Poslední dny Sophie Schollové

Na „životopisné“ dramata musím mít opravdu náladu a moc často je tedy nevyhledávám. Celkově vzato nic proti nim nemám, ale přece jenom když už mám volný čas, tak dávám přednost hororům. Nicméně tento film si získal mou přízeň a to nejenom svou náplní, ale především sympatickou ústřední hrdinkou. Teď se nechci bavit o výborné Julii Jentsch – ta předvedla skvělý výkon, ale celkově o Sophii Scholl, jako o člověku. Až do poslední chvíle neustoupila ze svého přesvědčení a bránila svou ideologii. Být v té době, tak asi taky skončím před nacistickým tribunálem. Za to má můj obdiv. Tvůrci tohoto filmu si vedli na výbornou a divákovi nabídli nejen poutavý příběh, ale i velice zajímavou (pochmurnou) atmosféru. Dalo by se říci, že vytěžili ze svého díla téměř maximum možného. (19.02.2017)

Poslední dny Sophie Schollové patří přesně k tomu druhu snímků, které sbírají hvězdičky za své téma a hlavního hrdinu. Tou je skutečná odbojářka popravená za protinacistickou činnost. Přestože se mi film v celku líbil, měl jsem a mám pocit určité schématičnosti ve zpracování a pohledu na Sophii Schollovou. Nemám nejmenší problém s výkonem Julie Jentsch, spíš s tím, co jí předepisuje scénář. Po drtivou většinu stopáže filmu je její hrdinka jednoduše statečná, nevypadne z role a s výjimkou dvou momentů nedává najevo své emoce, ačkoliv je v bezvýchodné situaci a hrozí jí jen to nejhorší. Téměř stále se usmívá a velmi rychle reaguje na verbální útoky vyšetřovatele. Četl jsem před časem řadu skutečných příběhů našich odbojářů a o jejich anabázi v nacistických káznicích, na gestapu, před německými soudy a posléze v koncentrácích. Gestapo a státní soud v Berlíně představovaly velmi dobře fungující mašinérii, která měla souzené zlomit a zničit. Vždycky pochopitelně nebylo nutné vyšetřované fyzicky mučit, někdy se přiznali dobrovolně. Metody byly ale v celé Říši podobné a k fyzickým trestům, výhrůžkám a nejrůznějším druhům mučení nebylo nikdy daleko. Aby si Schollová dovolila výchovnou přednášku svému vyšetřovateli o přednostech demokracie a hříších totalitního Německa a později totéž v menším vydání provedla i nechvalně proslulému Rolandu Freislerovi jako předsedovi státního soudu mi přijde značně nepravděpodobné, byť detaily ohledně soudu s Bílou růži neznám. Lidový soud v Berlíně ale dokázal zlomit i velmi tvrdé soupeře, mimo jiné se pod Freislerovým řevem hroutili zkušení váleční velitelé při soudu s Hitlerovými atentátníky nebo komunističtí odbojáři zvyklí na dlouholetou ilegalitu a tvrdou konspiraci. Zkrátka a dobře mi to přijde trochu moc školometské a předvídatelné. U nás to zní možná svatokrádežně, ale to už jsem měl pocit většího ztotožnění a reality při četbě Fučíkovy Reportáže psané na oprátce. (Pochopitelně necenzurované verze.) Celkový dojem: 65 %. (24.04.2009)

Zdařilé životopisné drama německé produkce. Jak tu již v komentářích zaznělo, snímek má na takové žánrové zařazení svižné tempo a poměrně netradiční, údernou a dynamickou hudbu, což není na škodu. Sílu výsledného dojmu podmiňuje skutečnost, že příběh byl natočen na základě skutečných událostí. Z herců se mi svým výkonem nejvíce líbila představitelka Sophie (Julia Jentsch), ostatní mi připadali spíše průměrní a například vyšetřovatel Mohr (Alexander Held) jako kdyby přehrával. Vyloženě směšně pak působily grimasy Lohnera (Klaus Händel), který se doslova pitvořil, aby zanechal dojem přísného a drsného nacisty. To jsou ovšem pouze drobné výtky, Poslední dny Sophie Schollové mne bavily od samého začátku až do konce a mnohé scény byly značně sugestivní. Na závěr ještě drobná historická chyba: Veškeré ručně psané písemnosti, které se ve filmu objevují, N E J S O U psány kurentem (tzv. kurrentschriftem), jenž se museli všichni hlavní (filmoví) hrdinové ve škole učit, neboť jakožto školní písmo přestal být vyučován až ve školním roce 1941/1942. (19.08.2014)

Hned na začátku mě překvapila svižná režie vídaná spíše u současných thrillerů než u historických dramat podle skutečných událostí. Vyloženě akční hudba podbarvující odvážný odbojářský čin – ve vážně míněném filmu z druhé světové války? Jestli to funguje, proč ne. Snímek je díky tomu více přístupný mladšímu publiku, ačkoliv pochybuji že by mu bylo určeno primárně. Po slibném úvodu se film mění v nekončící dialog, který naštěstí začne vážně nudit teprve těsně před opět vyhroceným finále. Problémem je, že vybrané téma – jakkoliv humánní myšlenku nesoucí – není dostatečně silné pro udržení pozornosti i během nikam nevedoucích proslovů – jak se to dařilo Konferenci ve Wannsee. Poslední dny mě jednoduše nedokázaly vtáhnout, jejich budování atmosféry výhradně za použití „osudové“ hudby bych se nebál označit za laciné, přesto mě film bavil a dokázal podnítit můj zájem o dané téma. Takže cíl splněn, hurá, jdem domů? Ale kdepak, tady bylo rozhodně zaděláno na víc, čtyři hvězdičky nakonec vybojovala hlavně Julia Jentschenová svým přesvědčivým výkonem. 75% Zajímavé komentáře: Faye, liborek_ (23.02.2007)

Ti studenti si filmový pomník jistě zaslouží. --- Jako film mi to připadá spíš jako dramatická pomůcka pro školní výuku. A snad i trošku problematická. Vyšetřovatel Gestapa vyvedený z míry školačkou a snad i na moment pochybující? Bachařka potichu sympatizující? Skoro jakoby zlým byl jen "systém", kdežto Němci dobří... --- I Češi byli dobří, to jen hrstka komunistů... I Rusové jsou dobří, to jen Putin a jeho parta... Nikdo za nic nemůže, co? (22.08.2022)