X-Men: Poslední vzdor

Síce iný režisér, no Brett Ratner svoju úlohu vzal do rúk pevne a natočil rovnako skvelý akčný sci-fi thriler, ako bola jednotka či dvojka. Veľa pekných scén, vizuálnych efektov , akcie , hudby............... Soundtrack John Powell: 1. 20 Years Ago ,2. Bathroom Titles ,3. The Church of Magneto, Raven Is My Slave Name ,4. Meet Leech, Then Off To The Lake ,5. Whirlpool of Love ,6. Examining Jean ,7. Dark Phoenix ,8. Angel's Cure ,9. Jean and Logan ,10. Dark Phoenix Awakes ,11. Rejection Is Never Easy ,12. Magneto Plots ,13. Entering the House ,14. Dark Phoenix's Tragedy ,15. Farewell to X ,16. The Funeral ,17. Skating On the Pond ,18. Cure Wars ,19. Fight In the Woods ,20. St Lupus Day ,21. Building Bridges ,22. Shock and No Oars ,23. Attack on Alcatraz ,24. Massacre ,25. The Battle of the Cure ,26. Phoenix Rises ,27. The Last Stand , (03.01.2011)

Ratner vykastroval v prvních dvou dílech pečlivě budované vztahy postav, několika z nich existenci šmahem ukončil, a cestu kupředu si razí téměř výhradně pomocí vizuálních efektů a hromotluka Juggernauta. Víc mi v hlavě nezůstalo. Pravda, Magnetova fatalita s Golden Gate Bridge nebo "smuchlování" a odhazování auťáků na dálku vypadá výborně. Jinak všechno vyčpělo na průměrný akční film se samoúčelným a série X-men nedůstojným scénářem. 210 miliónů dolarů(rozpočet)/459 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (03.10.2006)

Hodiny se začaly točit nazpět a Brett Ratner se vrátil zpět do 80-tých let, vzal s sebou partu frajerů přes triky a natočil velkohubě údernou akční podívanou, která by jistojistě sama o sobě byla plnohodnotným filmem, kdyby se mermomocí nechtěla vázat na předchozí dva díly své série. Samotný námět a scénář (až na příšerné dialogy!) jsou OK, ale Rattner absolutně nepochopil smysl celé zápletky a tak si pouze hraje na vypravěče. Mutanti jsou postavy bez psychologie, historie a osobitého rozměru. Kvantum nových příchozích, z nichž většina nemá ani jméno, je kočírováno nepřehledně a jakékoliv jejich jednání je naprosto samoúčelné. Bez této osobitosti pak vyznívají jejich emoce vůči sobě samým buďto směšně a nebo (a to spíše) absolutně nepochopitelně. Pouze parta starých harcovníků z pole páně Singerova táhne snímek dopředu, ale ani oni nestačí k tomu, aby se mutanti (smutně) nepohřbili. Napoprvé pecka, napodruhé absolutní kolaps. (10.09.2006)

Při celkem vlažném rozjezdu člověk kouká na to, co už dnes počítače dokážou, a říká si, kdy ho to sakra chytne. A pak přijde ta strhující bitka v rodném Jeanině domě a jste v tom až po uši. Nadupaná akční jízda, která je tak dobrá právě díky propracované psychologii postav v Singerově dvojce. Rozhodně velmi dobrý důstojný konec, který nemůže urazit. (25.06.2006)

Ne tak emotivní a takřka dokonalé jako první díl a ne tak comicsové a ucelené jako díl druhý, přesto i přes změnu režiséra adekvátně x-menovské a nezaměnitelné. Wolverine s tváří tradičně nabroušeného Hugha je sázka na jistotu a nelze se divit tomu, že zůstal hlavní postavou. Ostatní za ním tentokrát až překvapivě zaostávají, což zamrzí zejména u tolik upřednostňované Storm, od které se žádného nového překvapení nedočkáme. O to větší škoda je pak nerozvinutí velmi zajímavých postaviček v pozadí v podobě Angela a zejména Kitty. Před Singerovým odchodem se slibovalo velkolepé finále celé mutantí ságy, což se nakonec překvapivě nekoná. Neměl jsem totiž pocit, že bych sledoval poslední díl, spíše snad jeden z finálních. Po prvních pár projekcích jsem hodnocení vlivem mojí lásky ke škole pro nadanou mládež viděl v extrémních výšinách, protože jsem po tříletém natěšeném čekání a následném strachu z výsledku cítil spokojenost s cestou, kterou se Ratner vydal. S odstupem to ale taková sláva není, hlavně kvůli zbytečně slátanému scénáři. Pro díl, kde se skloubí dvě velké zápletky v podobě řádění Phoenix a léku na mutaci, je škoda zahodit takové eso v rukávu jakým je Juggernaut. Jeden ze slavných záporáků ze stránek komiksu mohl být tahákem dalšího dílu, takhle je jen řadovým nevýrazným pěšákem. S odstupem a porovnáním se zbývajícími i budoucími díly je pak potřeba přiznat, že se skutečně jedná o nejslabší dobrodružství Dětí atomu. Naštěstí to pořád znamená jasnou výhru. 70% (04.06.2006)