V jako Vendeta

Ľúbivý odkaz, ktorý v sebe Vendeta nesie, žiaľ nieje podporený ani formou, ani scénarom. Obe sa pohybujú v rovine mierneho nadpriemeru a vyslovene postrádajú hĺbku, ktorej absencia je maskovaná prostou kriminálkou. Inými slovami nemastné, neslané, nevýrazné, ale zaujímavé. Keby sa v duchu poslednej 20 minútovky niesol celý film, mohla to byť pecka. Ináč sa plne ztotožňujem s Civalom. (03.07.2006)

Comics jsem před týdnem četl a i tak se mi filmová Vendeta moc líbila - velmi dobré herecké výkony, rafinovaný střih, příběh se vcelku držel předlohy - až na ten závěrečný souboj ve stylu Matrixu, který tam neměl co dělat, a na pochod masek to bylo moc fajn. No, vlastně i V. mohl být větší magor, ale to by chtěl člověk od mainstreamového filmu asi moc. Spokojenost. (02.05.2006)

Takže, asi první výrazný fakt je, že jsem nečetl komixovou předlohu. Film mě ovšem dokázal bavit i tak. „Vé“ je sympaťák, který vás dokáže zaujmout chováním a vystupováním. Chcete hned zjistit jeho motiv a příběh. Jeho maska je pořádně šibalská, protože se směje i ve chvílích, kdy nikomu do smíchu není. Natalie Portman hraje svoje s přehledem, nijak zvlášť mě tady neuhranula a ze začátku filmu mi přišla dost nevýrazná. Chyběla mi nějaká výrazná akce, nejlepší byla asi při vyrovnávání účtů v podzemce. 7/10* (21.12.2009)

Velice působivý film. Jenže jde také o to, co od něj čekáte, co od něho chcete. Já mám rád tzv. "slovíčkaření" a toho jsem si zde užil dost. Herci podali výborné výkony, hlavní problém bych viděl jednoznačně v režii. Ta totalitní Anglie sice poslouží jako podnět k revoluci, vzpouře, but on the other hand, není moc důvěryhodná.Co se týče hlavních hrdinů příběhu, jejich role byly dost uvěřitelné, tedy až na fakt, že Natalii skoro všechno prošlo + ta dost přehrávaná láska k tajemnému V (to jak zdrhala z bytu svého přítele a spadla z docela "slušný" vejšky, rozvádět dál radši nebudu). Knižní podobu neznám, ale i tak je to dost tvrdý oříšek na ohodnocení. Já hodnotím 4*, ikdyž s vědomím, že to je hodně sporné. (28.06.2008)

Na film se koukat dá. Oproti většině dnešních rádoby hlubších SF z Ameriky tu přeci jen nejde hlavně o triky nebo akci, ale i o nějakou tu myšlenku. Jenže problém je, že to není dotažený. Prostředí totalitní Anglie nemá ani na stav, jakej byl u nás (například, že by vysílali předtočenou revue, která zesměšňuje Stalina nebo Lenina, tomu by neuvěřil nikdo, či že by pro tvůrce této revue přišli až pozdě v noci, nebo způsoby, jak upravují cítění a myšlení lidí - zprávy a prohlášení v televizi a rádiu a zatýkání nepohodlných - to prostě není přesvědčivý). V něčem je zase až příliš drsný (střílení lidí na ulici apod). Prostě a jednoduše, s atmosférou a reálností prostředí si žádnou velkou práci nedali, spíše ji odflákli. Posledních deset minut Pelíšků má tu totalitu stonásobně hutnější, než celej tenhle film. Další věc, hlavní hrdina (a později i ta mladá) se po tom světě pohybují bez jakýchkoliv obav nebo potřeby nějak se krýt, mají přístup kdykoliv kamkoliv, a nikdo z desetitisíců tajných poldů si jich nevšimne. No a za kardinální sračku považuju konec. Nevím sice, jak vypadá ve skutečnosti krvavá revoluce, ale tohle považuju za krásně idealistické (pokud ne přímo naivní) zakončení jedné totality. Nepřesvědčivé prostředí, nepřesvědčivý konec, nepřesvědčivé ubíhání času. 451 stupňů Fahrenhetia je podobně minimální co se týká triků, ale tam je ta totalita přímo cítit z každýho kroku. Z každýho pohybu a slova. Tam nikdo netuší, jestli brácha nebo matka není náhodou udavač všeho schopný. Tady jsou všichni proti režimu a jen to nedávají najevo. Viděl jsem horší, ale to neznamená, že by to bylo kdovíjak nadprůměrné dílo. (25.05.2006)