Poslední dny Sophie Schollové

...jak těžké musí být stát za pravdou až do konce... ano, neumím si to představit... měla bych sílu? nevím... ale film pro mě vyznívá trochu hluše... chybí mi větší propracovanost postav... ne pouhé domněnky a studentská naivita... snad je to tím, že nikdo z nás (ani z tvůrců) takovouto zkušeností neprošel... (díky za to)... proto je tak těžké byť i jen naznačit, co se asi tak mohlo odehrávat v myslích těch, kteří jsou takto stateční... největším bojem může být vnitřní boj o vlastní mír... (09.01.2014)

Hned na začátku mě překvapila svižná režie vídaná spíše u současných thrillerů než u historických dramat podle skutečných událostí. Vyloženě akční hudba podbarvující odvážný odbojářský čin – ve vážně míněném filmu z druhé světové války? Jestli to funguje, proč ne. Snímek je díky tomu více přístupný mladšímu publiku, ačkoliv pochybuji že by mu bylo určeno primárně. Po slibném úvodu se film mění v nekončící dialog, který naštěstí začne vážně nudit teprve těsně před opět vyhroceným finále. Problémem je, že vybrané téma – jakkoliv humánní myšlenku nesoucí – není dostatečně silné pro udržení pozornosti i během nikam nevedoucích proslovů – jak se to dařilo Konferenci ve Wannsee. Poslední dny mě jednoduše nedokázaly vtáhnout, jejich budování atmosféry výhradně za použití „osudové“ hudby bych se nebál označit za laciné, přesto mě film bavil a dokázal podnítit můj zájem o dané téma. Takže cíl splněn, hurá, jdem domů? Ale kdepak, tady bylo rozhodně zaděláno na víc, čtyři hvězdičky nakonec vybojovala hlavně Julia Jentschenová svým přesvědčivým výkonem. 75% Zajímavé komentáře: Faye, liborek_ (23.02.2007)

Na „životopisné“ dramata musím mít opravdu náladu a moc často je tedy nevyhledávám. Celkově vzato nic proti nim nemám, ale přece jenom když už mám volný čas, tak dávám přednost hororům. Nicméně tento film si získal mou přízeň a to nejenom svou náplní, ale především sympatickou ústřední hrdinkou. Teď se nechci bavit o výborné Julii Jentsch – ta předvedla skvělý výkon, ale celkově o Sophii Scholl, jako o člověku. Až do poslední chvíle neustoupila ze svého přesvědčení a bránila svou ideologii. Být v té době, tak asi taky skončím před nacistickým tribunálem. Za to má můj obdiv. Tvůrci tohoto filmu si vedli na výbornou a divákovi nabídli nejen poutavý příběh, ale i velice zajímavou (pochmurnou) atmosféru. Dalo by se říci, že vytěžili ze svého díla téměř maximum možného. (19.02.2017)

Velmi dobrý film, navíc skvěle zahraný. Příběh o odvaze a síle, před níž se skláněli i nacističtí dozorci a vyšetřovatelé. Julia Jentsch byla nesmírně přirozená, věřila jsem jí nejen každý záchvěv, křehkost, ale i nezdolnost a přesvědčení, se kterými její hrdinka bojovala za své ideje. Stejně tak charaktery ostatních hrdinů. Nelze než ohodnotit maximem. (23.07.2012)

Jak napínavé může být roznášení letáků. Jak zajímavý může být nekonečný výslech. Jak okouzlující může být mladický idealismus. A jak udivující je hrdinská vyrovnanost. To nabízí filmová rekonstrukce osudů členů protinacistické organizace Bílá růže. Na předstíranou apolitičnost v úvodu je druhá polovina při výsleších trochu víc politická. I když film může působit televizně, tak smysl pro detail (pohled do zrcadla, Sophie mnoucí si ruce, či na zlomek vteřiny svírající přívěšek) rozhodně snímek zumělečťuje. Chce se věřit, že Sophie měla opravdu šanci ještě si zapálit příležitostně. (21.04.2009)