Gejša

Celý film je natočen ve velkolepých kulisách a tvůrcům se opravdu podařilo vystihnout atmosféru doby, ke které přispívá vynikající hudba Johna Williamse. Režisér Rob Marshall podle mě udělal lepší práci, než u Oscarového Chicaga už jenom proto, jak se na ten film tak hezky kouká. Jsme v Japonsku takže samé ty hezké zákoutí se zrcadlově čistými jezírky (jednou kamera nesnímá herce, ale pouze jejich odrazy ve vodě.) Nejlepší ale je, že se dostáváme gejšám takříkajíc pod pokličku a film nám odhalí náročný výcvik, bolestivé česání a hlavně intriky. Hacumomo se snaží Sayuri zničit pomocí různých pomluv a přebíráním klientů, velice hezky to ukazuje scéna se sumo zápasem. Svět gejš je velice nemilosrdný třeba v případě vyučení Sayuri na gejšu, se Sayuri už nemůže bavit se svojí dlouholetou přítelkyní, protože se vlastně stávají sokyněmi. Celkové vyváženosti filmu také přispívá, že se nikde neprohání Tom Cruise v samurajském brnění, nýbrž že se všech rolí zhostily zkušení asijští herci (až na epizodní role amerických vojáků). Zhang Ziyi v hlavní roli naprosto září a všechny emoce jsem jí bez vyjímky věřil. Velice se mi líbila i malá Suzuka Ogho, která hrála Sayuri v dětských letech. A velice mi utkvěl můj oblíbený Cary-Hyroiuky Tagawa (baron), který vždy zazáří i ve vyloženě béčkových filmech, natož pak v tak silném příběhu jako je Gejša. Všemi kritizovaná "asijská angličtina" herců se mi líbila a rozhodně na mě nepůsobila nějakým rušivým dojmem. (09.02.2006)

Nenarodila se jako gejša. Tak, jako ještě mnohokrát v jejím neobyčejném životě, zasáhl osud. Narodila se v roce Kohouta a bylo jí 9 let, když ji rodina prodala. Bylo lepší zapomenout na všechno co bylo, protože se z ní měla stát umělkyně.... . Tanečky, cupitání, zpívání, intriky a krásné barvy – to vše na vás čeká. Ale bohužel bez nějaké větší akce (i když, co by tak asi akčního mohli dělat? Hmmm, ale to by byl asi jinej žánr). Takže nuda. Pokuď se teda zrovna nechystáte vstoupit do kurzu. Jsou však pasáže, které jsou krásné. Třeba Ziyi Zhang. Je to však zoufale málo. Gejša by měla dát víc. A nemusí to být vůbec mizuage. I když.... (13.10.2006)

Občas mě nějaký film pohladí a zkrášlí mi následujících pár dní. Gejša je jedním z nich. Pohled na ladné pohyby a chůzi gejš mě unesl natolik, že jsem si na chvíli přála být jednou z nich. Ziyi Zhang před kamerou vždy působí křehce a vlivně zároveň. Proto byla v roli Sayuri naprosto dokonalá. Pochvala samozřejmě patří i ostatním hercům, jelikož jsem nezaznamenala žádné nepřirozené přehrávání. Jsem mile překvapena...4,5*. (07.01.2012)

Po vizuální stránce perfektně natočené umělecké dílo. Nedíváte se na obrazy předválečného Japonska, vy JSTE v předválečném Japonsku a společně s hlavní hrdinkou sdílíte její strasti při trnité cestě za jejím vysněným cílem - stát se Gejšou a nalézt toho pravého "úhoře" pro svou "jeskyňku". Zvlášť Sayurino vystoupení na festivalu vás přímo přiková k obrazovce a nenechá vydechnout až do jeho konce. O to víc, o co jste omámení působivou exotikou předválečného Japonska, o to silnější ránu dostanete s příchodem války a totálním destruktem starých tradic a jejich postupným znovunalézáním v odporné levné amerikanizované deformaci. Opravdu silný film. ***Věděli jste, že: Obsazení známých čínských hereček Zhang Ziyi, Michelle Yeoh a Gong Li do rolí japonských gejš přineslo filmu ihned po uvedení veliké problémy v asijských zemích. Japonci projevili veliké rozhořčení z obsazení hereček z Číny, Číňané, kteří dodnes Japonsku neodpusili zvěrstva, která jejich armáda v Číně napáchala za druhé světové války, film dokonce zakázali promítat v kinech.*** (05.03.2007)

Pěkný film s úchvatnou výpravou, která si jistě Oscary ve výtvarných kategoriích zaslouží. Ale vše zůstává u toho, že "Gejša" je pouze PĚKNÝ film. V rukou asijského režiséra a v jazyce, kterým se v Japonsku obyčejně mluvívá, by to byl přinejmenším pozoruhodný film, který by se mohl čestně měřit např. s "Tygrem a drakem". Takto jen hollywoodská selanka. Také mě trochu zamrzela Ziyi Zhang - vždy to byla má oblíbená herečka právě díky své čisté a neotřelé kráse a herecky přesvědčivě ztvárněné vnitřní hloubce svých postav. Nyní jakoby to všechno zmizelo pod nánosem mejkapu, jakoby se zařadila do stádečka amerických krásek, kterým chybí vlastní originalita. (11.03.2006)