Gejša

Scénář: Robin Swicord .. Dvě dívenky, Chiyo a Satsu jsou nemocnými rodiči prodány a poté odvezeny do města. Jedna skončí ve škole pro gejši jako služebná, druhá je odmítnuta a skončí na ulici.. Při toulkách po městě se malá Chiyo jednoho dne potká s Předsedou a tohle krátké a milé setkání ji změní běh života. .. Roka plynou, z dívenky se stává mladá, krásná žena a navíc z ničeho nic o ni projeví zájem Mameha z konkurenčního domu pro gejši, která chce Chiyo vzít za každou cenu pod svá křídla a vyškolit z ní pravou gejšu. Příjemná, nijak náročná, ale také ničím výjimečná podívaná. Výpravný příběh lásky, plný krásných, hřejivě probarvených scén a kouzla Japonska těsně před druhou světovou válkou. Rob Marshall (nebo studio - v produkci Stevena Spielberga) možná udělal chybu, že snímek natočil v angličtině, která navíc zní dost divně, ale jinak svoji režijní práci zvládl více než dobře. Škoda jen toho celkově poklidného tempa, během vyprávění se příběh nikdy nedostane do nějakého rychlejšího a strhujícího podání. Herecké výkony jsou velmi dobré, zvláště Ziyi Zhang je nepřehlédnutelná, nejen díky své kráse, ale i umění. Mimo toho zde nad vším ční výtečná kamera a ještě o stupínek výše překrásná hudba od Johna Williamse. 75%. (03.02.2006)

Celý film je natočen ve velkolepých kulisách a tvůrcům se opravdu podařilo vystihnout atmosféru doby, ke které přispívá vynikající hudba Johna Williamse. Režisér Rob Marshall podle mě udělal lepší práci, než u Oscarového Chicaga už jenom proto, jak se na ten film tak hezky kouká. Jsme v Japonsku takže samé ty hezké zákoutí se zrcadlově čistými jezírky (jednou kamera nesnímá herce, ale pouze jejich odrazy ve vodě.) Nejlepší ale je, že se dostáváme gejšám takříkajíc pod pokličku a film nám odhalí náročný výcvik, bolestivé česání a hlavně intriky. Hacumomo se snaží Sayuri zničit pomocí různých pomluv a přebíráním klientů, velice hezky to ukazuje scéna se sumo zápasem. Svět gejš je velice nemilosrdný třeba v případě vyučení Sayuri na gejšu, se Sayuri už nemůže bavit se svojí dlouholetou přítelkyní, protože se vlastně stávají sokyněmi. Celkové vyváženosti filmu také přispívá, že se nikde neprohání Tom Cruise v samurajském brnění, nýbrž že se všech rolí zhostily zkušení asijští herci (až na epizodní role amerických vojáků). Zhang Ziyi v hlavní roli naprosto září a všechny emoce jsem jí bez vyjímky věřil. Velice se mi líbila i malá Suzuka Ogho, která hrála Sayuri v dětských letech. A velice mi utkvěl můj oblíbený Cary-Hyroiuky Tagawa (baron), který vždy zazáří i ve vyloženě béčkových filmech, natož pak v tak silném příběhu jako je Gejša. Všemi kritizovaná "asijská angličtina" herců se mi líbila a rozhodně na mě nepůsobila nějakým rušivým dojmem. (09.02.2006)

Pravda je bohužel taková, že se v tom Rob Marshal dosti potácí a neví kudy kam. Daná látka, je totiž daleko silnější a hutnější, než je schopen zvládnout. Vzniká tak "slátanina", která disponuje několika citlivými záběry/scénami, avšak dost často to přebijí typický nádech hollywoodské vysokorozpočtové produkce. Výtvarná stylizace a vůbec celkové vizuální zpracování je ovšem naprosto dokonalé. Od kostýmů, přes dechberoucí exteriéry (točilo se výhradně v Los Angeles!) až po jasně oscarovou kameru, která se soustřeďuje především na detaily/makrodetaily a kameraman exceluje na plné čáře. Scénář je dost rutinní, ale to se dalo celkem i čekat. Výtečná kompozice Johna Williamse jen dotváří celkově příjemnou a dobře vystihnutou atmosféru. Jinak ovšem až na ojedinělé okamžiky studené jako psí čumák. (08.02.2006)

U podobných filmů hodně záleží, kdy se na něj člověk dívá. Jestli v době, kdy si teprve filmový vkus vytváří (pak dává vysoké hodnocení) nebo kdy už má vytvořený svůj styl a hodnoty (pak jde hodnocení dolů). Já ho viděla brzo a zřejmě už nikdy neuvidím, tak nebudu mít důvod ubírat. Nicméně kouzlo exotického světa se povedlo a působí. (13.10.2014)

Au. Au. Au. Tady Rob Marshall trochu narazil. Po Chicagu všemi opěvovaný režisér, který dostal do rukou látku o jedné dívce co potká svého vytouženého prince na bílém koni (tentokrát je to Předseda) a zamiluje se na věky věků. Je to jako malá pohádka ze světa Japonských žen, které jsou zrozeny pro pobavení mužů a předvádění svých uměleckých kvalit. Rob Marshall od prvního záběru na nádraží, kde rodiče předají a vlastně i prodají své dvě dcery do života Gejši, začíná svou vizi velkého eposu, který bude plný krásných obrazů a uměleckých dekorací. Film je to pro oko opravdu chvílemi nádherný, ale většinu času jen průměrný. To co se dalo vytěžit z oslavy na zámečku Generála a jeho nádherně rozkvetlých (myslím) třešní by Robovi mohl takový Yimou Zhnag opravdu vyprávět hodiny i hodiny. Krása hlavní hrdinky je dost zvláštní. Nejsem zrovna vysazený na hubené Japonky s obličeji nepřirozeně bledými a prodávajícími se za největší cenu. Ani tanec, který hlavní hrdinka předvede pro mě není prakticky ničím nádherným a to je bohužel škoda. Tento film je hodně o přijmutí toho co vidíme, ale mě nedokázala snaha o podmanivý tanec přehlušit, že ten tanec není pro lidi jako jsem já. Ona ho tančí pro Japonce, kteří v tom vidí umění a ne pro mě, který obdivuje jak ji nasvítili osvětlovači. Trochu méně snahy o exotiku a více kompromisů by tento snímek určitě vyšvihly na 4*. (07.06.2006)