Gejša

Pro mě „relevantní“ kolegové mluvili o vznešené nudě. Ani to mě nepřipravilo na nudu TOTÁLNÍ. Navoněnou prázdnotu, jíž kvůli kráse obrázků, hudby, dekorací a hereček, vyschla v žilách krev. Kalkul bez opravdové filmařské vášně a bez emocionality hlubší a osobnější než z kýčovitého románku na pokračování pro paničky v domácnosti. Nekoukatelný kastrát. (27.04.2006)

Není moc filmů, které bych si dala dvakrát po sobě během dvou dnů. Film se Ziyi, Kenem a Michelle je jednoznačnou zárukou hlubokého příběhu, plného silných lidských osudů. Taky díky brnkálistům na šamisen si výlety do exotické Země vycházejícího slunce opravdu užívám, byť z mnou jmenované trojice, je čistokrevný Japonec pouze Ken. A romantička jako já si samozřejmě nejvíc užila závěr. Nevím, koho chválit víc, ale tady kralovala hlavně Ziyi. (27.04.2017)

Rob Marshall je neuveriteľný packal. Zverili mu jeden z najočakávanejších projektov a mal k dispozícii hereckú elitu Ázie, príťažlivý námet a peniaze Stevena Spielberga. A čo nám ponúkol ? Dejovo roztečenú povrchnú fresku o konci jednej éry Japonska. Pritom námet si priam žiadal, aby Sayurin život pitval do najmenších podrobností, ukázal nám rozpor medzi obalom a vnútrom ženy odsúdenej byť high class spoločníčkou, avšak túžiacou patriť tomu koho miluje. Lenže položme si otázku, bolo by to stráviteľné pre masy nedotknuté japonskou kultúrou a nerozumejúce jej podobne ako americkí vojaci vo filme? Asi nie. Toľko kritizovaná angličtina podľa môjho názoru vadí len v prvých minútach filmu, divák si rýchlo zvykne a ku koncu to už ani nevníma. Dôvodom angličtiny je pravdepodobne to, že najmä lenivé zámorie by nechodilo na film v ktorom po sebe štekajú japončinou Číňaňky, ako aj to, že Číňania sa japonsky učia veľmi ťažko, keďže tieto reči majú spoločné len základné znaky. Čo v mojich očiach film povznieslo na absolútne hodnotenie je formálna stránka a herci. Krehká krása a prejav Zhang Ziyi, pyšná a „animálna“ krása Gong Li a nádherne unavená krása a umiernený a pokorný výkon Michelle Yeoh (ktorý tak obdivujem od Tigra a Draka) ma spolu s Oscarom ocenenou kamerou, výpravou a kostýmami, ako aj WIlliamsovou hudbou prevalcovali tak, že nemôžem vyniesť iný verdikt. Keby to zobral do ruky Edward Zwick, alebo keby svoje dvorné herečky komandoval Wong Kar-wai mohlo tu byť niečo, čomu hovorím film mimo kategórie. Lenže Rob Marshall je neuveriteľný packal, ktorý natočil „len“ film za 10/10 (04.05.2006)

Celý film je natočen ve velkolepých kulisách a tvůrcům se opravdu podařilo vystihnout atmosféru doby, ke které přispívá vynikající hudba Johna Williamse. Režisér Rob Marshall podle mě udělal lepší práci, než u Oscarového Chicaga už jenom proto, jak se na ten film tak hezky kouká. Jsme v Japonsku takže samé ty hezké zákoutí se zrcadlově čistými jezírky (jednou kamera nesnímá herce, ale pouze jejich odrazy ve vodě.) Nejlepší ale je, že se dostáváme gejšám takříkajíc pod pokličku a film nám odhalí náročný výcvik, bolestivé česání a hlavně intriky. Hacumomo se snaží Sayuri zničit pomocí různých pomluv a přebíráním klientů, velice hezky to ukazuje scéna se sumo zápasem. Svět gejš je velice nemilosrdný třeba v případě vyučení Sayuri na gejšu, se Sayuri už nemůže bavit se svojí dlouholetou přítelkyní, protože se vlastně stávají sokyněmi. Celkové vyváženosti filmu také přispívá, že se nikde neprohání Tom Cruise v samurajském brnění, nýbrž že se všech rolí zhostily zkušení asijští herci (až na epizodní role amerických vojáků). Zhang Ziyi v hlavní roli naprosto září a všechny emoce jsem jí bez vyjímky věřil. Velice se mi líbila i malá Suzuka Ogho, která hrála Sayuri v dětských letech. A velice mi utkvěl můj oblíbený Cary-Hyroiuky Tagawa (baron), který vždy zazáří i ve vyloženě béčkových filmech, natož pak v tak silném příběhu jako je Gejša. Všemi kritizovaná "asijská angličtina" herců se mi líbila a rozhodně na mě nepůsobila nějakým rušivým dojmem. (09.02.2006)

Zajímavě zpracované zákulisí v nám v podstatě neznámé kultuře, exotické prostředí a to vše neskutečně hezky a výpravně natočené. Kromě vizuální stánky je krásná i ta hudební, která sice na samostatný poslech nepůsobí moc japonsky (resp. spousta pasáží z také "východně-exotického" soundtracku Johna Williamse Sedm let v Tibetu zní dost podobně, přestože jde o naprosto jiný film z úplně jiné kultury), přesto zní nádherně nejen ve filmu, ale i na samostatný poslech (dominantní housle a cello). Bohužel film má i své zápory - jednak dost dlouhou stopáž (bylo sice pořád na co se dívat, ale po čase se i to krásné okouká) a hlavně dost stupidní příběh - exotika neexotika, jde v podstatě o normální americkou romanci (akorát místo kluka si gejša hledá cosi jako "sponzora") a na tu je víc jak 2 hodiny trochu moc. Nehledě na to, že při takovém příběhu spolu s megavýpravou a barevnými kostýmy nám tu vznikl docela pořádný kýč. (01.04.2007)