Bohémové

Celé je to takové zdlouhavé a nudné. Místy jsem vůbec nevnímal a ted, po půl hodině už ani nevím o čem to bylo. Písničky vcelku dobré, ale že bych z toho byl ňák moc na větvi, to ne. Asi jsem kvůli dobrému hodnocení a hezky vypadajícímů obalu čekal příliš. 135 minut je na takový film moc dlouho. Zkrátil bych ho o dobrou polovinu. (04.07.2011)

Zfilmovaný muzikál aneb I´m a New Yorker. Fear´s my life. 1) Co muzikál ztratil na divadelní bezprostřednosti a autenticitě, to získal na filmovém rozměru, chtělo by se napsat. Ale nezískal. Emoce se vytratily a zůstalo jen pásmo písničkových klipů. Není to špatné, ale na dechberoucí broadwayský muzikál to prostě nemá. 2) Jistě byste mi neodpustili, kdybych nedodal, že 34letý Anthony Rapp (obrýlený Mark) je na chlapy. To faggots, lezzies, dykes, cross-dressers too... (15.09.2013)

"Will I lose my Dignity? Will someone cares? Will I wake Tomorrow, form this Nightmare?" Maureenin protest zůstal nepochopený.A zůstalo taky vše ostatní,pro co jsem si zamiloval divadelní verzi.Neskutečné písničky,skvěle napsané a strašlivě chytlavé.Postavy,které si musíte zamilovat.Úžasně přesvědčiví herci.A fantastický pocit po skončení,který jsem po žádném jiném filmu ještě neměl.Některé scény zísskaly s převedením do filmu úplně jinou atmosféru (Take me or Leave me) některé mé oblíbené trochu zklamaly (Tango Maureen),ale jako celek pořád naprosto jedinečná záležitost,která mě dokáže rozplakat jako máloco jiného.A při vzpomínce na závěr a společnou píseň mi snad ukápne slza ještě teď.Kult! 100 % (04.01.2011)

Muzikal o skupine umelcu zijicich na pokraji chudoby v New Yorku v poslednich dekadach 20.stoleti. Pekna hudba i texty dohromady s jedinecnosti kazdeho jedince slibuje skvely zazitek, ale i pres urcitou kontroverzi se mi nedostal pod kuzi a velky pocet postav zabiji plynulost deje, i kdyz vice nez dvouhodinova stopaz dava dost prostoru. Za zkousku to stoji. 60% (29.01.2009)

Nemělo se to jmenovat spíš Špinavci, Socky, případně Nuly? Když zapomenu, že místo obdivu k zneuznaným umělcům jsem pod tlakem štítivého odstupu, který nastoupil hned po úvodní, a jediné zajímavé, písni (jsem tak úzkoprsá, že od muzikálu obvykle očekávám tak dvě, tři špičkové skladby) měla nutkání jít si umýt ruce antibakteriálním mýdlem a očistit kliky, nemohu pominout obsazení, ve kterém jsem ani za svitu baterky nenašla jedinou sympatickou postavu, nemluvě o vyčpělém pseudouměleckém koktejlu, namíchaném ze sociální kritiky a lásky všeho druhu... No a za tu šílenou bučící performanci bych Maureen nechala chcípnout hlady, prosím... (08.11.2013)