trošku staršie, akoby mala, ale to nie je jej chybou, pretože je o čosi staršia, ako bola v skutočnosti Sophie. Prekážalo mi to len veľmi málo. Na takéto niečo sa podujať, to chcelo veľkú ODVAHU. Zaradili sa ku osobnostiam, ktoré nikdy nezomrú. Gratulujem aj k tomuto filmu, ale najmä týmto skutočným hrdinom, ktorí prežívajú dodnes, o ktorých som doteraz nepočul. (16.08.2017)